Co je trichomoniáza?
Co se dozvíte v článku
Pod tímto názvem se ukrývá sexuálně přenosné onemocnění, které postihuje muže i ženy. U pacientů vyvolává záněty urogenitálního traktu, které se pojí s řadou nepříjemných příznaků, jako je například výtok, zarudnutí intimních partií nebo silné svědění. V některých případech se ale trichomonádové infekce nemusí nijak výrazně projevit, což výrazně usnadňuje jejich šíření.
Trichomoniáza je v současné době nejčastější poševní parazitární chorobou. Patří do skupiny vulvovaginálních infekcí, kam lze zařadit také další zdravotní problémy, jako je například vulvovaginální kandidóza, bakteriální vaginóza, poševní laktobacilóza, aerobní vaginitida nebo genitální herpes (genitální opar). [1, 2, 3, 4, 5]
Výskyt trichomoniázy
Trichomoniáza se celosvětově řadí mezi nejrozšířenější pohlavně přenosné infekce. Často se navíc objevuje v kombinaci s dalšími venerickými chorobami, jako je například kapavka nebo chlamydiová infekce. Vyšší výskyt pak můžete zaznamenat především v rozvojových zemích, kde je úroveň hygieny mnohem nižší než ve vyspělých státech.
V současné době postihuje trichomoniáza především ženy v reprodukčním věku (nejvíce Afroameričanky), ale samozřejmě se nevyhýbá ani dalším skupinám obyvatelstva, které jsou sexuálně aktivní. Pouze u 30 % nakažených se nicméně objeví příznaky tohoto onemocnění, zatímco v ostatních případech probíhá asymptomaticky. [6, 7, 8, 9]
Příčiny trichomoniázy
Za rozvoj trichomoniázy je zodpovědná bičenka poševní (latinsky Trichomonas vaginalis). Jde o jednobuněčného parazitického prvoka, který je pohyblivý a přežívá v orgánech urogenitálního traktu. Tam pak způsobuje vznik poševního zánětu (vaginitida), zánětu močové trubice (uretritida), akutního zánětu prostaty (prostatitida) či zánětu nadvarlete (epididymitida).
Jediným hostitelem bičenky poševní je člověk. Tento čtyřbičíkový prvok osidluje především ženské pohlavní orgány (vagina, děložní čípek, močová trubice, močový měchýř) a může parazitovat také v mužském ústrojí (močová trubice, prostata, nadvarle, semenné váčky). Zde ovšem trichomoniázu způsobuje spíše vzácně a projevy nebývají tak nápadné jako u žen.
V urogenitálním traktu se bičenka poševní živí bakteriemi, buněčným detritem a erytrocyty. V moči, ve spermatu nebo ve vaginálním sekretu je údajně schopná přežít celý den, ve vodě pak pouze několik hodin. Na předmětech kontaminovaných některou ze zmiňovaných látek to obvykle není zdaleka tak dlouhá doba, protože bičenka je velice citlivá na vyschnutí. [10, 11, 12, 13, 14]
Trichomoniáza přenos
Bičenka poševní se mezi lidmi šíří nechráněným pohlavním stykem (vaginálním, análním, orálním). Pokud se tedy u někoho rozvine trichomoniáza, je nutné vyšetřit také partnera nebo partnerku (či veškeré osoby, s nimiž nakažený v nedávné době měl intimní styk). Kromě toho se samozřejmě doporučuje během léčby dodržovat sexuální abstinenci.
Při zanedbání základních hygienických pravidel (například společné používání vlhkých žínek nebo jiných hygienických potřeb, kdy dojde ke kontaktu s infikovanou močí či vaginálním sekretem) by mohlo dojít i k nepohlavnímu přenosu trichomoniázy, ale jedná se o zcela výjimečné případy. Velice vzácný je i přenos prostřednictvím vody v bazénech, kde může bičenka nějakou dobu přežívat. [15, 16, 17, 18, 19]
Rizikové faktory:
- větší množství sexuálních partnerů,
- intimní styk bez bariérové ochrany,
- předchozí epizoda trichomoniázy,
- další prodělané sexuálně přenosné infekce. [20, 21, 22, 23]
Inkubační doba trichomoniázy
Jakou má trichomoniáza inkubační dobu? Podle lékařů se jedná o rozmezí 4 až 20 dnů (někde se uvádí 5 až 28 dnů), ale ve většině případů se toto nepříjemné pohlavně přenosné onemocnění u pacienta rozvine během jednoho týdne. Někdy ovšem pacienti nepociťují žádné příznaky bezprostředně po intimním styku, ale infekce se u nich může rozvinout až s odstupem 6 měsíců. [24, 25, 26, 27]
Jaké má trichomoniáza příznaky?
