OTÁZKA: Kde leží počátky vašeho zájmu o nemocné děti?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Nejspíš v mé rodině. Chtěla jsem studovat pediatrii na lékařské fakultě, což se mi nepoštěstilo, tak jsem nakonec na UK v Praze vystudovala pětiletý magisterský obor somatopedie, psychopedie a logopedie. Na lékařské fakultě, kde jsme absolvovali některé zkoušky (mezi nimi pediatrii, neurologii, psychiatrii, ORL a další), přišla nabídka pracovat jako pomocná vědecká síla. Získala jsem tak možnost být v kontaktu například s panem profesorem Zdeňkem Matějčkem, známým dětským psychologem, který se zabýval vývojem dětí v ústavech a nemocničních zařízeních. Nemocnými dětmi jsem se zabývala po celou dobu studia a v diplomové práci se zaměřila na psychickou deprivaci hospitalizovaných dětí, zejména na její prevenci. Na škole jsem jako pomocná vědecká síla psala do odborných časopisů recenze a články. Po absolvování školy mi bylo nabídnuto vykonat rigorózní zkoušky a pracovat na fakultě jako odborná asistentka. Nabídky jsem si vážila, ale nakonec jsem dala přednost mateřským radostem.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Co předcházelo vaší práci v plzeňské fakultní nemocnici?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Výše uvedené studium, pět let praxe v psychopedickém zařízení v týmu skvělých kolegů, asi i aspekty osobnostní – altruismus, empatie, entuziasmus, invence – a rovněž důvody soukromé. Zásadní ale bylo, že jsem chtěla pracovat v oboru, který jsem vystudovala. Promovaných somatopedů u nás není mnoho. Dále jsem přednášela odborné veřejnosti, což mě velmi bavilo. V té době mě oslovily dvě vzdělávací instituce – Národní institut dalšího vzdělávání a Krajské centrum vzdělávání. O přednášky byl velký zájem. Sdělovala jsem na nich psychologům a pedagogům teoretické a praktické návody, jak by mohl systém péče o různě nemocné děti fungovat i v jiných městech. Odborníci naráželi například na komunikaci s rodiči a potřebovali právní rady jak mimo jiné přimět rodiče, aby zprávy z pedagogicko-psychologické poradny poskytovali pedagogům. Bylo nutné, aby rodiče pochopili, že když má pedagog zprávu od odborníka a zná diagnózu dítěte, potom také ví jak se žákem správně pracovat a může volit individuální přístup, různé formy a metody práce. Přednášky se týkaly i mnoha dalších praktických témat – emoční inteligence, zvládání stresu a podobně.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Během prvních let působení ve Fakultní nemocnici Plzeň jste založila Nadaci SOS nemocným dětem. Co vás k tomu vedlo?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Za primární jsem vždy považovala kultivovaný, citlivý a srozumitelný přístup k pacientovi. Sekundárně pak změnu bílého, neosobního prostředí, které rovněž ovlivňuje psychiku dětí při pobytu v nemocnici – a nejen jejich. Právě to mě přimělo k založení nadace pro nemocné děti. V době mého studia bylo v nemocnicích pouze sterilně bílé prostředí. Vliv estetiky na psychiku mi byl zřejmý, proto jsem se na prostředí zaměřila v diplomové práci. Na realizaci záměru však chyběly finanční prostředky, nebylo jednoduché jej uskutečnit, ale přes různé překážky se nakonec podařilo projekt zrealizovat. Myšlenka se později přenesla i na kliniku dětské neurologie a ortopedie, kam byly umístěny obrazy studentů z katedry výtvarné výchovy ZČU v Plzni, s nimiž jsem spolupracovala. Díky nadaci také byla vybavena hračkami, hrami a dalšími pomůckami klinika dětské hematologie. Po nástupu na pozici ředitelky jsem pak neměla čas se nadaci věnovat. Nabídla jsem kolegyním, aby v její činnosti pokračovaly, ale nestalo se tak a činnost nadace byla ukončena.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Co bylo vaší prioritou po nástupu do funkce ředitelky školy při FN?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Vzhledem k tomu, že jsem tehdy pracovala ve fakultní nemocnici 13 let, vytvořila jsem si za tu dobu praxe určitý postoj, ze kterého se profilovaly i moje vize a takzvaná filozofie pěti P, které v našem pracovním týmu uplatňuji stále: pohoda v mezilidských vztazích, profesionalita, progresivita, pořádek a prostředí. Realizovat vize a zmíněnou filozofii pro mě znamenalo prvních 6 let ve funkci pracovat kolem 15 hodin denně, i o víkendech. S chutí jsem dávala všemu systém a přehledná pravidla pro všechny typy pracovišť. Zásadní pro mě bylo a je, aby kolegyně pracovaly s radostí. Proto vyžaduji a uplatňuji přístup být laskavá a důsledná.