OTÁZKA: * Po studiích na gymnáziu v Litoměřicích jste dva roky pracoval jako pomocný dělník na stavbě a v lomu. Teprve poté se vám otevřela cesta na lékařskou fakultu. To není zrovna klasický příběh nástupu na studia...
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Důvodem bylo, že jsem pocházel z kádrově špatné rodiny – otec architekt, maminka z kulackého rodu. Když v roce 1956 přijely sovětské tanky do Budapešti, komunisté u nás velice přitvrdili. Maturoval jsem v roce 1957 na litoměřickém gymnáziu (tehdy jedenáctiletce) a dva roky pak nesměl studovat. Když se konečně otevřela možnost přijetí na lékařskou fakultu, povolili mi pouze hygienu s tím, že po studiích nastoupím jako hygienik do Severočeského kraje. Tenkrát platily umístěnky. Od začátku jsem ovšem věděl, že to nebude mým cílem, protože už v době, kdy jsem pracoval v lomu a na stavbě, jsem se rozhodl, že budu studovat funkce mozku. Výhodou bylo alespoň to, že pro všechny tři pražské lékařské fakulty byly společné první dva roky. A protože už jsem v té době byl rozhodnut, že se budu věnovat spíše vědě než klinické práci, byl to pro mě mimořádně důležitý základ.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Následně jste svá „učednická léta“ strávil v laboratoři nestora české neurofyziologie doktora Jana Bureše a poté jste pracoval jako výzkumník ve Fyziologickém ústavu ČSAV se zaměřením na neuronové mechanismy zpracování informací v podkorových strukturách mozku. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Velice rád, protože v Burešově laboratoři panoval velmi čilý ruch. Hostovalo tam velké množství vědců i ze zahraničí, konaly se mezinárodní přednášky a ještě jako student jsem se dostal na řadu konferencí, nejen v Československu. Byl jsem tenkrát aktivní ve Studentské vědecké společnosti (v posledních ročnících i jako její předseda), což mi opět umožnilo styk s mnoha významnými vědci. A také jsem už v té době jako pomocná vědecká síla poprvé publikoval, spolu s anatomkou Evou Fifkovou, která potom emigrovala do Spojených států. Naše práce „Vztah mezi korovou a striátovou šířící se depresí u potkana“ vyšla v roce 1964 v Experimental Neurology a myslím, že později získala více než 40 citací, což na začátek není až tak špatné. Pak jsem pracoval ve Fyziologickém ústavu, jehož budova byla dokončena v roce 1965 – já právě v té době dokončil medicínu, takže jsem do ústavu rovnou nastoupil. Rok jsem byl na vojenské službě, ale to bylo docela příjemné, protože jsem strávil půl roku ve vojenské nemocnici v Terezíně a půl roku ve Střešovicích na neurologii. Dostat se do ČSAV tenkrát dalo dost práce, protože platil zmíněný umístěnkový režim, ale akademie měla speciální oddělení pro mladé lidi, kteří se během studia věnovali vědě a měli zájem zůstat na vědecké aspirantuře. Dokázala je tehdy z umístěnkového režimu vyjmout.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Proč vás zaujalo právě studium sluchového systému mozku, kterému se dodnes věnujete? Nebyla vaše volba částečně motivována i hrou na housle a zálibou v klasické hudbě?