Právní poradna Zdraví.Euro.cz
Pacient se snaží lékařku i sestru obtěžovat sexuálními narážkami, posíláním SMS, nátlakem na přednostní ošetření atd. Chci s ním i jako s pacientem odborné ambulance ukončit péči. Představuji si, že mu poštou doporučeně pošlu výpis ze zdrav. dokumentace pro nového lékaře, ale nevím co mám k tomu napsat.
Odpovídá Mgr. Martin Jarolín, AK Marečková
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, v § 9 odst. 2, že:
„Občanům s výjimkou osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody se umožňuje volba lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení.“
Následně zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v § 11 odst. 1 písm. b) říká, že:
„Pojištěnec má právo … na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně;“
Na jedné straně tedy právní předpisy dávají právo občanům, a pak pojištěncům příslušných zdravotních pojišťoven, zvolit si lékaře, který jim bude poskytovat zdravotní péči.
Otázka odmítnutí poskytnout zdravotní péči lékařem nebo jiným odborným pracovníkem řeší český právní řád pouze ve vztahu pojištěnec zdravotní pojišťovny a lékař, resp. zdravotnické zařízení, s kterým tato zdravotní pojišťovna má uzavřenou smlouvu. I v tomto případě je však právo lékaře, resp. zdravotnického zařízení limitováno, a to časem, kdy je takové odmítnutí možno udělat.
Dle § 11 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů:
„Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.“
Jak z uvedeného vyplývá, odmítnout poskytovat zdravotní péči pojištěnci, je možné jenom v době, kdy pojištěnec žádá o přijetí do péče konkrétního lékaře. Tedy odmítnout lze jenom přijetí do své péče, nelze však odmítnout poskytovat zdravotní péči pojištěnci, kterého jsem do své péče jako lékař už přijal.
To samozřejmě neplatí v případě, kdy lékař nebo zdravotnické zařízení poskytuje zdravotní péči, hrazenou nebo nehrazenou, osobě, která je pojištěncem zdravotní pojišťovny, s kterou tento lékař nemá uzavřenou smlouvu. Samozřejmě je to mizivé procentu případů.
Taky to neplatí v případě, kdy lékař poskytuje nehrazenou péči. Tu může odmítnout poskytnout kterémukoli pacientu – bez ohledu na to, jedná-li se o pojištěnce nebo ne. V tomto případě je však zapotřebí zohlednit taky smlouvu se zdravotní pojišťovnou a to, k čemu se konkrétní lékař ve smlouvě v prospěch pojištěnců pojišťovny zavázal a posoudit, zda li takovým jednáním nezpůsobí škodu, ke které náhradě by pak na základě smlouvy s pojišťovnou byl zavázán.
Jak zákon o péči o zdraví lidu, tak ani zákon o veřejném zdravotním pojištění nedává lékaři právo odmítnout poskytovat zdravotní péči z jakéhokoli jiného důvodu, než z důvodů, které jsou uvedeny ve výše citovaném ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Tato situace je absurdní, protože chování pacientů může být nejen nevhodné, ale taky nepříjemné, urážlivé, případně až nebezpečné. Omezení práv lékaře v tomto případě vychází z výrazné nerovnováhy ochrany práv pacientů, tedy klientů, vůči lékařům, tedy poskytovatelům zdravotní péče. Současný právní řád České republiky však tyto a podobné situace nijak neřeší.
Samozřejmě, že ani lékař však není povinen jenom tiše strpět jakékoli chování pacienta, kterému musí poskytnout zdravotní péči a může se různými způsoby bránit.
Podle toho, o jaké jednání pacienta by šlo, lze podat na pacienta oznámení o spáchání přestupku, v tomhle případě přestupku dle § 29 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se přestupku dopustí ten, kdo „úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení“.
V případě, že dojde k prokázání spáchání přestupku, co si myslíme, že na základě svědectví zdravotní sestry nebude problém, pacientu – osobě, která spáchala přestupek, lze uložit pokutu až do výše 10.000,- Kč.
Subjekt, který je pověřený projednáním a rozhodnutím o přestupku je obecní úřad (v Praze je to Úřad městské části).
Kdyby jednání pacienta ohrožovalo např. zdraví, život nebo majetek lékaře nebo zdravotnického zařízení, je proti tomuto jednání samozřejmě lékař, zdravotnické zařízení a kdokoli jiný oprávněn vystoupit a dle ustanovení trestněprávních předpisů se bránit v rámci nutné obrany, tedy odvracet hrozící nebezpečí.