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Vystudovala jste několik oborů, věnujete se speciálně některému z nich?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Somatopedii se věnuji intenzivně mnoho let a klinická psychologie je samozřejmostí. Další vzdělávání absolvuji v oborech psychiatrie, patopsychologie a dalších. Podmínkou pro vedoucí pozici je i studium managementu, které jsem absolvovala na UK v Praze. Legislativu i všechny uvedené obory studuji průběžně různými formami. Množství informací pak samozřejmě vyvolává známý pocit – čím víc vím, tím víc vidím, jak vím málo. Podporuji i další edukaci kolegyň, protože chci, aby celý kolektiv byl vzdělaný.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Předáváte svoje profesní zkušenosti dál?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Ano, v první řadě svým kolegyním. Volím takové metody a formy, aby výstupem byla co nejvyšší kvalita poskytované péče nemocným dětem. Těší mě, že kolektiv se vytříbil, pracují zde lidé s chutí, ochotní vycházet vstříc mým podnětům. Vytvořila jsem i systém dokumentace a tiskopisů, které jim zpřehledňují a zjednodušují práci a zároveň jsou nutné pro spolupráci s různými institucemi. Jsme fakultní škola, což znamená, že umožňujeme praxi studentům. Zcela vědomě preferuji takový přístup, aby se od sebe obě strany – mladší i starší – vzájemně učily. Kolegyně znají mé motto: Učím se každý den a z každé situace. Zkušenosti předávám studentům Pedagogické fakulty ZČU v Plzni v rámci předmětu pedagogicko-psychologické poradenství. Z řad studentů je o práci u nás velký zájem. Mám proto možnost výběru vhodných typů pedagogů. Spolupracujeme i s dalšími fakultami. Zkušenosti a informace předávám na požádání rodinám, školám, pedagogickopsychologické poradně, speciálněpedagogickému centru… Denně spolupracuji s psychiatry, psychology a dalšími odborníky.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Jakým způsobem je vaše pracoviště zorganizované?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Naše škola je svou koncepcí, respektive rozsahem péče ojedinělá v České republice. Máme sedm odborně odlišných pracovišť. Prvotně byla škola postavena na péči o hospitalizované dětské pacienty. Tato péče trvá, žáci jsou vyučováni přímo na jednotlivých klinikách FN, a to buď individuálně na lůžku či u stolu, nebo skupinově v hernách. Mateřské školy jsou dvě. Jedna při Psychiatrické léčebně v Dobřanech, v níž poskytujeme péči těžce psychicky nemocným dětem, které jsou většinou pacienty po dobu předškolního věku. Druhá MŠ v Mirošově u Rokycan slouží pro respiračně nemocné děti. Dalším zařízením byly třídy pro respiračně nemocné žáky 1. stupně ZŠ, které vznikly v roce 1992 a fungovaly 19 let, do roku 2011. Nacházely se ve třech lokalitách v Plzni – na Borech, v Lochotíně a na Slovanech, aby děti nemusely dojíždět z různých městských obvodů. Dříve řídil každou MŠ jeden ředitel a na hospitalizované děti byli dokonce ředitelé tři. Celkem tedy pět ředitelů, i když nebylo tolik pracovišť jako v současné době. Nyní funguje jedna ředitelka a organizace práce má svá jasná transparentní pravidla, kdy se na chodu školy podílí celý tým a kompetence jsou jasně stanoveny a rozděleny.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Na jaké typy onemocnění u dětí se škola specializuje?