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Možná to také hrálo svou roli, ale spíš si myslím, že to bylo tím, jak jsem poznával úzkou souvislost mezi sluchovým systémem, řečí a myšlením. Většina lidí tuto souvislost nevnímá jednoznačně, ale ona je evidentní, protože například neslyšící dítě, které nemá možnost dostat kochleární implantát, se nikdy nenaučí řeči. Tím samozřejmě nechci říci, že by nemělo myšlení, má různé jiné senzorické vstupy, ale řeč sama o sobě se bez sluchu prakticky nevyvine. Takže to byl jeden z velkých motivů. Dalším bylo, že v té době jsme tady měli velmi znalého audiologa, profesora Karla Sedláčka, který tehdy vedl ORL kliniku a později foniatrii – v té době byl skutečným fenoménem. Tehdy byla situace taková, že železná opona neumožňovala, aby člověk vyjel na Západ a školil se v nějaké zavedené laboratoři, takže jediná laboratoř pro výzkum sluchu, která existovala směrem na východ a byla navíc velmi kvalitní, se nalézala v tehdejším Leningradě, kde působili profesoři Geršuni a Altman. Rozhodl jsem se, že tam pojedu na tříměsíční studijní pobyt. Kuriózní bylo, že se odehrál v roce 1968. V červenci jsem navštívil Tbilisi a tam mi jedna z vědeckých pracovnic, která měla příbuzného nějakého gruzínského ministra, už tenkrát říkala: „Rusové jsou připraveni přijet k vám s tanky.“ Z výsledků získaných v Leningradu jsme napsali práci, kterou nám přijali do Experimental Brain Research. Takže těmito cestami jsem se dostal ke sluchu a už u něj zůstal... Kupodivu se dodnes moc nezměnilo – když se podíváte na mapu, ještě jedna laboratoř zabývající se výzkumem sluchu je v Maďarsku a také v Polsku, kde se ale věnují hlavně klinice. A tím celý výčet na východ od Chebu končí.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Vzpomínám si na vaši velmi zajímavou přednášku „Mozek a kognitivní funkce“. Je to jistě rozsáhlé téma, ale objevila se v této oblasti nějaká aktuální zjištění související například s vaším výzkumem?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Zajímavou oblastí, která s tím souvisí, je patrně vztah vývoje mozku a obohaceného prostředí. To je téma, kterým se teď poměrně dost zabýváme, a je oblíbené i ve světě. Jedná se o pokusy na laboratorním potkanovi, jehož sluchový systém není po narození dostatečně vyvinutý; začíná slyšet až dvanáctý den. My ho čtrnáctý den po narození vystavíme působení hluku, který trvá jen 8 minut, ale má poměrně velkou intenzitu, 125 decibelů – to je hranice, kdy se již může vyskytnout mechanická vada vnitřního ucha. V té době celý sluchový systém potkana dozrává, navíc je známo, že ta část, která je určena pro vnímání vysokých frekvencí, dozrává ještě později. To, co pak nalézáme u takovéhoto zvířete v dospělosti, se odrazí ve struktuře, která se jmenuje colliculus inferior. Jde o jedno z klíčových jader sluchové dráhy, velmi důležité pro zpracování akustického signálu. Schopnost nervových buněk rozlišovat frekvence se v této struktuře významně zhorší. Znamená to, že u zdravých zvířat, která nebyla exponována hluku, jsou přítomny velmi úzké frekvenční prahové křivky, kdežto u těchto v mládí ohlušených zvířat jsou frekvenční křivky mnohem širší a mnohem hůře pak rozlišují zvuk. To je fenomén, který jsme nedávno popsali a publikovali. Vyplývá z toho poučení, že ve velmi časném vývoji, který u člověka probíhá ve třetím trimestru (protože člověk slyší už v posledních měsících intrauterinního vývoje), ale hlavně v prvních měsících po narození je třeba v maximální míře dbát na ochranu sluchu. Přestože účinky nemusejí být takové, že by poškodily vnitřní ucho, a například kochleární emise budou normální i v dospělosti, může dojít k poškození sluchové dráhy mozku, takže kvalita porozumění řeči – schopnost porozumět v detailu frekvenci řeči – může být na celý život zhoršena. Máme i jiné pokusy, které ukazují, že tyto stavy se mohou jistým způsobem zlepšit. U zvířat, která nenecháme v období od dvanáctého do pětatřicátého až čtyřicátého dne života v normálním klidném prostředí, kdy slyší jen zvuky matky a ostatních mláďat, ale exponujeme je specifickým zvukům, u nichž se různě zvyšují a snižují frekvence, se v tomto obohaceném prostředí jejich frekvenční křivky ještě více zúží. Je to možná paradoxní, ale skutečně platí, že při jistém režimu v období vývoje můžeme zlepšit frekvenční rozlišovací schopnost.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Je pravda, že větší procento lidí s absolutním sluchem najdeme v asijské populaci a že u hráčů na housle existuje významně větší reprezentace prstů levé ruky v projekční somatosenzorické oblasti oproti lidem, kteří na housle nehrají?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Je to pravda. Minimálně je zde práce, kterou publikoval už asi před deseti lety Pantev se svými spolupracovníky, a ta skutečně ukazuje, že reprezentace ruky, kterou houslista drží hmatník, je v uvedené oblasti mozku výrazně větší než u kontrolní skupiny. A absolutní sluch u asijské populace je podmíněn tím, že jejich řeč je obsahově mnohem více nesena změnou tóniny, tedy frekvencí. Musejí proto rozeznávat i jemné valéry ve změně frekvencí. Když už jsme u tohoto tématu, je to jedna z věcí, kterou jsme se také svého času vědecky zabývali. Zajímalo nás, do jaké míry jsou naši laboratorní potkani, kteří jsou velmi inteligentní, schopni rozlišit změny ve frekvenci. Vytvořili jsme příslušný behaviorální test a zjistili, že laboratorní potkan potřebuje přidat 80 hertzů k tónu o frekvenci jeden kilohertz, aby rozeznal rozdíl, u člověka stačí ve stejné situaci přidat pouze jeden až dva hertze a již vnímáme velmi přesně rozdíl ve frekvenci. Člověk je ze všech savců nejlepší posluchač a důvod je jednoznačný – prostě potřebuje vnímat řeč, která je velmi náročná na rozlišování frekvencí.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Mezi čtvrtým a šestým rokem života údajně dochází k velkému skoku ve vývoji dětského sluchu, ostatně na základě tohoto předpokladu nyní po celé republice vznikají hudební školy...
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Této zajímavé otázce je věnována stále větší pozornost. Četné studie z poslední doby provedené pomocí funkční magnetické rezonance či magnetoencefalografie prokazují velké rozdíly ve funkci sluchových struktur mozku u dětí, které se naučily hrát na hudební nástroj právě v uvedeném období. Obvykle jsou magnetoencefalografické odpovědi na zvuk hudebního nástroje ve sluchové kůře mozku u hudebníků, kteří začínali s hrou na hudební nástroj v raném věku, výrazně větší. V mnohem větší míře se mezi nimi také vyskytují lidé s takzvaným absolutním sluchem.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Průlomem v pochopení plasticity mozku byla nepochybně teorie lingvisty Noama Chomského o univerzální gramatice, která je vrozená, nikoli naučená během života – to znamená, že se rodíme se základní gramatickou šablonou, do které zapadne jakýkoli světový jazyk. Ale to zřejmě také platí pro nejranější období formování mozku...
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Tato teorie skutečně dosud nikdy nebyla překonaná, i když k ní existují různé připomínky. Je celkem logická – genetická výbava nás vede k tomu, že jsme predisponováni, abychom mozek použili k řeči a pochopitelně k myšlení, které je na řeči založeno.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Takže například neandrtálec tuto gramatickou šablonu neměl, když neovládal řeč?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
To je také vážná otázka; především stále nevíme, zda neandrtálci nemluvili, na to zatím není nikdo schopen dokonale odpovědět, protože vymřeli před 30 až 40 tisíci lety. Dosavadní důkazy včetně genetických, které se teď zkoumají například v Lipsku, nepřinášejí jednoznačné potvrzení toho, že by nemluvili. Rozhodně ovšem nemluvili dnešní lidskou řečí. Ale musíme si uvědomit, že tato řekněme moderní řeč je tady s námi zhruba 10 tisíc let, ne déle, a o tom, jaké byly její prehistorické kořeny, nemá nikdo důkaz. Původní představa byla taková, že když je planum temporale (temporální oblast, kde je umístěna asociační sluchová kůra), výrazně větší vlevo, je to známka řečové schopnosti. Takže se hledalo, jak vypadají otisky mozku na dochovaných lebkách, a ukázalo se, že planum temporale je u primátů také větší vlevo. Čili ani tato cesta nevedla k informaci o tom, kdy se začala používat řeč. V naší laboratoři jsme v nedávné době určitým způsobem přispěli i ke hledání odpovědi na tuto otázku. Zabývali jsme se problematikou lateralizace hemisfér, to znamená rozmístění jednotlivých funkcí mozku do levé a pravé hemisféry. Otázka zněla, do jaké míry je lateralizace přítomna v relativně jednoduchých mozcích, jako mají například laboratorní potkani. Máme dvě práce publikované v renomovaných časopisech – European Journal of Neuroscience a Behavioral Brain Research. Obě ukazují, že již v tomto jednoduchém mozku existuje specializace hemisfér. Pravá je tak jako u člověka orientována na vnímání změny ve frekvenci zvuku, tedy melodii, pokud bychom se přenesli do oblasti hudby. Když provedeme lézi v této oblasti, zjistíme, že zvíře má obrovské problémy s rozlišením frekvenční modulace. Úlohou levé hemisféry lidského mozku, která je obvykle dominantní, je především sledování časových parametrů zvukového signálu, a to jak u člověka, tak u laboratorního potkana. Jedním z takových typických časových parametrů je rytmus a patří mezi ně také například funkce pauzy. Zjednodušeně řečeno, když provedeme lézi v levé hemisféře u zvířete, zjistíme, že má velké defekty například v rozlišování rytmu. Z této práce tedy vyplývá, že určité, pravděpodobně geneticky zakotvené základy v rozdílu hemisfér už jsou zřejmě přítomny i na relativně velmi jednoduché úrovni savčího mozku.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Co konkrétně si z toho můžeme odnést pro objasnění teorie vývoje řeči?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Usuzujeme, že řekněme před jedním až pěti miliony let se postupně zkvalitňoval rozdíl ve funkci hemisfér, až se nakonec objevily dostatečné základy pro to, aby se levá specializovala na hemisféru řečovou. To je jedna z nejzajímavějších věcí. A teď se vrátím k Chomskému. Klasický důkaz pro svou teorii nalezl u Japonců – na japonském l a r. Jejich děti jsou schopny tyto dvě souhlásky rozlišit, zatímco dospělý Japonec nikoli. Potvrzuje to časově limitovanou plasticitu mozku... A ještě je tu další důkaz mozkové plasticity, který také souvisí s lateralizací hemisféry. Jsou známy případy, kdy se dítě narodí s klasickou dominancí levé hemisféry. V této hemisféře se pak u něj objeví nádor nebo epileptické ložisko a je nutné provést ablaci temporální oblasti. Pokud k tomu dojde ještě v prvním roce života, pak funkci dominantní hemisféry převezme hemisféra pravá.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * To je další ukázka toho, že věda zdaleka není tak vzdálena praxi, jak se obvykle soudí. Pomalu si začínám myslet, že by tu měla působit nějaká edukační poradna pro rodiče budoucích generací, aby se naše populace zcivilizovala – všichni mohou rozvinout svůj hudební talent a stát se polygloty...
