„Napojujeme na ně pacienty v nejtěžším stadiu onemocnění srdíčka. Umělé srdce jim pomáhá překonávat dobu, než se dočkají srdce od dárce. Ta může být různě dlouhá,“ říká přední český kardiochirurg, profesor Jan Pirk, který transplantoval nejvíc srdíček v České republice a patří k uznávaným světovým kapacitám.
„V průměru máme pacienty napojené na umělé srdce čtyřicet čtyři dní. Nejdéle to bylo devadesát dní. Ve světě jsou ale známy případy, že pacient byl na umělé srdce dokonce napojen 550 dní, než se dočkal srdce biologického.
Příběh pana Beneše
Pan Jan Beneš z pražských Modřan je 55letý bodrý muž. Celý život sportoval a nikdy neměl ani nejmenší problémy se srdíčkem. Dokonce ještě uplynulou zimu aktivně lyžoval a vydržel na sjezdovce celý den. Jenže pak se mu změnil svět.
„Stalo se to letos v únoru. Dostal jsem chřipku. Povídám si: to nic není a šel jsem do práce. Prostě jsem ji přechodil. To jsem ještě vůbec netušil, jak se mi tahle lehkovážnost vymstí,“ vypráví pan Beneš. Přibližně za měsíc po chřipce se situace opakovala. Tenkrát začínalo stříhání stromků. „Měl jsem drobné potíže, ale nechtěl jsem si je přiznat. Vždyť po nějaké době odezněly. Trochu mě ale vyděsilo, že se začínám zadýchávat,“ rozkládá rukama pan Beneš.
Koncem dubna dostal jakoby třetí chřipku. Lékařka mu naordinovala superpyrin a poslala ho domů. Jenže panu Benešovi se přitížilo. Manželka ho odvezla do nemocnice, tam mu natočili EKG a už mu nedovolili ani vstát z lůžka.
„Lékař mi řekl, že jsem přechodil asi pět infarktů a že mám tři hlavní cévy k srdíčku ucpané. Pak jsem různě strávil několik dnů na koronární jednotce, na jednotce intenzívní péče, na normálním lůžku a už už to vypadalo, že půjdu domů, protože jsem fit. Dokonce jsem v nemocnici 30. dubna oslavil 55. narozeniny s tím, že druhý nebo třetí den půjdu domů.
Jenže 1. května jsem při mytí omdlel a skácel se k zemi. Pak už si nic nepamatuji. Ale jedno přesto. Nikdy jsem nevěřil, že lidé, kteří prožijí klinickou smrt, vidí sami sebe z vrchu. A já to skutečně viděl. Najednou jsem se na sebe díval jakoby od stropu a viděl jsem, jak ležím na zemi. Nevím, jak to trvalo dlouho, protože pak se mi mísí pohled zase zezdola a vidím lékaře a sestry nad sebou. Probudil jsem se prý za pět dní,“ říká pan Beneš.
Operace, šoky
Krátce na to profesor Pirk pana Beneše operoval. Trojnásobný bypass. Výduť na levé komoře. Operace dopadla dobře. Jenže po 24 hodinách se opakovala komorová arytmie, kterou měl už předtím.
„Srdíčko mělo tak velkou arytmii, že jsme mu i třicetkrát za den museli dávat elektrický šok. Nepomohla ani operace. A tak už nezbývalo nic jiného než transplantace,“ říká profesor Pirk.
Pan Beneš byl šestnáctým pacientem v IKEM, kterého napojili na umělé srdce. Jeho srdíčko už nemohlo a bez napojení by zemřel, protože v té době vhodný dárce biologického srdce nebyl.
„Na umělém srdíčku jsem strávil 73 dní. 20. července jsem dostal biologické srdce od dárce a 18. srpna jsem byl propuštěn domů. Cítím se fajn a den transplantace budu slavit jako druhé narozeniny,“ říká pan Beneš.
Fyzická kondice zatím zdaleka není taková, jako byla dříve, ale postupně se mu síla vrací. „Hodně chodím na procházky, teď chci začít i s jízdou na kole a v lednu bych rád na lyže. Od poloviny října chci také znovu do práce,“ říká pan Beneš, který je seniorský konzultant a obchodník a pracuje pro jednu projekční firmu na technologické části staveb.
