Stát tím podle stížnosti porušil právo ženy na soukromý a rodinný život. Ústavní soudci své odmítavé usnesení dnes zpřístupnili na webových stránkách.
ÚS označil ústavní stížnost za nepřípustnou - žena se podle soudkyně zpravodajky Elišky Wagnerové měla obrátit na krajský soud se žalobou na ochranu osobnosti. V podstatě tak žena u Ústavního soudu dostala návod, jak dál postupovat. Ústavní soud zároveň vyzval k zahájení „seriózní a odborné debaty“ o legislativní úpravě, která by respektovala právo na soukromý život a zohledňovala také práva dětí.
Ústavní soud stížnost odmítl z procesních důvodů, což bývá obvykle rutinní záležitost. Soudci se však tentokrát rozdělili na dva názorové tábory. Osm soudců z patnáctičlenného pléna sepsalo takzvané odlišné stanovisko k odůvodnění, další soudce nesouhlasil ani se samotným výrokem. Usnesení zpravodajky Wagnerové označili její názoroví oponenti za nepřiměřeně obsažné a „aktivistické“.
Například soudce Jiří Mucha označil dvanáctistránkové usnesení za „markantní projev soudního aktivismu“. Soud podle něj nerespektoval principy zdrženlivosti a sebeomezení. Někteří soudci se v odlišných stanoviscích vyjádřili také věcně k otázkám domácích porodů.
„Mám za to, že není rozhodné, zda je domácí porod rizikovější o jedno, tři, pět, deset nebo 15 procent, neboť už samotný fakt, že představuje ohrožení zdraví dítěte, jemuž se lze vyhnout, považuji za dostatečný důvod pro odmítnutí aktivní podpory domácích porodů ze strany státu,“ uvedla například soudkyně Michaela Židlická.
Na domácí porody panují mezi odborníky protichůdné názory. Většina lékařů je odmítá kvůli neúměrnému riziku pro matku i dítě. Varují, že pokud porodů doma přibude, stoupne i novorozenecká a mateřská úmrtnost. Vědecká rada České lékařské komory (ČLK) nedávno jednomyslně dospěla k závěru, že plánovaný domácí porod je v rozporu s nejmodernějšími poznatky lékařské vědy. Zastánci domácích porodů naopak upozorňují například na jejich rozšíření v některých zemích.
Žena, která podala ústavní stížnost, otěhotněla v roce 2010. Podle všech vyšetření mohla očekávat bezproblémový porod. Kvůli negativní zkušenosti z předchozího těhotenství nechtěla rodit v porodnici, ale doma. V Libereckém kraji však nenašla žádnou porodní asistentku. O pomoc neúspěšně žádala Všeobecnou zdravotní pojišťovnu i krajský úřad. Kraj jí oznámil, že v evidenci nestátních zdravotnických zařízení žádnou porodní asistentku nevede. Nakonec žena loni 11. května porodila doma bez odborné pomoci.
V ústavní stížnost konkrétně žádala Ústavní soud o to, aby vyslovil, že ministerstvo zdravotnictví, vláda, parlament i krajský úřad porušily její právo na respektování soukromého a rodinného života. Soud měl podle ní také uložit státním orgánům to, aby neomezovaly volbu žen ohledně místa porodu. Ministerstvo zdravotnictví by podle stížnosti mělo upravit normy tak, aby žena mohla rodit v domácím prostředí za asistence kvalifikovaného zdravotního personálu.