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Zřídila jsem zdravotní třídy pro různě těžce nemocné žáky (například astmatiky, epileptiky, diabetiky, kardiaky, děti po onkologických onemocněních) nebo děti zdravotně oslabené (například alergiky). Další skupinou jsou žáci s vývojovými poruchami učení, jako je dyslexie, dysgrafie, a děti s vývojovými poruchami chování, například ADHD. Tyto třídy navštěvují rovněž žáci s lehčími formami poruch autistického spektra. Do pedagogicko-psychologických poraden nebo na psychiatrickou kliniku či k dalším odborníkům totiž stále častěji přicházejí rodiče se svými hyperaktivními dětmi, s jejichž chováním si neví rady rodiny ani školy. V Plzni na Borech se nachází i pátý typ pracoviště, takzvané psychiatrické třídy, určené pro těžce psychicky nemocné žáky. Šestým typem jsou takzvané etopedické třídy pro žáky s těžkými poruchami chování a posledním, sedmým typem, autistické třídy pro žáky s těžkými formami poruch autistického spektra. Jedná se o žáky vysoce funkční, tedy průměrně nebo nadprůměrně inteligentní. Poslední tři zmíněné typy tříd jsou určeny pro žáky 1. až 9. tříd. Zařízení je v kraji jediné.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Jaký je postup při přijímání dětí do školy?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Děti do základní a mateřské školy přijímáme na základě žádosti rodičů, různých institucí, škol i lékařů. Nastoupit mohou v průběhu celého školního roku. Do autistických, etopedických a psychiatrických tříd přijímáme žáky po diagnostickém a léčebném pobytu na dětské psychiatrii FN. Posléze jsou děti propuštěny, zůstávají ambulantními pacienty a buď se vracejí na svoji původní školu, nebo je v případě závažné diagnózy přijímáme k nám do různých typů tříd. Pokud se žák vrací na školu, kam před hospitalizací chodil, posíláme do školy osobní záznam, ve kterém diplomaticky sdělujeme jaký přístup k němu volit. V záznamu posíláme i přehled učiva a známky, které se započítávají do běžného hodnocení. Do ostatních typů tříd se žáci zařazují na základě doporučení odborných lékařů, případně školských poradenských zařízení (pedagogickopsychologická poradna či speciálněpedagogické centrum). Přijetí dítěte je závislé na prostudování veškerých zpráv od lékařů, psychologů a zpráv z PPP či SPC, poté rozhodnu, zda a kam žáka přijmeme. Vždy je nutný souhlas zákonného zástupce.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Autistickou třídu jste založila v roce 2008. Bylo těžké ji prosadit?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
V psychiatrických třídách se vyskytoval stále vyšší počet dětí s poruchami autistického spektra, a tak mě pan přednosta požádal, abych založila autistické třídy pro vysoce funkční autisty. Vymyslela jsem koncepci, obhájila ji a zajistila pro děti i optimální materiální prostředí. To se podařilo jen díky sponzorům. V roce 2010 jsem otevřela i 2. stupeň autistických tříd, což znamenalo opět řešit koncepci, prostory, personál, materiální vybavení a samozřejmě nutné legislativní náležitosti.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Kolik dětí se ve třídách učí a jakým předmětům se kromě běžné výuky věnují?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Počet žáků ve třídách je určen vyhláškou. V autistických třídách je možný maximální počet 6 žáků, v ostatních 14. Speciální je systém i přístup k žákům. Jedná se o spolupráci pedagogů a odborníků, kdy pedagogové mají možnost kdykoli aktuálně řešit individuálně problémy v MŠ i ZŠ se mnou i s dalšími odborníky. Konají se pravidelné porady, na kterých pedagogové podávají odborníkům zprávy o každém dítěti. Předměty jsou vyučovány tak jako na klasických základních školách. U autistů používáme například takzvané strukturované učení. V etopedických a psychiatrických třídách je nižší počet hodin, ale výuka je intenzivní. Ve třídách často bývají přítomni i asistenti pedagoga. Ve zdravotních třídách se denně realizuje takzvaný ozdravný program, který zahrnuje hru na flétnu, masáže či jógu, celý den jsou v provozu pračky vzduchu. Všichni pedagogové musí splňovat pedagogickou a odbornou způsobilost. Zásadní je přístup pedagogů – nejen znalost metodik, ale i chápání a zvládání dětské psychiky jak teoreticky, tak prakticky.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Je kontakt s rodiči, kteří jsou často zodpovědní za potíže svých dětí, náročný?