KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz
Debaty nad zákoníkem práce - proč ne. Ať ale odboráři neschovávají svou pravou motivaci za emotivní řečičky o únavě.
Možná se našli jedinci, kteří už si říkali, že je v českém zdravotnictví nějak dlouho klid. Od posledních lékařských protestů již uplynul více než měsíc. Na přetřes se ale nedávno dostaly zásahy do zákoníku práce, a tak jsou tu pro změnu lékařizaměstnanci, kteří ústy svých zástupců mluví o stávkové pohotovosti a připravenosti k protestním akcím.
A tentokrát nepůjde o nějaké protestní semináře či demonstrativní nečinnost jako u praktiků. Jestli změna zákoníku práce projde, přijde zřejmě čas na pravou, nefalšovanou stávku, demonstrace, občanskou neposlušnost. Tak to alespoň maluje předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel. Dojde-li na taková slova, je dobré se ptát proč. A odborářům neslouží ke cti, že skutečnou odpověď je třeba hledat kdesi mezi řádky oficiálních prohlášení.
48 nebo 56
Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek chce do zákoníku práce prosadit odstavec, který by zaměstnancům zdravotnických zařízení a jejich zaměstnavatelům umožnil uzavřít pracovní smlouvu na více než dosud povolených 40 hodin týdně. Konkrétně by mělo jít o možnost prodloužení základní pracovní doby o 8 hodin.
| DÁLE ČTĚTE: DALŠÍ KOMENTÁŘE ČTĚTE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE TIŠTĚNÝCH ZDRAVOTNICKÝCH NOVIN |
Pokud by zaměstnanec na takový kontrakt přistoupil, mohl by pro zaměstnavatele legálně odpracovat maximálně 48 hodin týdně plus Evropskou unií dovolených osm hodin přesčasů. Je to podobné opatření jako třeba u pracovníků v dopravě nebo u hasičů.
Podle návrhu lékař samozřejmě na takovou smlouvu přistoupit nemusí, to ale odborářům nestačí.
Hlavním a zároveň nejabsurdnějším argumentem, který stojí vždy na začátku všech filipik proti ministerskému návrhu, je únava lékařů. Pracovní dobu lékařů prý nejde prodloužit o dalších osm hodin, protože už takhle jsou velmi unaveni a představují riziko pro pacienty.
Nesmyslnost této argumentace spočívá v tom, že většina lékařů, jichž by se prodloužení pracovní doby mělo týkat, už dnes stejně pracuje mnohem déle než těch potenciálně povolených 56 hodin týdně. Aby nedocházelo přímo k porušování zákoníku práce, obcházejí jej tím, že se svými zaměstnavateli kromě smluv o pracovním úvazku uzavírají třeba dohody o pracovní činnosti, na které se omezení nevztahují.
|
INFORMACE O PŘEDPLATNÉM NAJDETE ZDE |
Hodiny odpracované nad rozsah stanovený zákoníkem práce vykazují podle těchto smluv. Z hlediska penza práce, kterou lékaři vykonají, by se tak přijetím Julínkova návrhu nezměnilo zhola nic. Změnila by se ale jiná věc, o kterou jde odborářům především, ale stydí se to říci naplno -mnohým lékařům v nemocnicích by totiž klesly příjmy.
Léčba penězi
Minimálně část z nich si totiž z nesmyslně sepsaného zákoníku práce udělala slušný byznys. Sám Martin Engel spočítal, že v nemocnici, kde pracuje, si lékař jen za přesčasovou práci přijde třeba na 28 000 korun za měsíc. To, že jde z významné části o peníze vydělané pohybem na samé hranici zákona a zcela v rozporu s jeho záměrem, je odborům v tomto případě lhostejné.
Jestliže Julínkův návrh a následná prodloužená smlouva, kterou lékař uzavře se svým zaměstnavatelem, legalizuje dalších osm hodin jeho práce, pak se tato částka pravděpodobně o dost sníží. V zásadě není problém v tom, že lékařské odbory protestují, když se jejich ovečkám sahá na peníze. To je jejich úkol a běžná role. Ale schovávat se v tomto případě za nadměrnou únavu, s níž Julínkův návrh nemá nic společného, je nevkusné a trapné.
LOK i lékařská komora, která se jako vždy staví do čela odborářského odporu, by měly zcela otevřeně přiznat, že mají strach o to, že lékařům klesnou příjmy, které nyní mají z podnikatelských smluv založených na poloprávním stavu. Jinak se opět dostáváme k tomu, že lékař, který bere více peněz, je méně unaven než ten chudší. Lépe motivován, to ano. Ochotnější, to možná také. Ale méně unavený a tím bezpečnější pro pacienta? To už se opravdu dostáváme na samé argumentační dno, po němž snad není třeba se pohybovat.
Únava lékařů je problém, který je třeba řešit. O tom není žádný spor. Nevyřeší ho ale peníze nebo částečná legalizace dlouhých časů, které v nemocnicích tráví. Vyřeší ho buď zvýšení počtu lékařů v systému, či zásadní reorganizace péče s množstvím stávajícím. Jiná varianta po ruce není. K řešení tohoto problému nemíří ani ministerský návrh na legalizaci dalších osmi hodin lékařské práce, ani hysterická reakce odborů třesoucích se o peníze.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína