Nemocnici za to, že se nechala ve sporu zastoupit externím právníkem, a soud za nepřiměřeně tvrdý a sociálně necitlivý postup. ČTK to zjistila z databáze rozhodnutí soudu.
Spor začal v roce 2008. Tehdy pětašedesátiletý muž strávil více než dva týdny v péči olomouckých lékařů. Personálu oznámil, že pobírá dávky v hmotné nouzi, a proto je osvobozen od regulačního poplatku. Nemocnice přesto vydala platební rozkaz na více než 1000 korun, který později potvrdil Okresní soud v Prostějově. Muž sice předložil soudu potvrzení o tom, že pobírá dávky, avšak dokument byl mladšího data a nevztahoval se přímo k období hospitalizace.
Podle ústavních soudců chyboval prostějovský soud v tom, že nezohlednil okolnosti případu a nezjistil si podrobnější informace. „Soud si měl před konečným rozhodnutím ve věci ověřit u plátce dávek v hmotné nouzi, zda stěžovatel v době hospitalizace skutečně zmíněné dávky pobíral, popřípadě měl vyzvat stěžovatele, aby sám předložil potvrzení vztahující se ke konkrétní době hospitalizace,“ napsali soudci.
Okresní soud také přikázal muži, aby nemocnici zaplatil náklady na právníky v plné výši. Suma desetkrát převýšila vymáhanou částku. Ústavní soud přitom už v minulosti kritizoval různé státní organizace za to, že si najímají drahé externí advokáty, přestože by je mohli zastupovat vlastní zaměstnanci.
Podle nového nálezu jde o plýtvání s veřejnými prostředky, které se prostřednictvím právních či poradenských služeb přesouvají do rukou soukromých subjektů, a zároveň o „parazitování“ na drobných pohledávkách. „Tento postup už nemá s principy spravedlnosti nic společného,“ stojí v nálezu.
Podle ústavních soudců samozřejmě mají státní organizace právo nechat se zastoupit advokátem. Soudy by ale měly pečlivě zvažovat, zda jim v takové situaci přiznají náklady právního zastoupení v plné výši. Musejí zohlednit to, zda jde o účelně vynaložené peníze. Názor ústavních soudců na služby externích právníků dopadl i na Fakultní nemocnici v Olomouci. Argumentaci, že právní oddělení nemocnice nemá kapacitu na řešení podobných sporů, označil Ústavní soud za úsměvnou.
„Toto oddělení mohlo vhodnou komunikací se stěžovatelem odstranit oboustranné nedorozumění účastníků sporu o existenci či neexistenci stěžovatelovy hmotné nouze v době jeho hospitalizace, o což se ostatně ani nepokusilo,“ napsali soudci. Případ se nyní vrátí k Okresnímu soudu v Prostějově.