Status epilepticus se pak projeví sérií záchvatů se ztrátou vědomí. Přesto, že se přihlížejícím může zdát, že záchvat trvá příliš dlouho, netrvá déle než jednu a půl minuty. Pokud po tuto dobu postižený nedýchá, klesne množství kyslíku v krvi i v mozku, tím se vypne funkce ložiska záchvatu a křeče ustanou. I když postižený zůstane v bezvědomí, dojde k samovolné obnově dýchání.
Příčiny epileptického záchvatu
Příčin záchvatu epilepsie je mnoho: od vynechání medikace, požití alkoholu přes abúzus drog, stresovou reakci až k nadměrné fyzické zátěži. Postiženým nebráníme v projevech křečí, pouze z jejich blízkosti odstraníme věci, o které by se mohli zranit. Násilné otevření úst při snaze o zprůchodnění dýchacích cest během záchvatu nevede ke kýženému efektu, postižený může zranit potencionálního zachránce, nebo zachránce může v nevědomosti situace postiženého ještě více poškodit. Po proběhlém záchvatu je postižený často pomočený, zmatený, má amnézii, nebo upadá do hlubokého spánku.
Kazuistika
V jedno říjnové dopoledne přijímám na dispečinku tísňovou výzvu z telefonní linky 155.
Volající: Haló, to je záchranka? Dispečerka: Ano, tady je záchranná služba, jak vám mohu pomoci? Vol: Dcera má od rána druhý epileptický záchvat, teď je zase v křečích a modrá! Disp: Řekněte, na jakou adresu máme přijet, jak se vaše dcera jmenuje a kolik je jí let? Vol: Je to tady, u kina. Jmenuje se XY … a je jí pětadvacet. Už se s tím léčí odmala … Disp: Dobře, bydlíte u kina, ale v jakém městě? Vol: Aha, promiňte, tady v Domažlicích … zdá se, že křeče už povolují … Disp: To je dobře, vydržte mi na telefonu … Vysílám na uvedenou adresu posádku RLP. Disp: Už jsem k vám poslala záchranku, dýchá Vaše dcera? Vol: Ano, už začala dýchat, má u pusy zase tu pěnu.. teď začala nějak divně chrčet … Ježíš, pomozte mi … Disp: Uklidněte se paní, zkuste otevřít dceři ústa, mírně jí zakloňte hlavu a otřete jí pěnu od úst, řekněte mi, jestli je to lepší … Vol: Moment … asi měla zapadlý jazyk, už zase dýchá … ale usnula … Disp: Dobře, zvládnete ji přetočit do stabilizované polohy na boku? Vol: Ano, to už umím. Disp: Tak to udělejte a pořád ji sledujte. Jestli nemáte doma otevřené dveře, pak posádce záchranky jděte otevřít, až ji uslyšíte. Vol.: Ano, už je slyším houkat … Disp: Jste moc šikovná, děkuji za spolupráci, teď už zavěsím, ujme se vás lékař Vol: Ano, díky, nashledanou …
Závěr:
Z uvedené kazuistiky je zřejmé, že i dobře informovaní laici mohou občas „ztratit hlavu“ a potřebují naši pomoc, která zde byla účinná. Čerpáno ze Záznamu o výjezdu ZDZS Domažlice (říjen 2004) a ze zvukového záznamu přijetí výzvy.
O autorovi: Marie Tauerová (zdzs.domazlice@centrum.cz), dispečink ZDZS, Domažlice
