Dítě bylo dehydrované kvůli rotavirové infekci zažívacího traktu, náležitou péči dostalo příliš pozdě. Mladý lékař dostal za usmrcení z nedbalosti deset měsíců vězení s roční zkušební dobou. Stížnost označili ústavní soudci za zjevně neopodstatněnou, ovšem zároveň upozornili na to, že začínající lékař byl ve velmi komplikované situaci a v podstatě doplatil na systém nastavený na pracovišti.
Lékař tehdy ještě neměl specializovanou atestaci a musel pracovat jen pod dohledem zkušenějších kolegů. V den úmrtí dítěte v květnu 2012 mu pokyny dávala tehdejší zástupkyně primáře, taktéž potrestaná podmínkou. Proti trestu 16 měsíců s ročním odkladem se neodvolala, zatímco její „školenec“ využil všechny opravné prostředky.
Lékař ve stížnosti tvrdil, že justice porušila zásadu presumpce neviny. Upozornil na rozpory ve znaleckých posudcích. Tvrdil, že celou dobu pracoval pod přímým odborným dohledem zástupkyně primáře a že plnil její instrukce. Soudy podle něj nedokázaly specifikovat jeho konkrétní zavinění, odsuzující rozsudek tak prý spíše odráží princip „kolektivní viny“.
Ačkoli je uložený trest spíše výchovný, je pro lékaře podle stížnosti těžké přijmout výrok, že v prvním roce své praxe zavinil smrt dítěte, když je přesvědčen o tom, že rozhodnutí není spravedlivé.
„Obecné soudy předestřely detailní popis a interpretaci jednání stěžovatele, jež založily na dostatečně důkladném dokazování, jakož i adekvátním hodnocení provedených důkazů,“ reagovali ústavní soudci. Uznali však to, že jako čerstvý absolvent fakulty byl lékař ve složité situaci. Na pracovišti prý nebylo zavedeno průběžné exaktní sledování úbytku tekutin v případě průjmových onemocnění dětí.
„V posuzovaném případě bylo prostředí pro start profesní kariéry, jak jej vytvořilo vedení uvedené nemocnice a příslušného oddělení, z hlediska hrozící právní odpovědnosti začínajícího lékaře bez specializované způsobilosti značně rizikové,“ připustili soudci.
poznámka