A tím bohužel začíná ztrácet krok s novými metodami, technikami. Pokud sestra vydrží do nástupu na mateřskou dovolenou, ztrácí sice ten krok o něco později, nicméně stejně se postupem času stává odříznutá od práce, kterou vykonávala; pokud nenastoupí po porodu dítěte na část úvazku do práce. Na rodičovské dovolené by se měla sestra vzdělávat. Je to téměř nereálná vize, nicméně málokterá žena zvládne odejít od malinkého dítěte na značnou část dne pryč.
U většího dítěte je to o něco jednodušší, ale pokud se máma chce vzdělávat, musí si najít adekvátní náhradu, někoho, kdo ji bude alespoň částečně suplovat. V dnešní době, kdy se zvedá věk odchodu do důchodu, je pomoc babiček velmi omezená, protože jsou třeba stále ještě aktivními pracovnicemi. Další možností je zaplatit si chůvu nebo agenturu na hlídání dětí. Jestli se někdo díval na ceny, tak musí uznat, že normální matka na rodičovské prostě na zaplacení nemá.
V době, kdy se staráte o dítě a jste na plný úvazek s dítětem doma, máte velmi omezené prostředky na věci, které zase až tak úplně nesouvisí s péčí o dítě. A pokud se chce žena vzdělávat, většinou jí na to musí manžel vydělat. Kurzy nejsou levnou záležitostí. Jestliže je žena v pracovním procesu, vydělá si určitou část, kterou může věnovat na své sebevzdělávání. Když nemáte děti, můžete tomu věnovat podstatně více času. V dnešní době mi momentálně vychází lépe to, že pokud nebudu mít děti, budu pracovat a budu se vzdělávat, budu pro společnost velmi užitečná. Jakmile ale porodím dítě, stanu se mámou a chci se dítěti věnovat, stávám se zátěží pro stát, poněvadž mi musí vyplácet rodičovské dávky.
A začíná pěkný kolotoč, protože když máte dítě, málokterý zaměstnavatel vám vyjde vstříc se zkráceným úvazkem, abyste přispěla do rodinného rozpočtu, a tím si „vydělala“ i na vaše sebevzdělávání. Neexistují jesle a školky jsou tak nacpané k prasknutí, že vám ani pomalu jiná možnost než být s dítětem minimálně 3 roky doma ani nezbývá. A tím být odkázaná na dávky od státu. Bohužel naši práci nelze dělat doma u stolu, jsme velmi důležité při komunikaci s pacientem, jeho ošetření a také podpoře celé rodiny pacienta. Možná si někdo uvědomí, že je třeba větší podpory žen, které se chtějí vzdělávat, i když jsou „doma“ a pečují o rodinu. A je jich značná část. Vždyť ony se také jednou vrátí do ošetřovatelského procesu, vědomosti jsou velmi důležité a potřebné, a za těch pár měsíců/let se různé techniky řítí neuvěřitelně dopředu. Je třeba držet s nimi krok.
Soňa Kulová, R. S. Ořechov u Brna, nyní na rodičovské dovolené
