Co je Tay-Sachsova choroba?
Tayova-Sachsova nemoc, GM2 gangliosidóza nebo také amaurotická familiární idiocie (známá pod anglickou zkratkou TSD) je vzácné metabolické onemocnění s autosomálně recesivním typem dědičnosti. Je způsobeno nedostatkem lyzozomálních hydroláz a jeho průběh bývá zpravidla letální.
Své jméno získala Tay-Sachsova nemoc podle dvou významných lékařů. Zatímco britský oftalmolog Warren Tay v roce 1881 jako první popsal typickou červenou skvrnu, která se objeví na pacientově sítnici, americký neurolog Bernard Sachs o šest let později definoval buněčné změny provázející toto onemocnění a zároveň zaznamenal zvýšený výskyt choroby u populace aškenázských Židů.
Co způsobuje Tay-Sachsovu nemoc?
Příčinou této choroby je defekt genu HEXA na 15. chromozómu, který se stará o kódování lyzozomálního enzymu s názvem hexozaminidáza-A. Jeho úkolem je štěpení gangliosidů (derivátů mastných kyselin) na menší části, což umožňuje jejich dynamickou obnovu.
Při poškození HEXA genu není štěpení gangliosidů možné. Pokud totiž tělu schází hexozaminidáza-A, nedokáže se samo zbavit gangliosidu GM2 a ten se začne hromadit v nervových buňkách mozku, které později zanikají. Zároveň se začnou projevovat také jednotlivé symptomy Tayovy-Sachsovy nemoci.
Tay-Sachsova choroba je vzácné dědičné onemocnění, které přechází z rodičů na potomky. Jelikož se jedná o autosomálně recesivní typ dědičnosti, k tomu, aby se nemoc projevila, musí dítě získat vadný gen jak od matky, tak i od otce. Pokud má vadný gen pouze jeden, žádné příznaky se navenek nedostaví, ale pacient se stává přenašečem.
Klasifikace
Podle toho, kdy se Tay-Sachsova choroba u pacientů rozvine, lékaři rozlišují tři různé typy tohoto onemocnění. Jedná se o:
- Infantilní TSD
- Juvenilní TSD
- Adultní (pozdní) TSD
Infantilní TSD
Klinické projevy infantilní formy Tay-Sachsovy choroby se objevují mezi šestým měsícem a čtvrtým rokem života malého pacienta. Velké množství gangliosidů způsobuje, že se nervové buňky rozšiřují a zároveň se u člověka zpomaluje fyzický i mentální vývoj. Tato forma je zdaleka nejčastější a pro pacienta vždy smrtelná.
Juvenilní TSD
V tomto případě se klinické projevy u pacientů objevují zhruba mezi 2. a 10. rokem života. Mezi charakteristické příznaky patří problémy s pohybem, polykáním i mluvením. Juvenilní forma je nejvzácnější, stejně jako v případě infantilní Tay-Sachsovy choroby je však smrtelná.
Adultní TSD
Pozdní forma Tay-Sachsovy choroby, která se někdy označuje také jako LOTS (Late Onset Tay-Sachs Syndrome), obvykle nastupuje ve věku 20–30 let. Na rozdíl od předchozích dvou typů není smrtelná, ale projevuje se celkově zpomaleným vývojem a rozvinutím psychických poruch, jako je schizofrenie. Pacienti bývají upoutáni na invalidní vozík, ale často jsou schopní vést relativně normální život.
Příznaky Tay-Sachsovy choroby
Co se týče charakteristických symptomů tohoto vážného onemocnění, můžeme je rozdělit na dvě různé skupiny podle toho, zda se jedná o dětskou formu nemoci, nebo o variantu postihující dospělé pacienty.
