Hodně muziky za málo peněz
Pracuji jako všeobecná sestra v přímé péči v Domově pro seniory a domov se zvláštním režimem - příspěvková organizace, kde zřizovatelem je Magistrát města Ostravy.
Pouze malá citace ze zákona: „…v domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ „…v domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.“ Naše zařízení má v současné době 301 uživatelů. Většina jich pobírá příspěvek na péči, což znamená, že jsou nesoběstační a potřebují zdravotní a ošetřovatelskou péči. Personální obsazení - všeobecné sestry, NZP - ošetřovatelky, PSS - pracovníci v sociální péči. K 1. 1. 2009 budou převedeni pracovníci NZP na pozice PSS. Takové nařízení přišlo z magistrátu.
Když před čtyřmi lety začalo přeřazování pracovníků na nižší pozice - zřejmě z důvodu šetření financí, vedení našeho zařízení bojovalo za své pracovníky, protože v personálním obsazení, kdy je minimum všeobecných sester (30 všeobecných sester, z toho 10 na pozici vedoucích pracovníků - staniční sestry) a pouze pracovníci v sociální péči, není možné zajistit kvalitní ošetřovatelskou péči pro naše uživatele. Jako jediné zařízení na Ostravsku jsme tedy zůstali jediní, kdo měl největší počet ošetřovatelů v přímé péči. Během posledních 4 let se naši zaměstnanci vzdělávali, zúčastnili se projektu Q-Ostrava - program vzdělávání pro zvyšování kvality ošetřovatelské péče.
Při nedávném personálním auditu nám bylo vytknuto, že máme velké množství NZP pracovníků a následně přišlo rozhodnutí od zřizovatele pracovníky na pozici NZP přeřadit. Všichni, kteří v této sféře pracují, znají náplň práce, a tudíž vědí, že pracovníci PSS vykonávat ošetřovatelskou péči nemohou, pouze pomáhají a asistují. O zdravotní péči nemluvím, to je kapitola sama pro sebe, kdy (zdravotní) sestra kolikrát přebírá zodpovědnost za tolik lidí, že je stále jednou nohou v kriminále.
Asi už všichni tuší, kam mířím. Ti, kteří vymýšlejí nové zákony a nařízení, zcela jistě nebyli nikdy v podobném zařízení, kde je na personálu vyžadována práce ať už fyzická, nebo psychická. No, možná, že nějaké to zařízení viděli zvenku, nebo jen tak v rychlosti, kdy se podívali na šikovné seniory, jak v dílně vytvářejí pěkné výrobky. Byl se někdo z nich podívat na ležícího, dementního nebo agresivního uživatele? Tak nějak se samozřejmě počítá s tím, že kdo pracuje v tomto oboru, má v sobě velkou empatii a toto povolání bere jako poslání.
Ano, možná před 50 lety tomu tak bylo. Zapomeňme však na tyto řeči v době, kdy se po zaměstnancích vyžaduje hodně práce za málo peněz, kdy zaměstnanci chodí domů unavení, naštvaní a se zdravotními problémy. Již po několika letech práce v takovém zařízení neznám člověka, který by neměl zdravotní problémy. Takže si přestaňme lhát sami sobě, dost řečí o empatii, o poslání a kvalitních sociálních službách. Při nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců to prostě nejde.
Jeden malý příklad - na noční směně bude pracovník v sociální péči na 30 uživatelů, bude polohovat uživatele - zavolá si pomoc z jiného patra - na jiném patře bude dalších 30 uživatelů bez dozoru. Patová situace, říkáte si? Ne! Běžná praxe, kdy prostě není dostatek personálu, aby na nočních službách bylo více zaměstnanců. S ironií musím dodat, že na odpolední službě jsou na tom lépe - dva zaměstnanci PSS a všeobecná sestra, která zajišťuje ordinace na ostatních patrech.
Dalším příkladem může být to, že personál nemá čas na to, aby si s uživateli jen tak popovídal o tom, co je těší. Mluvíme s uživateli za pochodu, při výkonech, když jim podáváme jídlo, když je oblékáme… Jindy na to totiž není čas. A v tomto neustálém kolotoči musíme zjišťovat cíle uživatelů a zajistit jejich splnění. To taky vymyslel někdo, kdo viděl domov pro seniory snad jen z vlaku. Nedokážu si představit, že půjdu do domova s nějakým cílem a budu těch cílů mít několik… Asi budu chtít v klidu dožít, aby o mě bylo postaráno, abych byla v teple, nasycená, čistá a aby kolem mě byl usměvavý a laskavý personál.
A to nemluvím o situaci, kdy pracovníci v sociální péči berou mzdy, které jsou směšné. Práce zdravotníků a pracovníků v sociální péči nikdy nebyla zaplacená tak, jak se patří. Protože práce s lidmi se snad ani nedá finančně ohodnotit. Uvědomme si, že nepracujeme jen s uživateli, ale i s jejich rodinnými příslušníky, a to je někdy mnohem těžší, než se domluvit s uživatelem. Jestlipak rodinní příslušníci vědí, jak se šetří na personálu a že jejich rodičům opravdu nebude poskytnuta kvalitní ošetřovatelská a zdravotní péče?!
Možná až se jich to konkrétně dotkne a jejich maminka třeba nebude včas vykoupaná, posazená u televize, nebude mít udělaný převaz, protože sestra, která je k tomu kompetentní, měla na práci něco důležitějšího, třeba se pak začne něco dít. Až si začnou všímat rodiny toho, že to není tak, jak by mělo, potom se snad něco začne dít… Tedy v tom případě, že jim to bude vadit. Pokud se však zatím ozývají pouze zaměstnanci - je to jako házet hrách na stěnu, kdy jsou všichni hluší.
Jsem rozhořčená situací, která je v součastné době v sociálních službách, a názory „těch nahoře“: proč se uživatelé polohují, proč jim léky a inzulin musí podávat všeobecná sestra, vždyť když jsou doma, tam taky odborný personál nemají apod. Tyto názory absolutně nemohou vzejít z hlavy člověka, který má přehled, jak to v sociální sféře chodí. Na jednu stranu máme standardy kvality - na druhou stranu nedostatek odborného personálu.
Takže je to všechno jen o penězích, kde se pouze šetří na úkor jak personálu, tak uživatelů. Jednoduše řečeno,,hodně muziky za málo peněz“. Za čas se také může stát, že uživatele prostě přebalí někdo, kdo zrovna půjde kolem. Takže z domovů pro seniory budou obyčejné chudobince, a tomu opravdu říkám krok VPŘED. Vím, že tímto článkem asi jen trochu zvířím hladinu, možná se to někomu z vedení nebude líbit, možná se stanu nežádoucí. A dost možná, že se nestane vůbec nic. Ale snad ještě pořád mám právo říci svůj názor.