Když jsme se před dvěma lety vrátili s Davidem z Irska, nemohla jsem se zbavit bolesti hlavy, ale ještě to šlo. Dělali jsme tam ve fabrice, od rána do večera, docela velká dřina, jinak by to na první splátku na byt nevyšlo. Doma hned byla svatba, vyšla na moje narozeniny, zrovna mi bylo dvacet pět. Svatbu si všichni docela užili, jen já ne, hlava mě bolela šíleně a prášky vůbec nezabíraly.
Máma mě litovala a dala mi něco na migrénu, že prý to mám po ní. Nezabralo to, tak jsem si ještě vzala večer něco na spaní, že to zaspím. V noci jsem se ale probrala a všechno bylo ještě horší. Levou polovinu obličeje jsem měla, jako by nebyla moje, hlavně oko a kousek pod ním, bylo jako mrtvé. To už se ani mámě nezdálo a ráno jsme jely na neurologii na středisko, kam ona chodí s migrénou.
Prohlédli mě a poslali do nemocnice, ta necitlivost je asi dost vyděsila. V nemocnici mi vzali krev, poslali na CT a ještě jsem byla na EEG. Pustili mě za pár dní a dostala jsem léky na migrénu.
Neptala jsem se
Chvíli byl klid. Za týden jsme se ale s Davidem u večeře pohádali a v noci mě pak přepadla ještě horší bolest než minule. Léky na migrénu nepomohly. Navíc jsem najednou viděla dvojitě a třásly se mi nohy. Ráno mě David odvezl rovnou do nemocnice, na neurologické oddělení. Nasadili mi kapačky a bolest přešla. Domů mě ale hned nepustili.
Byla jsem na nějakém vyšetření, které zobrazuje, jak funguje mozek, a promítá se při něm šachovnice. Ještě se čekalo na vyšetření magnetickou rezonancí.
Asi se mi snažili pomoct, ale nikdo mi nic neřekl a já se radši neptala. Bála jsem se totiž, že najdou nádor a David a hlavně máma budou brzy sami.
Za tři týdny
Udělali mi magnetickou rezonanci. Po ní mi neurolog řekl, že to je asi roztroušená mozkomíšní skleróza. Pak mi ještě nabrali mozkomíšní mok a tohle vyšetření „eresku“ potvrdilo. Strach jsem měla z nádoru, ale tohle mě taky zaskočilo.
Byla jsem z toho zoufalá, už jsem se viděla jako invalida. Neurolog mi ale řekl, že mám docela velkou šanci slušně se dát dohromady, protože to chytili zřejmě hned na začátku, což se nepovede úplně často.
Bývá mi do breku, ale…
Už dva roky se léčím na „eresku“. V RS centru pro mě na pojišťovnu dostali lék, který mi nejdřív píchala máma, pak David, teď už to zvládnu i sama. Asi mi ten lék pomáhá, další ataku nemoci jsem od té doby neměla. Pravda ale taky je, že jsem kvůli „eresce“ víc unavená a do breku mi je často víc než dřív, jinak se ale vlastně cítím a hlavně vypadám úplně normálně.
Možná si troufnu na dítě
Chodím do práce, ale ve sportu už se Davida stíhat nesnažím, musím se šetřit.
Starost mám, jestli s „ereskou“ budu moct mít děti. Neurolog říká, že pokud je nemoc v klidu, v zásadě by to šlo, tak si možná na potomka troufneme.
Riziko to skutečně je, ale jsou tady David i máma, kdyby bylo zle a já neměla sílu se o mrňouska postarat.
Skleróza nesouvisí s pamětí
Skleróza je z řeckého sklerose, tedy tuhý. Po proběhnutí zánětu a následném zajizvení totiž zůstává postižené místo tvrdé a nefunkční. A proč roztroušená? Skleróza, plak nebo léze, postihuje mozek a míchu. Neděje se to najednou, ale v různých časových obdobích.