Příznaky infantilní formy
První symptomy Tay-Sachsovy choroby u dětí bývají obvykle nenápadné, takže si jich rodiče ani lékaři často nevšimnou. Ačkoliv se novorozenci po porodu mohou jevit jako naprosto normální, během prvních měsíců života je u nich možné zpozorovat přecitlivělost na hlasitější zvuky. Jako důsledek hromadění gangliosidů se zároveň objevuje třešňově červená skvrna na sítnici.
Později u pacientů dochází k postupné neurologické degeneraci. Rozvíjí se mentální retardace, děti většinou oslepnou a ohluchnou a onemocnění vede k celkové ztrátě kontroly nad tělesnými funkcemi (paralýza). Typickými příznaky infantilní formy jsou:
- Svalová slabost a křeče
- Svalové obrny (paréza, plegie)
- Svalová ztuhlost (spasticita)
- Zpomalení růstu a tělesného rozvoje
- Zpomalení duševního vývoje
- Příliš ostré slyšení – hyperakuze
- Hluchota
- Zhoršování zraku až úplné oslepnutí
- Třešňově červená skvrna na sítnici
- Mentální retardace
Během následujících let přestávají být nemocní schopni pohybu a trpí častými infekcemi dýchacích cest, které se mohou rozvinout až do chronické podoby. Progrese infantilní formy TSD je obvykle velice rychlá a většina dětí umírá do pátého roku života. Pokud jde o juvenilní formu TSD, mezi typické příznaky patří narušení pohybového aparátu a problémy s motorikou, polykáním i mluvením. Postižené děti obvykle umírají do 15 let.
Příznaky pozdní formy
U některých pacientů se první příznaky Tay-Sachsovy nemoci objeví teprve v dospívání či v dospělosti, což se označuje jako adultní (pozdní) TSD. Tato forma mívá mírnější příznaky a není smrtelná, takže nemocný může za pomoci vhodné medikace žít relativně plnohodnotný život. Závažnost jednotlivých příznaků se však u každé osoby liší. Mezi charakteristické projevy adultní formy patří:
- Zpomalený vývoj
- Celková svalová slabost
- Nestabilní postoj
- Problémy s rovnováhou
- Třes
- Problémy s řečí
- Psychické poruchy
Diagnostika
K tomu, aby lékaři odhalili, zda pacient trpí Tay-Sachsovou chorobou, slouží cílená molekulární genetická diagnostika. Onemocnění je možné zjistit již v průběhu těhotenství z plodové vody a placenty nastávající maminky (v rámci prenatální diagnostiky), a to pomocí odběru choriových klků (CVS) či amniocentézy.
U narozených dětí či starších pacientů poté lékaři provádí cílenou diagnostiku z periferní krve či vzorku tkáně. Během očního vyšetření může být také patrná červená skvrna na sítnici, která lékaře na možný problém upozorní.
Pokud se v rodině vyskytly nebo vyskytují případy Tay-Sachsovy choroby, nebo tímto onemocněním trpí někdo ze strany partnera/partnerky, je dobře před pokusem o otěhotnění vyhledat specializovanou pomoc. V dnešní době existuje také možnost preimplantační genetické diagnostiky.
Léčba Tay-Sachsovy choroby
Tay-Sachsova nemoc patří mezi nevyléčitelná onemocnění a žádný speciální lék na tuto chorobu neexistuje. Jelikož enzym hexozaminidáza-A neprochází hematoencefalickou bariérou, není možné přistoupit ani k substituční terapii, kdy se do těla pacientů uměle dodává enzym funkční. Z toho důvodu jsou odkázáni pouze na paliativní péči.
Součástí podpůrné léčby je užívání přípravků na zmírnění bolesti a nepříjemných křečí, fyzioterapie a u dětí také speciální výživa. Jelikož pacienti mívají často dýchací obtíže, lékaři se dále soustředí na podporu dýchání a odsávání nahromaděného hlenu z plic. Důležitá je samozřejmě také psychologická podpora, a to jak pro samotného pacienta, tak i pro jeho rodinu.
Zdroje: www.cs.medlicker.com, www.priznaky-projevy.cz