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Na tuto problematiku se dívám globálně. Máme v péči somaticky, psychicky a psychosomaticky nemocné děti. Rozlišujeme různé typy rodičů. Jedni mají dítě hospitalizované v nemocnici a ti se o něj pochopitelně bojí. Jejich chování je tedy většinou odlišné od ostatních. My jsme jim nápomocni v mnoha směrech – dítě vědomě odpoutáváme od nemoci a neprovádíme bolestivá vyšetření, což využíváme ke kompenzaci jeho psychiky. Podstatná je i výuka, žák nezamešká učivo a naše známky se započítávají na původní škole. Uklidněné dítě pak působí uklidňujícím způsobem i na své rodiče. Další skupinu tvoří rodiče dětí v respiračních, nyní zdravotních třídách, kde jsou žáci s různými diagnózami. Děti i rodiče vedeme ke vzájemné ohleduplnosti. Není jednoduché, když jsou ve třídě společně astmatici, epileptici, hyperaktivní děti nebo děti s lehčími poruchami autistického spektra. Naše škola se věnuje i problematice obézních dětí. Účastníme se například projektu „Ovoce do škol“, kdy je na všechna pracoviště denně dováženo ke svačinám žáků ovoce. Nedoporučujeme sladké vody, protože zvýšená hladina cukru je velice škodlivá. Spolupráce s rodiči je většinou výborná. Rodičům dětí umístěných v autistických, etopedických či psychiatrických třídách se snažíme v jejich mnohdy těžké situaci maximálně pomoci. U agresivních dětí většinou původ potíží tkví v jejich rodinách, v původní škole či společnosti nebo v kombinaci všech těchto vlivů.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Je tedy možné v tomto směru působit i na rodiče?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Když jsem v době své nemoci sledovala v dopoledních hodinách televizní programy, byla jsem znechucena – na všech byla střelba, krev, vulgarismy… Vadí mi agresivní, stupidní filmy, na které se spousta dětí dívá, hovory o sexu v rádiu v denním čase. Na agresivitu dětí má vliv i rozvodovost. Někteří partneři si pořídí děti snadno, ale svým rozchodem nedomyslí, jak nesnadný život jejich děti čeká. Schází frustrační tolerance. Je časté, že se od problémů utíká. V rodině, kde žije nemocné dítě, často selhává otec. Odchází od rodiny, maminky bývají nešťastné. Taková matka pak těžko může vychovávat šťastné děti. V klasických školách se navíc děti mohou setkávat s pedagogy, kteří se nezamýšlejí nad tím, proč žáci zlobí, a kolotoč problémů se roztáčí. Důsledkem není jen agresivita dětí, ale různá onemocnění, sebevraždy a tak dále. Klukům scházejí otcové, kteří by jim věnovali čas, energii, myšlenky, zkušenosti. Proto na tatínky apelujeme a vážíme si jich… Spoustě dětí zbývají jen technická „těšítka“. Potěšitelné je, že častěji, než by hrály hry, komunikují alespoň se svými virtuálními kamarády. Před prázdninami objíždím všechna pracoviště a nabádám děti, aby o prázdninách vypnuli televize a počítače a užívali si přírody, knížek a hlavně rodičů. Vyžadujeme intenzivní spolupráci s matkou i otcem. Pokud vznikne nějaký problém, řešíme jej okamžitě. Jde-li o závažnější záležitost, sejdeme se za přítomnosti všech zúčastněných – úsekové vedoucí, pedagoga, rodičů i mě – a problém řešíme společně. Rodiče dětí v etopedických třídách podepisují „Pravidla etopedické třídy“, v nichž jsou detailně konkretizovány požadavky týkající se chování žáků. V psychiatrických a autistických třídách jsou vytvořeny komunity, ve kterých probíhá rodinná psychoterapie.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Co považujete při komunikaci s lékaři za důležité?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Při komunikaci je potřebná profesionalita, schopnost navzájem si naslouchat a sdělovat si i své pocity. Lékaři postupují v diagnostice a léčbě na základě seriózních sdělení pedagogů, psychologa a vlastních pozorování. Porady o hospitalizovaných dětech na psychiatrii probíhají aktuálně dle potřeby a pravidelně jedenkrát týdně. Jednou za měsíc se scházíme společně s pedagogy, psychologem, vedoucím psychiatrem a rodiči dětí z autistických a psychiatrických tříd. Komunikujeme i s dalšími lékaři z ostatních klinik a zařízení. Všechna rozhodnutí, která vydávám o přijetí nebo přestupu žáka do naší školy, se uskutečňují na základě doporučení odborného lékaře. Spolupracujeme také s policií, kurátory, soudy i se soukromými psychology a psychiatry.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Jaké možnosti léčby a vzdělávání mají děti s psychickými poruchami?