Z celkem 20 191 sledovaných diabetiků 2. typu došlo u 360 z nich k rozvoji městnavého srdečního selhání, z toho 214 užívalo thiazolidindion a 146 jiné perorální antidiabetikum. Celkově měli nemocní léčení thiazolidindionem 1,72krát vyšší riziko rozvoje srdečního selhání než kontrolní nemocní.
Zajímavostí je však to, že thiazolidindiony nezvyšovaly kardiovaskulární mortalitu. Autoři z toho vyvozují, že srdeční selhání asociované s thiazolidindiony možná není natolik klinicky závažné jako v případě progresivní dysfunkce levé komory. Zřejmě je třeba dalších studií k posouzení vlivu thiazolidindionů na celkové kardiovaskulární riziko.
Lancet, 2007, 370, p. 1129-1136
Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph.D.