Poznají pacienti, že elektronické knížky IZIP skončí?
Nepoznají. Nikdo je nepoužívá, a jestli ano, tak maximálně při posílání dat do laboratoří. K tomu ale IZIP není potřeba, já používám elektronický kontakt i bez IZIPu.
Mělo by se naše zdravotnictví elektronizovat?
Tomu se nevyhneme. Je to otázka například receptu nebo neschopenky. Nesmí to ale být na úkor jednoduchosti.
Dnes jsem měl pacienta, který potřeboval něco zapsat do elektronické knížky. Než jsme se k tomu dostali, trvalo to alespoň deset minut. Pak už mě pacient přemlouval: Pane doktore, už toho nechte, nechci vás zdržovat. Chceme se na elektronizaci podílet. Jestli ministerstvo něco spustí bez poznatků z praxe, dopadne to stejně jako IZIP. A když nám to nařídí povinně, doplatí na to pacient, protože nebude čekat 15 minut, ale tři hodiny.
V jaké časové perspektivě je možné spustit elektronizaci, aby skutečně fungovala?
Pokud se na tom začne intenzivně pracovat, což se ještě nestalo, mohlo by to být za jeden či dva roky.
Může elektronizaci zkomplikovat napojení lékařů na síť?
Kdo žije v podhůří nebo na Vysočině, ví, že přístup k internetu je omezený a ne tak kvalitní, aby bylo možné se na něj spolehnout. Když nepůjde síť nebo proud, museli by lékaři zavřít ordinaci, protože by nemohli nic zapsat.
Dnes si poradíme s papírovou dokumentací. Máte třeba praktika, který má ordinaci a dvě další v okolních vesnicích, kde je jedno odpoledne v týdnu. Tam většinou připojení na internet přes pevnou linku nebývá.
Jde odhadnout, kolika lékařům přístup na internet schází?
Zhruba třetině praktických lékařů. Navíc máme ze zákona povinnost jezdit k pacientům, kteří nemohou sami dojít. Představte si, že přijdu k paní, které je 85 let, špatně se hýbe a potřebuje recept hned, protože za hodinu přijde dcera nebo sousedka, která jí lék vyzvedne. Když budu muset použít elektronický recept, k léku se nedostane.
A jak se díváte na elektronické zdravotní knížky?
Není to nic jiného než virtuální záznamové zařízení, kde je napsáno, s čím se pacient dlouhodobě léčí, na co je alergický, jaké bere léky a kdy byl očkován. Nevidím v tom problém. Je dobré, že se na ni pacient může kdekoliv ne světě připojit.
Pro pravidelné nahlížení a zapisování v ordinaci je to ale nepoužitelné. Jsou země, kde mají propracované technologie a informace se dají takto sdílet – například v Dánsku či Velké Británii, kde s tím začali před dvaceti lety. My jsme z tohoto pohledu rozvojovou zemí.
Velkou otázkou ale pro nás je, jestli má být zdravotní dokumentace kompletně vedená a sdílená elektronicky a kde by měla být uložená data.
Měla by takovou dokumentaci mít na starosti pojišťovna, nebo soukromá společnost?
U soukromé firmy je větší riziko zneužitelnosti dat. Dokud to není ošetřeno zákonem a pod státním dohledem, je to riziko. To teď vidíme u IZIPu. Co se bude dít s daty, která mají k dispozici? Jde o obchodovatelnou záležitost – mohou o ně mít zájem pojišťovny, farmaceutické firmy… Pokud ministerstvo plánuje povinnou elektronizaci, pak to musí dobře ošetřit.