Stomatologové se na sjezdu své komory opět hlasitě vyjádřili proti záměru ministerstva zdravotnictví zveřejňovat smlouvy mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními.
Nelze se však ubránit dojmu, že tento konkrétní boj je nejen předem prohraný, ale také zbytečný, nepříliš důvěryhodný a navíc stojí komoru energii a společenský kapitál, které by jinak mohla investovat do důležitějších střetů se současnou politickou garniturou.
Chybí bytelné argumenty
Současné české politice vládne kánon ostentativní transparentnosti. Jeho obsah je velmi vágní, cíle často pochybné, forma nezřídka hraničí s bezhlavým fanatismem a výsledky jsou dosud zanedbatelné. Ale to na faktu nic nemění.
Dominantní politické síly voláním po průhlednosti vyhrály volby a průzkumy, ať jde o volební preference či zkoumání spokojenosti s politickou situací, ukazují, že veřejnost na tato hesla nadále slyší. V takové situaci, ať si o ní myslíme cokoli, je třeba počítat s tím, že kdo proti tomuto kánonu vystoupí, ponese společenské náklady a bude automaticky vystaven podezření, že se snaží skrývat cosi nekalého.
Proto platí, že postaví-li se někdo takříkajíc proti proudu, měl by mít v ruce bytelné argumenty. Ty ovšem prezidentu ČSK Pavlu Chrzovi chybějí. Proto jeho odpor nemá valnou naději na úspěch.
„Zveřejňování smluv má možná smysl u nemocnic, ale ne u zubních ambulancí, protože mají všechny stejnou smlouvu a stejný cenový dodatek. Tam se nikde nic neliší,“ tvrdí podle ČTK prezident Chrz a doplňuje: „Když se zveřejní, kolik kdo vydělal ze zdravotního pojištění, a nebude tam i částka, kterou musel vynaložit, aby tyto peníze mohl vydělat, tak to bude zavádějící a jen to vyvolá vášně mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními i pacienty.“ Ani opakovaná vyjádření Koalice soukromých lékařů nejsou na argumenty bohatší.
Odhalené ledví
Jestliže mají všichni zubaři stejnou smlouvu i dodatky, pak zveřejnění stěží něco brání – bude to velmi nezáživné čtení a porovnávání a pozornost věnovaná smlouvám rychle opadne. Jsou-li navíc smlouvy jedna jako druhá, stěží z nich půjde vyčíst, kolik kdo „vydělal ze zdravotního pojištění“ – nominální příjmy všech zubních ordinací ze zdravotního pojištění zcela jistě stejné nejsou.
Rovněž není jasné, proč by zveřejnění mělo vyvolávat vášně mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními, mají-li podle Chrze všechna stejnou smlouvu.
Pokud jde o vášně pacientů, prezident ČSK má zjevně dost nevalné mínění o klientech svých a svých kolegů. Rozdíl mezi obratem a ziskem je snad dostatečně znám. I kdyby snad panovala obecnější nejistota v pojmech, skutečně jen minimum pacientů bude žít v nezlomném přesvědčení, že přístroje, nástroje, energie, práce sester či vybavení ordinace padají lékařům z nebe.
A kdyby si lékař přece jen nebyl jist, nic mu nebrání zveřejnit se smlouvou i náklady spojené s provozem praxe. Tím ovšem odhalí své ledví daleko za hranici požadovanou ministerstvem.
Aspoň trocha světla
Obecně se argumenty proti zveřejňování smluv hledají těžko. Právě stomatologové – a slouží jim to ke cti – se během let dobře naučili nabízet svým pacientům i to, co pojišťovna nehradí. Zveřejněné smlouvy proto neukáží ani přibližný obrázek obratu ordinace, takže strach ze ztráty soukromí je lichý. K tomu také zveřejnění není určeno. Má vnést trochu světla do smluvní politiky pojišťoven.
Zrovna v případě zubařů to asi zdravotnictví nespasí, v jiných segmentech péče to bude jistě zajímavější. Jestli to ČSK považuje za dostatečný důvod pro tak urputný boj, budiž, ale měla se na něj výrazně lépe vyzbrojit.