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Nejprve jsou umístěny na psychiatrické klinice FN, kde jsou diagnostikovány a léčeny. Dříve byla naše škola jakousi přestupní stanicí, než jsme zjistili, že děti se po léčbě nemohou vždy vracet na svoji původní školu. Nepřáli si to hlavně jejich rodiče ani lékaři. Proto byl založen stacionář – psychiatrické třídy, časem i etopedické třídy, do nichž jsou děti přijímány na základě doporučení odborného lékaře a souhlasu zákonných zástupců. Dlouho jsem se snažila obhájit, abychom se stali kmenovou školou pro tyto žáky, což se časem podařilo. Co se týče výuky, je nutné, aby se pedagogové u těchto dětí dobře orientovali i v jejich diagnózách, samozřejmě s písemným souhlasem rodičů. Jak už jsem říkala – pedagogové jsou pro lékaře partnery, protože na základě vzájemné spolupráce pak postupuje i léčba.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Kde se mohou rodiče o činnosti školy dozvědět?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Na webu www.skola-pri-fn-plzen.cz. Samozřejmá je propagace v ordinacích lékařů, ví o nás již zmiňované pedagogicko-psychologické poradny a speciálněpedagogická centra, školy, dále orgány sociálně-právní ochrany dětí a další instituce. I tak ale nemáme takové public relations, jaké bych si představovala.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Ve fakultní nemocnici působíte od roku 1990, ve funkci ředitelky devátým rokem. Co se vám za tu dobu podařilo udělat, z čeho máte radost a co byste do budoucna ráda změnila?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Na čem jsem pracovala a pracuji i co se mi snad (neskromně řečeno) podařilo, jsem v náznacích uvedla výše. Další vize mám různé, i dostatek nápadů. Co se ale týče rozsahu školy, je v této době snad konečný. Je ohromným kolosem, který vyžaduje spoustu času a energie, aby fungoval podle mých představ. Potřeby dětí, jejich rodičů, lékařů i psychologů, které vnímám, jsem transformovala do praktické podoby s pomocí celého našeho týmu. Co mě trápí, jsou finance na materiální vybavení tříd a to, že o nás stále ještě ví málo rodičů, jejichž děti by nás potřebovaly. Pevně doufám, že i díky tomuto článku pomůžeme dalším rodinám, pro které mohou být naše služby přínosem.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Existuje něco, co vás v životě zásadním způsobem ovlivnilo?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Každý jsme denně něčím nebo někým ovlivňováni a zkoušeni. Záleží, nakolik jsme vnímaví a odolní. Určitě mě ovlivňuje široká rodina a všichni, které jsem potkávala a potkávám. Ovlivňuje mě 21 let práce v nemocnici, kde denně vidím nemocné. Blahodárně na mě působí mé koníčky. Vliv pochopitelně mají náročné životní zkoušky, ale i moc fajn příběhy, které by vydaly na nejednu knížku.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Můžete prozradit, jaký největší úkol je před vámi?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Udržovat se fit, pak zmiňovaná propagace a shánění finančních prostředků na materiální vybavení pro naše nemocné děti. V podstatě trvale naplňovat oněch 5P. Mám i jeden pracovně-soukromý úkol, na který si musím konečně najít čas, abych jej zrealizovala.
5.6.2012 15:44:17
OTÁZKA: Jste profesně velmi vytížená – máte v tom tempu vůbec čas na odpočinek?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Alice Kozáková
Intenzivně pracuji, a proto se musím donutit najít si čas i na odpočinek. Denní kontakt s velkým počtem lidí, spousta lidského neštěstí, odpovědnost za druhé, to vše někdy stojí hodně sil. Ale úsměv je mi dán a málokdy odebrán, pokud nejde o život. Energii čerpám od svých blízkých a dalších pozitivně naladěných lidí. Každé setkání s lidmi beru jako zkušenost. Těší mě, že přátelé mi zůstali věrní, přestože na ně nemám tolik času. Většina dne patří práci a soukromí je jí podřizováno. Energii čerpám i díky koníčkům – sportuji, ráda cestuji, obdivuji umění a neumím si představit den bez knížky, i když se jedná o noční čtení. Nejdůležitější je asi vnitřní radost – kdo nemá radost v sobě, jinde ji nenajde.
5.6.2012 15:44:17