Ministr zdravotnictví Leoš Heger si užíval obrovského potlesku tří stovek doktorů, zatímco zadumaný muž s knírkem a v poněkud nepadnoucím šedém saku rychle odcházel z hotelového sálu. Nesouhlasně kroutil hlavou.
„Jen samá hezká slova, ale fakticky nám ministr vůbec nic negarantoval. Kolegům, kteří uvěřili těmto prázdným slovům, se divím. Já se ale obalamutit nenechám,“ prohlašoval na listopadovém sjezdu České lékařské komory doktor, jenž o pouhé tři měsíce později donutil vládu rozpoutat největší manévry na záchranu českého zdravotnictví v polistopadové historii.
Když promluví radikál Engel, je konec
Asi nic necharakterizuje Martina Engela lépe než uvedená scéna z kuloárů pražského hotelu Clarion. I dnes je stále stejně tvrdohlavý, nedůvěřivý k velkým slibům, hlavně však stejně radikální. Pokud něčemu opravdu věří, je ochotný dovést svou věc až do úplného konce.
A právě proto akce „Děkujeme, odcházíme“, která může kvůli odchodu tisíců doktorů způsobit obrovskou zdravotnickou krizi, ještě neskončila.
Prakticky všichni účastníci zatím neúspěšných jednání mezi Lékařským odborovým klubem (LOK) a ministerstvem zdravotnictví se shodují, že je to právě Martin Engel, kdo nejtvrdohlavěji ze všech odborářů trvá na splnění „kompromisních“ lékařských požadavků: zvýšit základní platy o osm až 12 tisíc měsíčně a dostat od ministra Hegera jasné garance, že se o to spolu s hejtmany jednoznačně postarají.
„Poslední dvě jednání vypadala tak, že se nejdříve obě strany konstruktivně bavily a už to vypadalo, že se můžeme dohodnout. Po půl hodině si ale vždy vzal slovo doktor Engel a kvůli jeho radikálním požadavkům, které kombinoval s kritikou ministerstva, naděje na dohodu vždy padla,“ popisuje scénář bezvýsledných schůzek mezi odbory a ministerstvem jeden z účastníků jednání.
Samotný Martin Engel pověst člověka, jenž se domluvit vlastně ani nechce, jednoznačně odmítá.
„Myslíte, že pro mě by nebylo jednodušší se dohodnout? Myslíte, že mě baví být neustále pod tím obrovským tlakem médií, která na mě kydají špínu a pořád tvrdí, že někoho vydírám? Já jsem ale těm lidem, kteří za mnou stojí, něco slíbil, a to taky splním. Já se jim prostě nemůžu vysmát do očí a vzít ponižující nabídku ministerstva, která nám nic negarantuje,“ hřímá šestapadesátiletý ženatý otec dnes již dospělého syna na chodbě pražské vinohradské nemocnice.
K radikálnímu křídlu lékařských odborů sice patřil Engel vždy, ale v 90. letech se jako odborový lídr vůbec neprojevoval. Patří sice do zakladatelské sestavy LOK, avšak v roce 1995, kdy současný hejtman David Rath odbory zakládal, byl Engel jen řadovým odborářem a držel se v pozadí.
Působil jako rentgenolog ve vnitrácké nemocnici Na Míčánkách, a třeba tvrdých vyjednávání o lékařských platech, jež vedl v polovině 90. let Rath s tehdejším premiérem Václavem Klausem, se nezúčastnil.
Do nejužšího vedení LOK přišel Engel v březnu 1999 po Rathově odchodu do čela Lékařské komory. Tehdy už dva roky pracoval jako radiolog ve vinohradské nemocnici. Nikdy sice nepatřil k velkým lékařským kapacitám, ale své práci prý rozumí.
Do čela lékařských odborů se Engel postavil až v roce 2006, pár měsíců poté, co se další šéf odborů Milan Kubek stal prezidentem lékařské komory.
„Martin Engel byl tehdy jedním z mála lidí, kteří chtěli předsedu odborů dělat. Nikdy ale nebyl přirozeným lídrem, který by se postavil s praporem na barikády. Měl sice radikálnější názory, než bylo v LOK obvyklé, ale jeho ochota přetavit názory v činy byla u něho vždy poměrně nízká. Po letech pasivity, kterou Martin v čele LOK předváděl, je pro mě jeho současné razantní vystoupení překvapením,“ říká dnes Engelův přítel David Rath.
Nikdo nám nevěřil. Tak tady to máte
Martin Engel se rozhodl, že „trumfne“ své předchůdce Ratha a Kubka, až loni v květnu. To už sice akce „Děkujeme, odcházíme“ dva měsíce běžela, jenže širší veřejnost o ní prakticky nevěděla.
Jednoho květnového dne si proto dal Engel schůzku se šéfem agentury Ewing PR Jiřím Hrabovským a požádal ho, aby pro lékaře vymyslel profesionální kampaň, která lidem srozumitelně sdělí, jak jsou na tom nemocniční doktoři bídně.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.