Pokud zůstane jen u toho, zaslouží si vypráskat jak lékaři, tak politici. Je totiž v zájmu všech, aby nastartovaná debata, jakkoli vyhrocená, posloužila skutečné změně myšlení a praxe v českém zdravotnictví.
Nemusíme tomu hned říkat reforma. Tohle slovo ostatně česká veřejnost v oboru zdravotnictví slyší nerada. Může to být pro začátek prostě změna.
Taková, aby české zdravotnictví přestalo být pověstným nenasytným bumbrlíčkem, který spořádá libovolné množství peněz, jež se do něho nalije. A taková, aby pacient byl pro lékaře více člověkem než statistickou jednotkou pro potřeby účetnictví nemocnice a zdravotní pojišťovny.
Zdraví se nevyplácí
Mezi přihlouplými výkřiky typu »náš exodus, váš exitus« v době vzpoury doktorů zaznělo i množství informací, které by neměly zapadnout.
Ředitel nemocnice v Praze-Motole Miloslav Ludvík bezelstně a na kameru popsal, jak české zdravotnictví funguje: nestandardní zadávání veřejných zakázek, dotace za protislužby, umělé obsazování lůžek kvůli platbám od pojišťoven…
Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka zase nemocnice i občané platí kvůli prapodivné úhradové vyhlášce za léky naprosto přemrštěné částky.
Stačí, když firma doloží, že je lék přiměřeně bezpečný a účinnější než placebo (tedy účinnější než nic) a hned má nárok na úhradu z pojištění, říká Kubek o současném systému.
O praxi, kdy není v zájmu lékařů léčit lidi, protože jen ten, kdo se do ordinace stále vrací, se v našem zdravotnickém systému vyplácí, mluví zase »enfant terrible« českého zdravotnictví a internista Jan Hnízdil.
K tomu připočtěme duplicitu nejrůznějších vyšetření, nákupy předražené techniky, »motivační« poplatky za používání konkrétních léků, pozvánky na výlety do exotiky zdarma…
Celkově organizace Transparency International odhaduje, že jen kvůli korupci zdravotnictví každoročně přichází o 27 miliard korun. A lékaři a lékařky nám de facto vyhrožují smrtí kvůli desetině téhle sumy.
Celý článek so můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.