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Určitě. Myslím, že mnohé z moderní vědy se do praktického života ještě nedostalo.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Ztráta sluchu je nepochybně spojena i s psychickými problémy. Často je například zmiňován pocit určitého „meziprostoru“ – nejsem tam ani tady... V čem spočívá problém těchto lidí?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Většinou se jedná o částečnou ztrátu sluchu a největší problém vidím v tom, že se tito lidé nenaučí používat sluchadla, nakonec je odloží a potom samozřejmě trpí tímto pocitem. To se netýká kochleárních aparátů. Bohužel, zatím žádné z dostupných sluchadel nepřekonalo takzvaný cocktail party problém neboli rozeznání řeči v šumu. Protože rozeznat řeč někoho, zejména když ještě odezírám z jeho rtů, je v klidném nehlučném prostředí absolutně odlišné od toho, když je v pozadí jakýkoli jiný šum. To je velmi vážný problém a zatím nebyla vynalezena žádná sluchadla, která by ho vyřešila.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Sluch je někdy trochu „šarlatán“ – svůj hlas slyšíme jinak než ostatní lidé, slyšíme ho vyšší, a pokud je reprodukován z nějakého záznamu, zpravidla ho ani nepoznáme. Při některých chorobách také nemocný slyší svůj vlastní hlas jinak než obvykle, děsivě hlučný. Je pro to nějaké vysvětlení?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Pořád ještě nevíme, jak probíhá kontrola vlastního hlasu, jaké vazby jsou zapojeny. Pokud se týká změn ve vnímání hlasu při různých chorobných stavech, napadá mě například postižení středouší, kdy se supluje cesta kostním vedením a zkresluje přijímaný zvuk. Ten je pak jiný než normální, vedený vzdušnou cestou. Takže si dovedu představit, že to může hrát určitou roli.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Čistě hypotetická otázka – je známo, že někteří živočichové mají výrazně lepší sluch než člověk, nejznámějším příkladem je netopýr, který dok
áže vnímat zvuky o frekvenci až 200 000 hertzů a využívat je k echolokaci, podobně jako můry, kytovci nebo někteří ptáci. Zvažovalo se někdy v rámci výzkumu studium v této oblasti?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Výzkum slyšení u netopýrů probíhá v mnoha laboratořích na celém světě, netopýři však využívají sluch především pro echolokaci, proto mají jejich nervové buňky ve sluchovém systému velmi odlišnou funkci od té, kterou nalézáme u ostatních savců. Pokud se týká hmyzu či ptáků, u nich je frekvenční rozsah oproti lidskému sluchu naopak menší. Všichni savci kromě člověka mají sluchový rozsah posunut více do vysokých frekvencí (až k 60 kilohertzům), někteří z nich však neslyší nízké frekvence, v řádu desítek až stovek hertzů. Takovým zvířetem je například myš či potkan, u nichž spodní hranice slyšení začíná zhruba při 500 hertzech. Lidský sluch má však jednu obrovskou přednost, o které jsme již hovořili – dokážeme od sebe rozeznat nepatrné rozdíly ve frekvenci dvou zvuků, to žádný jiný savec nedokáže. Je to přirozený důsledek používání lidské řeči, jejíž přesné rozeznání vyžaduje neobyčejně kvalitní sluch.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Stál jste u zrodu bioetické komise u nás. Co přesně znamená pojem „neuroetika“, který se začíná objevovat jako nové odvětví bioetiky?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Je to relativně nový pojem, užívá se maximálně deset let a objevuje se především v souvislosti s používáním některých moderních vyšetřovacích metod, jako jsou pozitronová emisní tomografie nebo magnetická rezonance. Pokusy na těchto přístrojích jsou většinou zaměřeny na vysvětlení některých kognitivních funkcí mozku. Pokusů se účastní mladí dobrovolníci ve věku kolem 20 až 30 let a riziko je prakticky nulové. Problém, který vlastně také souvisí s plasticitou mozku, spočívá v tom, že v pěti až osmi procentech se ukáže, že mozek těchto jinak zdravých lidí má nějakou anomálii anatomického rázu, kterou je ale schopen v průběhu let kompenzovat tak, že se funkčně vůbec neprojeví. A teď vzniká otázka pro toho, kdo pokus řídí, zda dobrovolníkovi tuto informaci sdělit. Dalším příkladem problémů, kterými se neuroetika zabývá, je možnost