KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz
Regulační poplatky jsou pod palbou opozice. Nejen pod tou slovní, ale už i pod legislativní. Poslední přichystaný útok je strategicky i takticky velmi kvalitní.
Na schůzi poslanecké sněmovny, která začíná tento týden, čeká reformu z dílny ministra zdravotnictví Tomáše Julínka další zkouška. Opozice, jak je jejím zvykem a nezadatelným právem, útočí na vládní koncepci na mnoha frontách. Od odborářských aktivit přes vyhrocená mediální vystoupení či interpelace na parlamentní půdě až po ústavní stížnost. Ofenziva, která bude zahájena právě na nadcházející schůzi, je však nejchytřejší a také může mít nejsilnější dopad. Sociální demokraté přijdou s návrhem zákona, kterým se ruší regulační poplatky ve zdravotnictví.
Chytré je to nejen z politických důvodů, i když nějaké ty bodíky za sociální snahu se samozřejmě hodí, ale i proto, že na rozdíl od spektakulárních poslaneckých divadélek při vyjadřování nedůvěry vládě existuje u tohoto návrhu teoretická šance na úspěch. Je to podobné jako u prezidentské volby. Sice je skoro jisté, jak to dopadne, ale právě ono „skoro“ je dost důležité. A jako je pro osud Václava Klause i Jana Švejnara důležité finální rozhodnutí váhajících lidovců, visí i regulační poplatky na vlásku o tloušťce rozhodnutí jednoho rebela a dvou přeběhlíků – konkrétně lidovce Ludvíka Hovorky a dvou poslaneckých renegátů Michala Pohanky a Miloše Melčáka.
Rozeznít struny
Hovorka už se, pravda, nechal slyšet, že úplné zrušení poplatků není jeho touhou, že by jen rád z povinnosti platit vyňal děti do 18 let a důchodce. Návrh ale může s Hovorkovou pomocí projít do druhého čtení a tam už se s ním dají dělat divy. Pokud by Hovorka svou představu prosadil, ocitne se ČSSD v podobné situaci jako ODS koncem roku 2005, kdy svými hlasy podpořila socialistický návrh na snížení nejnižší sazby daně z příjmů z 15 na 12 %. Postupovala tehdy prý v souladu se svým programem podle hesla „lepší nějaké snížení daní než žádné“.
Tak se i dnešní socialisté mohou podle hesla „lepší než nic“ dohodnout s Hovorkou na jeho vizi. Ochotu ke kompromisu už konec konců potvrdil i David Rath. A rozezní-li Hovorka svým návrhem sociální strunu ještě v bývalých členech ČSSD Pohankovi a Melčákovi, bude mít ministr Julínek zaděláno na problém. A nejen on. Výpadek příjmů z regulačních poplatků, na které je navázána řada dalších opatření v Julínkově současném systému, by mohl obstojně zamávat celým zdravotnictvím.
Pediatři by o tyto příjmy přišli zcela, praktikům by se zkrátily podle počtu důchodců v registru a přitáhnout opasek by si museli i ambulantní specialisté a nemocnice. „To je problém ministra Julínka,“ říká David Rath a dodává, že ministr holt bude muset peníze někde (rozuměj ve státním rozpočtu) nějak sehnat. Na nesmyslné a nesystémové jednorázové státní injekce do zdravotnictví je nakonec v ČSSD nejeden expert.
Z poplatků mercedesy
Debaty nad návrhem na zrušení poplatků bude tedy nepochybně zajímavé sledovat, i když jako pravděpodobnější se přeci jen jeví scénář, že už v prvním čtení návrhu zvítězí neúprosná sněmovní matematika, podle níž jsou dva loajální přeběhlíci zkrátka víc než jeden rebelující koaliční poslanec. Tím by celý návrh spadl pod stůl. Pak už opozici zbývá jen Ústavní soud. Ten nemá žádný termín, do kterého by musel rozhodnout, takže diskuse o poplatcích a jejich osudu se ještě chvíli povede ve vyhroceném stylu. Je to v pořádku, jde totiž o nepochybně užitečnou diskusi.
Daní za otevřenost a mohutnost veřejné diskuse jsou ovšem i některé obskurní argumenty. Například jeden oblíbený poslance Ratha, totiž že poplatky jsou nemorální, protože jsou příjmem nemocnice či lékaře, a tedy nejsou příjmem zdravotnického systému. Tento argument si oblíbil i ředitel vrchlabské nemocnice Vladimír Dryml, který jej ještě vylepšil a nechal se slyšet, že by se poplatky měly zrušit, protože si za ně lékaři stejně jen nakoupí mercedesy. I přes tyto úlety je kritické hodnocení regulačních poplatků prospěšné. Dokáže ukázat na prvky, které jsou nedotažené a budou potřebovat revizi, zejména pokud systém přežije poslanecké iniciativy i ústavní stížnost.
Martin Čaban, martin.caban@post..cz