Norma nepřipouští soudní přezkoumávání některých úředních rozhodnutí založených na posouzení zdravotního stavu. Toto omezení se však po dnešku netýká lidí, kteří neúspěšně žádali o status zdravotně znevýhodněné osoby podle starého znění zákona o zaměstnanosti. Justice by jim podle nálezu měla poskytnout „dobrodiní soudního přezkumu“.
Ústavní soud se problematikou zabýval z podnětu Nejvyššího správního soudu (NSS), který žádal vyškrtnutí čtyř slov ze soudního řádu správního kvůli údajnému rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami. Rozhodování o zdravotním znevýhodnění se podle NSS významně dotýká základních práv jednotlivců, a proto by nemělo být vyčleněno ze soudního přezkumu.
Ústavní soudci se ztotožnili s názorem kolegů z NSS. Není však podle nich nutné spornou část rušit, pokud lze problém vyřešit novou interpretací. „Ústavní soud se v tomto případě rozhodl podat ústavně konformní výklad,“ řekl předseda soudu Pavel Rychetský.
Rozsah přezkumu úředních rozhodnutí bude podle nálezu omezený. Jeho cílem je eliminovat excesy a zajistit dohled nad zákonností rozhodování. Soudy by ale například neměly polemizovat se závěry obsaženými v lékařském posudku.
O zařazení člověka mezi zdravotně znevýhodněné osoby rozhodovaly v minulých letech úřady práce na základě zprávy posudkového lékaře. Rozhodnutí bylo důležité jak pro žadatele, tak pro firmy, jimž zaměstnávání zdravotně znevýhodněných přinášelo například úlevy na daních. Kvůli napadenému ustanovení soudního řádu správního se případnými následnými spory nemohly zabývat soudy.
Novela zákona o zaměstnanosti schválená v roce 2011 kategorii osob zdravotně znevýhodněných v podstatě zrušila. Lidé s tímto statusem se podle novelizovaného znění normy řadí mezi osoby se zdravotním postižením v prvním nebo druhém stupni. Vydaná rozhodnutí o zdravotním znevýhodnění platí maximálně do konce roku 2014, nová se už nevydávají. Praktický dopad dnešního nálezu ÚS je tak omezený.