zneužití některých léků vyvinutých pro seriózní léčbu, například raných stadií Alzheimerovy choroby, které mohou být použity na zlepšení paměti třeba při zkouškách na vysoké škole. Jiným příkladem je fluoxetin – jeden z léků, který byl vyvinut pro léčbu závažných psychiatrických onemocnění a dá se jistým způsobem využít u zdravého mozku, když chceme zlepšit náladu. Těžiště bioetických problémů je dnes ale podle mě jinde, je to spíše otázka kmenových buněk a klonování. Skutečnou váhu tedy vidím v bioetice, kterou také vyučuji. Když se v roce 1997 narodila ovečka Dolly, byl jsem místopředsedou Rady vlády pro výzkum a vývoj a jejím předsedou byl tenkrát ministr bez portfeje Pavel Bratinka, který chápal závažnost těchto věcí a požádal mě o založení bioetické komise. Stal jsem se tehdy jejím prvním předsedou a od té doby mi zůstala jako druhé povolání výuka bioetiky u doktorandů na Akademii věd.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * V poslední době se stále více hovoří o potřebě transformace české vědy, zdůrazňuje se směřování k aplikovanému výzkumu a komerčním inovacím. Přitom data z Thompsonovy agentury ISI jasně ukazují, že citační index našich výzkumných pracovníků dosahuje světového průměru. Jak vnímáte tyto snahy jako bývalý předseda Grantové agentury ČR a místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Pokud bychom hovořili o rozhodnutí, ke kterému došla v loňském roce Rada pro vědu, výzkum a inovace, to jest výrazně omezit prostředky Akademie věd ČR a také do budoucna je snižovat, nepovažuji to za správné, jestliže chceme dostihnout svět. Stále ještě nejsme výkonnostně tak dobří, jako jsou vědečtí pracovníci v laboratořích západní Evropy. Kdybychom se chtěli přirovnat k zemím srovnatelné velikosti, jako jsou Švédsko, Dánsko, Nizozemsko či Belgie, tam dosahují ve všech parametrech, tedy i v citovanosti prací, množství publikací a podobně, ještě pořád lepších výsledků než my. Máte naprostou pravdu v tom, že jsme se za posledních dvacet let k těmto metám hodně přiblížili, ale nejsme nejlepší, nepatříme ke skutečné extratřídě, i když z postkomunistických zemí jsme na tom asi nejlépe, pomineme-li malé Slovinsko a Estonsko. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že musí existovat určitá rovnováha mezi tím, kolik peněz stát dává do základního a kolik do aplikovaného výzkumu, a že průmysl v této zemi musí být jistým způsobem podporován také aplikovaným výzkumem. Čili jde spíš o to optimalizovat tuto rovnováhu. A proto si myslím, že správným krokem, který jsem také podporoval, bylo například založení Technologické agentury České republiky. Bohužel se dnes ukazuje, že místo toho, aby prostředky ministerstva průmyslu a obchodu byly převedeny do této agentury, nechává si je ministerstvo samo a tím se celá tato snaha znehodnocuje.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * A pokud bychom se v těchto souvislostech zaměřili na medicínský výzkum?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Ještě než jsem odcházel z funkce předsedy Grantové agentury ČR, jsme se s ministerstvem zdravotnictví v rámci reformy dohodli, že zhruba 200 milionů z prostředků, které mělo k dispozici ministerstvo, bylo převedeno na grantovou agenturu a tím jí bylo umožněno zavést něco, čemu můžeme říkat preklinický výzkum. A to je velmi důležitá oblast, protože tam se vytváří velmi kvalitní spojení mezi kliniky a experimentátory.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * V hodnocení vědy netřeba objevovat už objevené, přesto – je v tomto „souboji vědy s průmyslem“ scientometrie ještě co platná?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Určitě je, jenom ji nesmíme zneužívat a hledat v ní samospasitelný lék. Ale na druhé straně scientometrie dnes pronikla do světa vědy naprosto jednoznačně, a když si otevřete Web of Science, objevíte neznámé jméno a chcete vědět, kdo to je, hned máte představu, o koho se jedná. Dokonce byl pro zjednodušení situace vymyšlen Hirschův index.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Podle Hirsche je například pro univerzitní kariéru považován za dostatečný index kolem 12 až 14. Vy máte 25, takže jistá „citační spravedlnost“ tu funguje.
