Důvodů je řada, u zrodu mnoha rozhodnutí stojí setkání se s nemocí ve vlastní rodině. Zisk, který přináší pomáhající profese, je těžko defi novatelný, rozhodně se však neměří výší platu. Přestože v každém pomáhání je určitá porce moci -sestra je tou osobou, která často bezmocným nemocným nabízí pomoc - nebývá spasitelský komplex prvotním důvodem rozhodnutí pomáhat druhým. Co vlastně spasitelským komplexem rozumíme? Jedná se o potřebu dodat váhu své osobnosti prostřednictvím pomoci druhým, získat důležitost a často i smysl vlastní existence. Ovšem pokud se člověk s takovým postojem bezhlavě vrhne do rozdávání pomoci, brzy je konfrontován s mizivým ukotvením svého Já. Tváří v tvář utrpení a bolesti velmi snadno vyhoří nebo začne mít psychické, somatické, případně kombinované problémy. Pomáhající profese vyžaduje celého člověka, který si ví rady se svým životem a nepotřebuje ve svém nitru nic překřičet pocitem vlastní důležitosti pro druhé.
Partnerství není manipulace
Dagmar Jančová (Centrum krizové intervence při Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích), jedna z lektorek Psychosociálního kurzu pro nelékařské profese ve zdravotnictví, nemá termín „spasitelský komplex“ ráda. S tímto souslovím podle ní často pracují média, u nichž vše bývá černé, nebo bílé, postavené „buď, anebo“, je to poněkud zjednodušující teorie. „Na seminářích krizové intervence nás doktorka Yvonna Lucká učila, že existují dva způsoby vnímání reality. Vnímáte-li ji stylem: »buď, anebo«, dostanete se k trojúhelníku vzájemné závislosti, na jehož vrcholech je pronásledovatel (případně problém), oběť a zachránce, který ze své pozice může s obětí samozřejmě pěkně manipulovat. Ovšem díváte-li se na stejnou situaci celostním a zralým pohledem, místo problému či pronásledovatele je tu něco, co vás motivuje, místo oběti člověk, který je posílený a učí se svou sílu používat, a místo zachránce ten, kdo posiluje, pečuje a má radost z pokroků posilovaného. Manipulaci nahrazuje partnerství a spolupráce. Sestry, které šly do profese s nereálnou touhou konat zázraky, zaměstnání často opouštějí, některé z nich však během let k této práci dozrají,“ vysvětluje lektorka.
Rodinná sluníčka
Do pomáhajících profesí míří především děti, od nichž nebyl očekáván výkon, ale zato se osvědčily v mezilidských vztazích. Karty jsou možná rozdány již v sourozeneckých konstelacích. Ten, kdo doma zjistil, že je „sluníčko“ nebo „vyjednávač“, si v životě zpravidla chce tyto schopnosti ověřit právě v pomáhajících profesích.
Samozřejmě sem míří i řada jedinců toužících po uznání a také těch, kteří potřebují vidět smysl své práce. Z odpovědí 70 účastnic sesterského kurzu vyplynulo, že hodně dívek mělo na počátku sen být dětskou sestrou. Dětská oddělení, kam chodily jako pacientky, byla mnohdy jejich jedinou zkušeností se zdravotnictvím. Představovaly si hezkou práci s dětmi plnou radosti. U mnoha dívek hraje při rozhodování stát se sestrou velkou roli zkušenost s nemocí z vlastní rodiny. Jakmile totiž člověk pozná utrpení zblízka a zjistí, že může být nemocnému nějak platný, většinou se přestane bát. Mnohem častěji se pro toto povolání rozhodují dívky z rodin, kde se o nemoci otevřeně mluvilo, nebyla tabuizovaná. Přes všechny frustrace, které na ně čekají, sestry u profese většinou zůstávají. „Nejprve hledají svou roli a pak v ní najdou samy sebe. Touhou každého člověka je být autentický, a to role pracovní sestry nabízí. Kouzlo práce ve zdravotnictví je v tom, že tam téměř nejsou ,boje o koryta‘, pohybujete se v reálné situaci, nemůžete zaujmout hrou na něco, čím nejste,“ konstatuje Dagmar Jančová.
Příště si přečtete …
Pomoc pomáhajícím „Každá práce s lidmi svádí k používání moci. Pacienti doufají, že když získají sympatie sestry, zajistí jim protekci u lékaře, chovají se proto často podřízeně,“ konstatuje pražská psychoterapeutka Ivana Hořicová.
„O lidi v pomáhajících profesích je třeba pečovat, aby si z vyčerpání ze svého obtížného povolání nezačali práci zjednodušovat právě používáním mocenských postojů.“ Jakmile si totiž ověříte, že vám nepřístupná mocenská maska pomáhá, začnete ji nevědomky nasazovat v každé situaci.
Cvičení na listopad
V práci se často ocitnete v obtížné situaci a stresu. Najděte si chvilku na osamělém místě, sedněte si, uvolněte se, zhluboka dýchejte a několikrát si nahlas nebo v duchu opakujte: „Mám náročnou situaci, ale náročná situace nemá mne.“ Už po chvíli ucítíte úlevu a zmírnění napětí.
VÍCE O ROLI SESTRY
Psychosociální kurz pro nelékařské profese ve zdravotnictví se koná pod záštitou Ústřední vojenské nemocnice v Praze několikrát ročně. Skládá se z pěti čtyřhodinových tematických seminářů. Zabývá se především komunikací, prací s problémovým pacientem, antistresovým programem a konečnou podobu dotvářejí samy účastnice. Dříve byl určen pouze sestrám ÚVN, nyní se jej v rámci celoživotního vzdělávání může zúčastnit sestra z jakéhokoli pracoviště, dokonce i sestra z privátního sektoru. Za absolvování kurzu dostane sestra do indexu celoživotního vzdělávání 5 registračních bodů.
SLUŽBA NA DVĚ STRANY
Podle Dagmar Jančové je specialitou sesterské profese skutečnost, že se jedná o dvoustrannou službu. Sestra musí být k dispozici jak lékařům, tak pacientům, je to mezičlánek, který má však jen malou možnost o něčem rozhodovat. Proto dřív byly žákyňky od začátku vychovávány značným drilem k tomu, aby se staly pokornými a poslušnými členkami týmu. Člověk nejdřív musel roztříštit své ego, aby se do role dostal, dnes se naopak ego posiluje. U sester se klade mnohem větší důraz na to, aby dokázaly obstát ve značně spletitém terénu mezilidských vztahů a dokázaly si poradit s moderní technikou. Role dnešních mladých sestřiček je spíš sestra odbornice. Už to není pouze podávání tišicích prostředků, držení za ruku a otírání pacientova zpoceného čela, jak umělci dřív sestry zobrazovali na starých barvotiscích, ale i velká znalost složité techniky.