Dárců ubývá
Profesor Pirk si posteskl, že ne každý má takové štěstí jako pan Beneš, aby se biologického srdce od dárce dočkal. „Dárců ubývá. Nemocnice dnes nic nemotivuje k péči o dárce, která je nesmírně drahá.“
Vysvětlil, že přestože člověk již zemřel, přesněji odumřel mu mozek, musejí se nemocnice o zemřelého starat jako o zdravého, než přijede tým a odebere orgány. Tuto péči financují ze svého rozpočtu. „Kdyby vznikl fond, z něhož by se hradila péče o dárce, mohl by stoupnout počet transplantací v České republice o 20 až 30 %.“
Od r. 1997 trvale klesá počet transplantací v České republice, i když v poslední době je to lepší. Zatímco v uvedeném roce se např. uskutečnilo v pražském IKEM 65 transplantací srdce, nyní je to 35 až 37 za rok.
V České republice s transplantovaným srdcem v současné době žije asi 840 lidí. Mohlo by to být ale víc. Mnozí se totiž svého dárce nedočkají a v čekací době zemřou. Právě umělé srdíčko jim může pomoci překonat období, než se biologického srdce dočkají.
Cesta k pacientům
V IKEM spočítali, kolik by stál projekt umělého srdce pro více pacientů. „Nechtěli jsme, aby nám pojišťovna zaplatila řídicí jednotku. Na tu jsme sháněli peníze od sponzorů. Jedna stojí dva milióny korun a my máme čtyři takové jednotky. Pomohl i Senát ČR, který zorganizoval koncert a výtěžek dal na konto umělého srdce,“ řekl profesor Pirk.
Pomohla i Všeobecná zdravotní pojišťovna. „Za její vstřícný přístup k umělému srdci jí patří velké poděkování. Proplácí nám spotřební materiál a to je jen pro jednoho pacienta kolem 2 miliónů korun. Po jejím vzoru se stejně dobře postavily k umělému srdci i ostatní pojišťovny,“ řekl Pirk.
V IKEM mají jak stacionární jednotku, na kterou je napojen pacient při operaci a po ní, tak pojízdné umělé srdíčko, kdy řídicí jednotku vozí pacient s sebou v podobě malé nákupní tašky. S ní chodí na procházky po areálu nemocnice a může s ní i domů. „Dokonce jsme měli jednoho pacienta, který měl tak obrovskou chuť na pivo, že jsme ho naložili a dovezli do jeho oblíbené hospůdky,“ říká profesor Pirk.
Nová nadace
Program umělého srdce existuje v České republice dva roky. Dokonce byla založena i nadace, která shání peníze pro tento projekt. Pomoci chce i pan Beneš.
„Vím, že moje operace a pobyt v nemocnici stály 2,6 miliónu korun, z toho zdravotní pojišťovna zaplatila 2 milióny a 600 000 IKEM. Sháním sponzory, abych nadaci pomohl. Beru to jako svou povinnost,“ říká pan Beneš.
„Moc nás mrzí, že jména sponzorů nemůžeme veřejně říct, protože prý by to byla skrytá reklama. Považuji to za absolutní nesmysl, protože ti lidé pomáhají dobré věci. To není jako mít svůj transparent na fotbalovém hřišti,“ říká profesor Pirk.
Myslí si, že umělé srdíčko v budoucnu pomůže více lidem zachránit život. A nikdo neví, zda to nebude právě on.
IKEM není výjimečný
Mezi pacienty je rozšířený názor, že IKEM je výjimečné pracoviště, kam se běžný pacient nedostane. „To je nesmysl,“ oponuje profesor Pirk.
„Ano, léčba pana Beneše byla výjimečná, protože nikde jinde v ČR zatím propojení umělého srdce a transplantace není, ale jinak děláme stejné zákroky na srdíčku, jako jinde. Kdokoli se na nás může bez doporučení obrátit a přijmeme ho. Své výsledky navíc neustále porovnáváme se špičkovými pracovišti v USA a kdokoli se o nich může přesvědčit. Nic netajíme,“ uzavírá profesor Pirk.
Václav Pergl, Právo