Poměrně velké množství pacientů, u nichž se trichomoniáza objeví, nezaznamená vůbec žádné příznaky. Nemusí se tak potýkat s nepříjemným svěděním, s výtokem ani s bolestmi při močení nebo při pohlavním styku, ale mohou šířit infekci dále, protože o tom, že jsou nemocní, nemají žádné tušení. Pokud se však nemoc skutečně rozvine, příznaky u mužů a žen se mohou částečně lišit.
Přítomnost bičenky poševní rozvrací ženskou poševní mikroflóru a způsobuje vznik nepříjemných potíží, které pacientkám často brání v normálním fungování. K typickým symptomům trichomoniázy u žen se řadí například páchnoucí výtok, který může mít různé zbarvení. Většinou bývá bělavý, žlutý, šedý nebo nazelenalý a doprovází ho podráždění vnějšího genitálu, svědění, pálení či bolesti.
U obou pohlaví se trichomoniáza může projevovat zánětem močové trubice, jenž způsobuje hlavně obtíže při močení a rozvoj nepříjemných bolestí. Až polovina žen ovšem žádné potíže nezaznamená a bezpříznakový průběh nemoci se týká také zhruba 90 % mužů. Pokud se ovšem trichomoniáza u mužů opravdu projeví, mohou zaznamenat nepříjemné bolesti, podráždění nebo výtok.
Příznaky trichomoniázy u žen:
- zapáchající, pěnivý výtok,
- zduření poševního vchodu,
- otok a zarudnutí genitálu,
- jahodové zbarvení sliznice,
- nepříjemné svědění,
- časté nucení na močení,
- pocity pálení při močení,
- bolest při pohlavním styku,
- krvavé špinění,
- bolestivost zevních rodidel,
- nepohodlí v dolní části břicha.
Příznaky trichomoniázy u mužů:
- svědění penisu,
- celkové podráždění,
- pálení při močení,
- bolest po ejakulaci,
- řídký výtok z penisu,
- časté nucení na močení,
- bolesti v oblasti šourku,
- zarudnutí kolem hlavy penisu a předkožky. [28, 29, 30, 31, 32]
Trichomoniáza v těhotenství
Tímto onemocněním se samozřejmě mohou nakazit i nastávající matky, pro které představuje přítomnost bičenky poševní v organismu velké riziko. Trichomoniáza v těhotenství totiž může způsobit rozvoj závažných zdravotních komplikací, kam se řadí například předčasný porod, nízká porodní váha dítěte nebo přenos infekce na plod.
Pokud dojde k rozvoji trichomoniázy u těhotné pacientky, je nutné začít co nejrychleji jednat. Lékař obvykle předepíše vhodné medikamenty (metronidazol a tinidazol se dají užívat i během gravidity, ale vždy je nutné přizpůsobit se konkrétní situaci). Pouze pomocí vhodné léčby může nastávající matka předejít nebezpečným komplikacím, které by mohly ovlivnit ji samotnou i její dítě. [33, 34, 35, 36, 37]
Možné komplikace
Pokud se trichomoniáza neléčí, může postupem času přejít do chronické fáze. Jednotlivé příznaky sice většinou odezní, ale nemocná osoba zůstává nadále infekční pro své okolí. Kromě toho je daná choroba spojená se zvýšeným rizikem rakoviny děložního čípku či prostaty a usnadňuje průnik HIV infekce do oslabeného organismu včetně rozvoje syndromu získané imunodeficience (AIDS).
