A vše nasvědčuje tomu, že nejsou daleko od pravdy.
Miliardy v lécích
Například na úhradách, které zdravotní pojišťovny vydávají za léky, lze oproti dnešku platit téměř o čtyři miliardy korun ročně méně. Vyplývá to z údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Ten měl od roku 2008 nově přepočítat maximální ceny, za které lze léky na trhu prodávat, a stanovit úhrady, jež za ně platí zdravotní pojišťovny.
Ústav měl na obojí ze zákona rok, ale stihl zatím jen část. Právě úhrady „postaru“ u tří čtvrtin léčiv znamenají zbytečné 3,9 miliardy ročně vyplacené ze zdravotního pojištění farmaceutickým firmám.
Jen za 1,2 miliardy z toho stojí pomalé tempo ústavu. Většina, tedy 2,7 miliardy, plyne ze zdravotního pojištění na léky zbytečně z toho důvodu, že se farmaceutické firmy proti rozhodnutí odvolaly.
„Mechanismus je těžkopádný a nefunkční. To vyhovuje farmaceutickým firmám,“ kritizuje systém stanovení cen a úhrad léků, zavedený exministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem, prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek.
Ten říká, že stát kvůli tomuto systému na lécích od roku 2008 zbytečně zaplatil již asi 10 miliard korun.
A ve světle čerstvých čísel SÚKL se zdá, že tento odhad není nereálný. Naopak se ještě drží při zemi.
Právě kvůli lékům, u nichž přecenění neproběhlo, zabudoval také bývalý ministr financí Eduard Janota do svého úsporného balíčku snížení maximálních cen a úhrad léků o sedm procent.
I to dokládá, že se dá v lékové politice ušetřit hodně peněz. Platnost balíčku však vypršela ke konci roku, a přestože jej teď chce ministr Leoš Heger obnovit, nestihne to dříve než v dubnu.
Za každý měsíc, který do té doby uplyne, přitom půjde podle ČLK ze zdravotního pojištění na léky opět zbytečně 100 milionů korun. Pokud by naopak snížení cen a úhrad platilo celý rok, ušetřilo by se podle ministerstva zdravotnictví 0,7 miliardy korun.
Stanovení cen léků je evidentně problémem i proto, že ministerstvo již připravilo plán, jak složitý systém změnit. Novela zákona by měla začít platit zhruba v polovině letošního roku.
Zavést má hloubkové a zkrácené revize cen a úhrad. „Systém zkrácených revizí plně nahradí současné každoroční revize a současně umožní zrevidovat systém i z dosud zákonem nedefinovaných důvodů. Dojde rovněž k šetření administrativní zátěže ústavu, který bude mít možnost soustředit se na zkrácené revize a hloubkové revizní řízení bude řešit jednou za tři roky,“ stojí v důvodové zprávě k novele.
Novela ale podle ČLK nebude dostatečná. Kubek kritizuje právě třeba prodloužení lhůty z jednoho na tři roky.
Peníze se však v systému neztrácejí jen kvůli lékové politice. Další miliardy unikají přes veřejné zakázky.
Podle Transparency International je zdravotnictví dokonce jedním z nejzkorumpovanějších odvětví vůbec. Z jejich studie vyplývá, že úplatky zde spolykají desetinu veškerých prostředků, což bylo jen v loňském roce 27 miliard.
K lékaři 5x a dost
A ani touto částkou však vyčíslování možných rezerv nekončí. K odhalení dalších je však nutné udělat více než jen zalepit černé díry. Třeba vymezit mantinely pacientům.
„Pojišťovny by měly zastropovat návštěvy u specialistů. Říci, že například k ortopedovi je možné jít během měsíce maximálně pětkrát. Teď jde pacient několikrát k jednomu a pak klidně k dalšímu, aby si to porovnal,“ říká Alena Maaytová, která přednáší financování zdravotnictví na VŠE a uvádí příklad z Francie: Tam platilo podobné omezení už v devadesátých letech.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.