„Vidíte, jakou mám výhodu,“ říká DANIELA FILIPIOVÁ (51) svým kolegům, když se shánějí po volné židli ve sněmovní jídelně. „Tu svoji, alespoň u stolu, mám jistou.“ Od 23. ledna střídá senátorka za ODS v čele ministerstva zdravotnictví ČR Tomáše Julínka.
Není vaše jmenování dobrým marketingovým tahem? Nerebelujete ve straně, jste žena, souhlasíte s reformami ve zdravotnictví, které nastartoval váš předchůdce …
To si opravdu nemyslím. A doufám, že fakt, že jsem žena, nebyl důvodem premiérova rozhodnutí. Nemám ráda genderové posuzování.
Ani to, že chodíte - jak s oblibou říkáte - s ortopedickým vozíkem?
Již osm let se pohybuji v Parlamentu a rozhodně se nikdo vůči mně nechová kvůli vozíku shovívavě.
Proč si tedy vybral zrovna vás?
Neřekl mi to.
Vás to nezajímalo?
Ne. Zná mě osm let, zná moje názory, tak určitě ví, proč to udělal.
Chcete pokračovat v Julínkových reformách, nebylo by bývalo lepší, kdyby se ministrem stal třeba jeho náměstek Marek Šnajdr, který musí problematiku zdravotnictví znát více do hloubky?
Člověk ve vedení jakéhokoliv resortu nemusí být vždy profesionálem v dané oblasti. Jde spíše o schopnost vysvětlit, prodiskutovat a obhájit danou problematiku, fakta a návrhy s odbornou a laickou veřejností. A také dát dohromady tým odborníků, již vám potřebné znalosti zajistí. Marek Šnajdr a ostatní náměstci jsou právě těmi odborníky, kteří jsou vysoce erudováni v oblasti zdravotnictví.
Už jste s nimi hovořila? Neodejdou?
S Markem Šnajdrem ano. Věřím, že zůstane. S dalšími už mám dojednané schůzky.
Kdy jste byla sama naposled u lékaře?
U zubaře a samozřejmě jsem platila. A ráda, protože vím, že jsem tím pomohla ušetřit peníze ze zdravotního pojištění.
V některých krajských lékárnách už lidé nemusejí platit za položky na receptu a podle MF Dnes se krajští hejtmani dohodli, že od února nebudou muset pacienti hradit veškeré regulační poplatky ve zdravotnických zařízeních, tedy i za hospitalizaci.
To je strašně nezodpovědné, zvláště letos, kdy příjmy zdravotním pojišťovnám bezesporu klesnou vzhledem k vyšší nezaměstnanosti a nižším platům a jejich rezervy jsou vyčerpatelné. To se chtějí lidé opravdu zase dočkat restriktivních opatření, kdy lékař nepředepíše například lék člověku s roztroušenou sklerózou, protože by jinak překročil limit daný pojišťovnou, jenom proto, aby ze zdravotního pojištění byla hrazena strava a ubytování pacienta? Ostatně v minulosti se to už stávalo.
Věříte i vy, že krajské volby prohrála ODS kvůli třicetikorunovému poplatku u lékaře, který byl nedostatečně lidem „vysvětlen“?
Nejsem si úplně jista, že to byl ten hlavní důvod. Podle mě jich bylo více, ale je možné, že lidé opravdu dostatečně nepochopili princip poplatků. Kdyby vídali na každém rohu billboard onkologicky nemocného dítěte a pod jeho fotkou větu: Vašich třicet korun mi zachránilo život, možná by porozuměli.
Kdysi jste mi řekla, že nemáte ráda, když média prvoplánově útočí na city, takový plakát nic jiného nedělá.
To máte pravdu, ale tady by to bylo pozitivní a na místě.
Experti politických stran se scházeli k projednávání změn ve zdravotnictví u kulatého stolu (vládní projekt běží od července 2007) bez ČSSD, jež vytrvale odmítala účast. Jak ji přesvědčíte, aby se na reformách ve zdravotnictví podílela?
Chci s nimi mluvit. Buď je přesvědčím, jak je důležité na dlouhodobých projektech, jako je důchodová reforma nebo reforma zdravotnictví, s vládou spolupracovat, nebo ne. Zatím ČSSD pod vedením pana Paroubka jakákoliv jednání bojkotuje.
V čem budete přesvědčivější než Tomáš Julínek?
Možná lapidárnější. Jeho chybou asi bylo to, že zahlcen prací podcenil mediální stránku politiky.
Stačí, když se ozve nějaká lékařská kapacita typu prof. Pafka - přechod univerzitních nemocnic na akciové společnosti - , a rozhodnutí se změní …
Je škoda, že lidé někdy reagují jen ze svého úhlu pohledu na konkrétní „výseč“ problému. Nevytýkám jim to, je pochopitelné, že každý hájí své zájmy, ale pro reformu zdravotnictví by měl být nejdůležitější výsledný, pozitivní efekt pro pacienta.
Dočkají se pacienti konečně stanovení minimálních standardů péče, na které mají nárok?
Je to nezbytné a zásadní pro uvedení v život jednoho ze základních reformních zákonů, a jak jste sama řekla, pro pacienty. To je moje priorita. A současně v rámci koaličních jednání je to velký problém, k jehož vyřešení musíme ve velmi krátkém čase dospět.
Jste zastánkyní tržního zdravotnictví a víte, jak přesvědčit lidi, aby je přijali?
Myslím si, že konkurence je v každém oboru nezbytná. Budete- - li mít například jediného výrobce bot, nic ho nebude nutit k tomu, aby se zajímal, zda jeho klientům opravdu vyhovují. Budeli mít konkurenci, bude se muset snažit své produkty vyrobit v té nejlepší kvalitě v jejich prospěch. Jinak zkrachuje. Vím, že každé přirovnání je riskantní. A v tomto případě je navíc silně nadsazené, protože srovnávám výrobu bot a lidské zdraví (což je nesrovnatelné). Je ale ilustrativní. Samozřejmě zde však musí být stanoven pevný právní rámec.
Počítáte s tím, že tak, jako si řeknete: nedá se nic dělat, tam se nepodívám, jsou tam schody, budete si muset připustit: nedá se nic dělat, to neprosadím.
Jak řekl profesor Vondráček, náš přední psychiatr: „Usedaje na židli čekám, že se pode mnou zhroutí. Ne-li, jsem příjemně překvapen.“ Takže s touto variantou musíte vždy počítat. Ale nesmí se stát, že s tímto přesvědčením zahájíte jednání!
Proč jste ministerský post přijala? Co o tom rozhodlo?
Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale mám ráda výzvy. A vést nejtěžší resort, který existuje, je výzva par excellence!
Olga Myslivečková, Reflex