Certifikát s tříletou platností uděluje zdravotnickým zařízením Spojená akreditační komise České republiky. V rámci Programu kontinuálního zvyšování kvality v prostějovské nemocnici průběžně realizují jak technická, tak i organizační a procesní zlepšení. Jak příprava na akreditaci, proces samotný a úspěšná obhajoba probíhaly a co pro nemocnici a její pacienty do budoucna představují, jsme se ptali vrchní sestry centrálních operačních sálů a centrální sterilizace Věry Šimkové.
* V květnu letošního roku vaše nemocnice obhájila osvědčení o kvalitě péče, takzvaný akreditační certifikát. Jaké jsou po tomto úspěchu vaše pocity?
Moje pocity po úspěšné akreditaci jsou jako po těžké zkoušce, kdy na jedné straně figuruje úleva z naší reakreditace a na straně druhé úkoly, které s sebou přináší závazek udržet vysoký kredit našeho pracoviště. Velmi důležité je ale nyní zvládnutí příprav na akreditaci v nemocnici Přerov, kde působím jako auditor pro COS + CS a zákrokové sálky. To vše se děje v době, kdy je třeba zajistit chod oddělení v období dovolených, které s sebou přináší množství provozních potíží a nedává prostor pro úlevu jako takovou.
* Akreditace, udělovaná Spojenou akreditační komisí ČR, má tříletou platnost, takže do roku 2012 můžete „být v klidu“?
Myslím si, že akreditované pracoviště nemůže být nikdy v klidu. Udělením certifikátu práce nekončí. Normy a speciální standardy, které jsme vytvořili nebo aktualizovali, se musí dodržovat v plném rozsahu a pracovat podle nich tak, aby se staly součástí běžného pracovního procesu. Každý akreditační komisař okamžitě pozná, že zaměstnanci se standardy neřídí, jelikož akreditace probíhá za plného provozu. Platí zde pravidlo, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Dotazy nejsou směřovány pouze na vedoucí pracovníky, znalosti musí mít všichni a oddělení musí pracovat jako celek.
* Předpokládám, že proces příprav na reakreditaci představoval mimo jiné také nějaké investice…
Akreditované pracoviště se musí řídit platnými vyhláškami a normami, proto je zřejmé, že máme neustále co zlepšovat a do čeho investovat. Já osobně jsem akreditaci i reakreditaci pojala jako možnost udělat na oddělení takzvaný „velký úklid“, a náklady s tím spojené je nutné uhradit. Určit přesnou částku nelze, záleží na původním vybavení sálů a sterilizace. Mám-li určit částku, v našich nemocnicích se pohybovala mezi 50 až 100 000 Kč.
* Osvědčení kvality péče je pro pacienta indikátorem péče poskytované zdravotnickým zařízením. Jak akreditace probíhala a co působení akreditačních komisařů představovalo pro samotné pacienty?
Akreditace probíhá v běžném provozu oddělení. Pro pacienta však nepředstavuje žádnou zátěž, pouze vnímá, že se kolem něj něco děje a stává se součástí akreditačního procesu. Mimo jiné pacient podepisuje souhlas, že auditor smí nahlížet do dokumentace a i ústně je informován, že v nemocnici probíhá akreditační šetření. Komisaři aktivně spolupracují s pacientem. Zajímají je názory pacientů na příslušné oddělení nemocnice, práci a chování personálu. Tento názor je poté jedním z ukazatelů při hodnocení oddělení.
* Působíte jako vrchní sestra centrálních operačních sálů a centrální sterilizace. Jak konkrétně se příprava na akreditaci a samotná akreditace projevily na vašem pracovišti?
Jak jsem již zmínila, pro nás pro všechny to znamenalo udělat „velký úklid“ na oddělení, doplnit, přepracovat a aktualizovat řády a standardy. Mám štěstí na kolektiv pracovníků, který byl vstřícný a velmi mi pomáhal. Je nesmírně důležité, aby se na akreditaci aktivně podílel celý kolektiv.
* Zmiňovala jste chystanou akreditaci v Nemocnici Přerov. Na tomto pracovišti se mohou směle inspirovat vaším úspěšným obhájením akreditace a využít vašich zkušeností…
Nemocnice Přerov má samozřejmě výhodu v podobě funkčního modelu prostějovské nemocnice, která prošla akreditačním procesem jako první. Všechno, co jsme v rámci přípravy k akreditaci vytvořili, a poznatky, které jsme získali, poskytujeme svým kolegyním. Snažíme se pomoci radou a působíme i aktivně při předakreditačních auditech.
* Je pro běžný chod nemocnice nebo i pro akreditační proces určitou výhodou, je-li dané zdravotnické zařízení součástí nějaké větší skupiny?
Určitě ano, rozhodně pro nemocnici, která akreditační proces nezahajuje. Je to jako s každou činností. Chybami se člověk učí a může pomoci těm druhým, aby se těchto chyb vyvarovali. Reakreditace byla náročnější a zaměřená hlavně na pacienta. Pacient se sleduje metodou „Stopař“ – od přijetí na oddělení přes předání na operační sál, během operace až po pooperační péči. V tomto procesu je neustále co zlepšovat a zdokonalovat, abychom zajistili uzdravení a bezpečnost pacienta v nemocnici.
* Osvědčení kvality jste obhájili. Jaké novinky čekají vaše oddělení dál? Odhalila pro vás akreditace nějaké oblasti, kde by bylo dobré ještě „zasáhnout“ – zlepšovat, měnit?
Za nejdůležitější považujeme kvalitu, kterou jsme dokázali udržet a chceme dále zvyšovat. V plánu máme zlepšování systému skladování na centrální sterilizaci. Do akreditace v roce 2012 chceme mít na našem pracovišti implementován softwarový systém MEDIX. Spolupracujeme s NCO NZO ve výuce sester specialistek pro perioperační péči. Dále se zaměřujeme na vzdělávání vlastních sester, aby se každá alespoň jedenkrát ročně zúčastnila odborné akce mimo nemocnici. Je dobré, aby řadová instrumentářka viděla provoz i na jiných operačních sálech než pouze na svých. Má tak možnost jiného pohledu a mnohdy zjistí, že naše pracoviště snese srovnání i se špičkovými pracovišti.