Reagoval tak na dohodu uzavřenou na základě memoranda mezi ministerstvem zdravotnictví a Lékařským odborovým klubem, který akci „Děkujeme, odcházíme“ inicioval.
„Chci věřit, že pan ministr je slušný člověk a že podmínky memoranda naplní. Jinak - konečná!“ říká mladý lékař. Uzavřenou dohodu považuje spíš za „možnou remízu“ než za vítězství.
Přestože, jak přiznává, sám patřil spíš k radikálnějšímu křídlu, jeho hlas nezní ani trochu ultimativně. Je v něm patrná únava z dvou měsíců nejistoty i slušnost lékaře, jemuž není lhostejný osud pacienta. Ačkoliv hlasy z opačného tábora často a rádi tvrdily pravý opak. „Určitou roli v tom hraje i vztah k našemu oddělení. Vzhledem k tomu, jak se k nám zachoval primář v začátcích krize, nastal čas mu jeho slušný postoj vrátit,“ komentuje situaci.
„Nabídek ze zahraničí mi přišlo opravdu hodně, ale rozhodli jsme se spolu s přítelkyní, která je také lékařkou ve zdejší nemocnici, že počkáme, jak se dané sliby vyplní.
„Vládou avizovaných 5 až 8 tisíc, které se po odečtech smrsknou tak na tři, určitě nestálo za ty dva měsíce nejistoty. Mnohem důležitější je restrukturalizace ve zdravotnictví a zejména dostupnost vzdělávání,“ říká doktor Sedlák. Jeho slova dokreslují to, co často zůstávalo nepojmenováno a oč šlo v celé akci především. Narovnání poměru průměrné mzdy a odpracovaného času, peníze odtékající do černých děr nadhodnocených zakázek a zbytečná komplikovanost při dosažení atestace.
Doktorům se trochu narovnala záda
„Myslím, že dohodou mezi vládou a LOKem se mnohým doktorům narovnala záda. Nechceme už totiž dál obcházet zákon a dělat, že se nic neděje. Nehodlám už vykazovat práci za více než dva fiktivní lékaře. Je směšné, když někdo tvrdí, že český lékař bere v průměru 48 tisíc a odpracuje mimo rámec zákoníku práce pouhé dvě služby v měsíci navíc. Statistiky ze zdravotnictví jsou pouze změť chybných čísel, které dohromady ukazují nepravdivé údaje,“ popisuje lékař dosavadní praxi.
Atestace? Doktore, našetři si!
Ani cesta k atestaci, tedy podmínce, aby se lékař stal plnohodnotným doktorem se základním platem, který bude alespoň o něco převyšovat částku kolem 17,5 tisíce hrubého, není rozhodně formální záležitostí. Doktor Sedlák může ještě mluvit o štěstí. Pracuje totiž v nemocnici s akreditovanými pracovišti. Povinné kolečko na odděleních, které je podmínkou, je pro něj dostupnější.
Kdyby nastoupil v některém z okresních špitálů, musel by dojíždět do krajského zařízení či fakultní nemocnice. A tam pracovat za 0,1 úvazku. Anebo si atestaci zaplatit, jak to navrhovali někteří politici. Po šesti letech náročného studia a s nástupním platem hluboko pod republikovým průměrem…
„Tahle akce mi pomohla v mnohém dospět. Byla pro mě zkušeností, že naše demokracie je stále ještě mladá a pokud o něco jde, musíme si o to bohužel velmi důrazně říct. Přispěla také ke zjištění, že politikům na lidech ani trochu nezáleží,“ říká. Do hlasu se mu opět tiše vkrádá skepse.
S ní odpovídá i na otázku mezilidských vztahů, které se krajní akcí obnažily. „Krize odkryla charaktery. Někdo, komu jste bezmezně věřil, se od vás odtáhl a podporu jste naopak získal od někoho, od koho byste to nečekal,“ popisuje lékař. A nezastírá, že z některých oddělení liberecké nemocnice nakonec lidé odcházejí právě kvůli špatným vztahům, které převážily misku pomyslných vah.