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
To ano, ale lidé, kteří žili celý život v Americe, ho zákonitě musejí mít vyšší, my je nemůžeme za tu dobu, kterou jsme ztratili, dotáhnout.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Jistě jste se setkal s oblíbeným žertem vědců: „Pokud se v poděkování na konci vědecké studie objeví konstatování ‚Děkuji Johnu Blackovi za pomoc s experimenty a Mary Smithové za podnětné diskuse‘, pak to ve skutečnosti znamená ‚John Black provedl veškeré pokusy a Mary Smithová mi vysvětlila, o co v nich šlo‘.“ Máte v tuzemských podmínkách zkušenost i s tímto laciným sběratelstvím bodů?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
To snad ani ne. Ale neodpustím si v této souvislosti dodat, že pro řadu západních autorů jsme pořád tak trochu asijská země a je pro ně jednoduché nás necitovat. To, co je v této oblasti zajímavé a trochu dvojsečné, je spíše otázka společných výzkumů se zahraničními vědeckými pracovišti. Je to jednoznačně pozitivní trend, na druhou stranu nikdy nevíte, jaký podíl má na konkrétním publikovaném sdělení ten jediný uvedený český pracovník, to se dá opravdu velmi obtížně odhadnout. Proto když se objeví práce českého týmu, kde jsou uvedeni jenom čeští pracovníci a je to ve špičkovém vědeckém časopise, vidím ji v mnohem lepším světle. A pokud jde o laboratorní spolupracovníky, je například velmi podstatné zvážit případný podíl studentů. Člověk v mém věku má kolem sebe logicky řadu doktorandů a ve výsledku je velmi důležité rozhodnout, kdo bude spoluautorem práce, kdo bude uveden na kterém místě a podobně. Tam se může často napáchat veliká škoda, jestliže člověk nepostupuje objektivně a seriózně, protože pak vznikají pocity křivdy.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Mezinárodní renomé ale nepochybně neurčuje jen počet citací a publikací. Je tu i řada dalších faktorů. Které z nich považujete za směrodatné?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Rozhodně sem patří třeba role recenzenta v mezinárodních časopisech, pozice v edičních radách prestižních periodik, práce v organizačních výborech různých významných konferencí, které mohou být přínosné pro určitou zemi, a podobně. To je něco, co u nás asi ještě není obecně doceněno.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Váš pracovní den v ústavu prý začíná v devět ráno a končí v devět večer. I když člověka práce baví, musí mít také své „regenerační kompenzace“. Jaké jsou ty vaše?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Náš režim dne společně s mou ženou je opravdu takový, jak jste popsala. Ráno manželka často odjíždí do Motola, kde má své druhé pracoviště a já, když jsem byl ještě v Grantové agentuře a v Akademické radě, zase na Národní třídu. Nakonec jsme se setkali v Krči a večer jeli společně domů na Petřiny. Pak není jiná možnost než rychle povečeřet, sednout do křesla, odpočívat sledováním televize a čtením novin. Chodíme spát tak kolem jedné hodiny. Potom přijde sobota, kdy dodržujeme pravidlo, že žádnou vědu neděláme, věnujeme se nákupům a údržbě bytu, občas vyjedeme na kole, jsme s vnoučaty. V neděli už zase cítíme náboj příštího týdne a startujeme počítače.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * Takže ani nepěstujete žádné koníčky?
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
V mládí jsme měli chatu, kde jsme dost času trávili ošetřováním zahrádky, ale čím větší byla pracovní zátěž, tím více se rozšiřoval trávník a ubývalo záhonů. Pevně ovšem dodržujeme pravidlo, že dvakrát za zimu jezdíme na hory, kde se věnujeme sjezdovému lyžování, a v létě obvykle na týden k moři. Máme také s manželkou oba rádi klasickou hudbu, jsme častými návštěvníky koncertů.
26.10.2010 15:36:20
OTÁZKA: * V předchozích generacích nemáte žádné představitele medicínské profese, ale jak je to s následovníky? Tím prvním je asi váš syn Michael, který pracuje na radiodiagnostickém oddělení Nemocnice Na Homolce a už se také zapojil do projektu, jenž má za cíl vyhodnocovat stabilitu a chůzi u pacientů s Parkinsonovou nemocí.
ODPOVĚĎ:
prof.prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr.h.c.
Z rodiny, která mezi sebou původně neměla lékaře, jsme se změnili v rodinu, kde lékaři dominují. Lékařskou profesi má moje paní, náš mladší syn a jeho manželka (starší syn je podnikatelem), můj bratr a jeho manželka, synovec a v širším rodinném okruhu i další. Michael se věnuje klinické praxi a současně se jako doktorand vzdělává v neurovědách.
26.10.2010 15:36:20