Samostatná nelékařská zdravotnická odbornost „adiktolog“ se zabývá zejména prevencí a léčbou škod působených užíváním návykových látek, včetně alkoholu a tabáku, a problémy působenými hazardní hrou včetně patologického hráčství. „Jedná se o mladou odbornost, která byla zatím nasmlouvaná pouze pilotně ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Požadavek asociací vycházel ze zvyšující se poptávky po komplexním spektru adiktologických služeb, a to s cílem eliminace rizik a akcentace ambulantní péče a léčby, což je ve výsledku šetrný přístup nejen pro klienty, nýbrž i pro samotné zdravotní pojišťovny,“ uvedl pro redakci ZaM prezident Asociace poskytovatelů sociál ních služeb (APSS) Jiří Horecký. Jak dodal, podařilo se dosáhnout kompromisu, kdy byla s omezeným počtem sedmi poskytovatelů adiktologických služeb uzavřena smlouva.
Ambulance chybí
Česká asociace adiktologů bude po zhodnocení počáteční fáze usilovat o rozšíření počtu takto nasmlouvaných ambulancí.
Jak připomněl předseda Asociace adiktologů Ondřej Sklenář, před rokem 1990 byla léčba uživatelů všech typů psychoaktivních látek zajišťována ve státních zdravotnických zařízeních – protialkoholních poradnách (později tzv. AT ambulancích – ordinacích pro alkoholismus a jiné toxikomanie) a v lůžkových zařízeních oboru psychiatrie, a to převážně psychia try a lékaři s certifikovaným kurzem v oboru „návykové nemoci“. „Dnes můžeme s jistotou konstatovat, že lůžková zařízení změnu režimu přežila, ambulantní zařízení nikoli. Navíc v současnosti není řada privátních psychiatrů ochotna z různých důvodů péči v oboru adiktologie systematicky poskytovat, přestože ji má s plátci zdravotní péče ujednánu smluvně. Na jednu stranu se není čemu divit, pokud má dnes psychiatr na pacienta v průměru 2,5 hodiny za rok, ordinace jsou přeplněné a adiktologická klientela je náročná a v mnohých ohledech komplikovaná. Na druhou stranu není možné tento stav akceptovat a pacienty se závislostí odsunout na druhou kolej. To je pro nás nepřijatelné,“ uvedl předseda Sklenář. Jak dodal, obor adiktologie doznal v posledních 20 letech různorodého vývoje, vedle nových typů služeb se změnil i přístup k uživatelům psychoaktivních látek. „Absenci lékařských služeb částečně nahradily služby s úzkou vazbou na místní komunitu – kontaktní a poradenská centra, terénní programy, terapeutické komunity, doléčovací programy zřizované pracovníky nestátních organizací, převážně však jen pro uživatele nelegálních drog. Ze zorného pole ‚vypadly‘ dvě největší skupiny – kuřáci a alkoholici. Původní bio-medicínský přístup byl nahrazen bio-psycho-sociálním s větší poptávkou po kontaktní práci s pacientem, minimalizaci rizik, sociální práci, psychoterapii, substituční léčbě a podobně. Do péče o klienty se zapojili pracovníci nezdravotnických profesí – psychologové, sociální pracovníci či speciální pedagogové. Vznikaly nové, dosud chybějící služby, jež se postupně plně profesionalizovaly,“ popsal Ondřej Sklenář trendy posledních let s tím, že síť služeb je nedostatečně koordinována a vyvažována a její disproporce se projevují nedostatečnou návazností, podfinancováním, v některých oblastech úplnou absencí.
S poskytováním péče odbornosti adiktologa podle Jiřího Horeckého v budoucnu počítá i ministerstvo práce a sociálních věcí, které se v připravované novele zákona o sociálních službách chystá rozšířit § 36a, tj. poskytování zdravotních služeb v rámci registrované služby sociální o adiktologické služby.
Typy specializovaných ambulantních služeb
• Adiktologická ambulantní služba lékařská (tzv. lékařská ordinace pro
návykové poruchy) • Adiktologická ambulantní služba zdravotnická nelékařská (adiktologická ambulance) - personální podmínky: vedoucí adiktolog (se smluvně zajištěným psychiatrem nebo lékařem s certifikovaným kurzem v oboru návykových nemocí); doporučené: sestra, psycholog, doplnění nezdravotnickými profesemi, zejména sociálním pracovníkem • Adiktologický stacionář - personální podmínky: vedoucí lékař se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie, eventuálně s certifikovaným kurzem v oboru návykových nemocí nebo klinický psycholog nebo adiktolog (se smluvně zajištěným psychiatrem nebo lékařem s certifikovaným kurzem v oboru návykových nemocí); doporučené: sestra, doplnění nezdravotnickými profesemi, zejména sociálním pracovníkem (Zdroj: Ondřej Sklenář)