V některých případech navíc může neléčený zánět způsobit ucpání vejcovodů, jelikož dojde ke zjizvení tamní tkáně, a dokonce může skončit až sterilitou. Kromě toho si pak někteří pacienti stěžují také na chronickou bolest v oblasti břicha či pánve. [38, 39, 40, 41, 42, 43]
Diagnostika trichomoniázy
Pokud zaznamenáte některé z výše popsaných příznaků a pojmete podezření, že se potýkáte s trichomoniázou (nebo s jinou sexuálně přenosnou infekcí), urychleně navštivte gynekologa či svého ošetřujícího lékaře. Toho budou zajímat především vaše obtíže, ale může provést také fyzikální vyšetření, kdy zaznamená zarudnutí či výtok, a odběr vzorků pro další testování.
Diagnostika trichomoniázy se většinou provádí tak, že lékař odebere vzorek potřebného materiálu, který následně odešle na specializované laboratorní vyšetření (mikroskopické, kultivační nebo pomocí moderní metody PCR, což je nejcitlivější). U žen se přitom vatovým tamponem odebírá sekret z pochvy, zatímco u mužů se jedná o výtěr z uretry. Někdy navíc může být odebrán také vzorek moči.
Jelikož jsou projevy trichomoniázy velice podobné jako v případě jiných sexuálně přenosných nemocí (STD), může být zpočátku obtížné toto onemocnění správně diagnostikovat. Pokud se ovšem přítomnost trichomoniázy potvrdí, lékař může provést také odběry na další choroby, jako jsou chlamydie nebo kapavka. Důvodem je skutečnost, že se tato onemocnění často vyskytují současně. [44, 45, 46, 47]
Nakazili jste se někdy trichomoniázou?
Léčba trichomoniázy
Pacienty většinou nejvíce zajímá, jakou má trichomoniáza léčbu a pomocí jakých prostředků se mohou zbavit nepříjemných potíží, s nimiž se potýkají. Ať už způsobuje trichomoniáza zápach a pěnivý výtok, svědění, bolest při močení a pohlavním styku nebo třeba časté nucení na toaletu, jedná se vždy o příznaky, které mohou nakaženým výrazně znepříjemňovat běžný život.
K léčbě trichomoniázy se typicky používají systémová antibiotika. Konkrétně se jedná především o metronidazol, který pacienti musí užívat po dobu 7 dnů (nebo v podobě jedné velké dávky). Účinnost této terapie se přitom pohybuje kolem 95 %. Pokud pacient z nějakého důvodu nemůže užívat metronidazol, k dalším možnostem se pak řadí tinidazol nebo třeba secnidazol.
Během léčby je nutné dodržovat sexuální abstinenci, absolutně se vyhýbat pití alkoholu a přeléčit také veškeré současné sexuální partnery. Pouze tak může člověk zabránit reinfekci a opětovnému vzplanutí nepříjemných potíží (tzv. ping pong efekt). Vůči trichomoniáze totiž po prodělání nemoci nevzniká žádná imunita, takže se pacient samozřejmě může od partnera nakazit znovu.
Asi tři měsíce po přeléčení člověka čeká další test na trichomoniázu, aby se potvrdilo, že infekce opravdu vymizela. Veškeré symptomy většinou odezní nejpozději týden po dokončení antibiotické léčby. Pokud by se nic nezměnilo a pacienta stále trápily nepříjemné příznaky trichomoniázy, je nutné kontaktovat ošetřujícího lékaře a poradit se s ním o dalším postupu. [48, 49, 50, 51, 52]
Možnosti prevence
Stejně jako v případě jiných sexuálně přenosných chorob se člověk také proti rozvoji trichomoniázy může bránit tím, že se bude vyhýbat jakýmkoliv sexuálním aktivitám. Pokud ovšem na intimní styk dojde, doporučuje se vždy používat bariérovou ochranu. Také byste měli omezit množství intimních partnerů a vyhnout se promiskuitě. [53, 54, 55]
Zdroje: stefajir.cz, nzip.cz, venerologie.cz, medicinapropraxi.cz, wikiskripta.eu, mayoclinic.org, nhs.uk, ncbi.nlm.nih.gov, webmd.com, my.clevelandclinic.org, labtestsonline.cz, healthline.com