Úzkost a strach jsou běžnými emocemi, které mají za normálních okolností ochranný význam. Pracují jako adaptační mechanismus, který vybízí organismus, aby se vyhýbal nebezpečným situacím nebo se na ně alespoň připravoval. Jestliže vznikají v nepřiměřených situacích nebo jsou nadměrné intenzity a četnosti, jedná se o nemoc. Doprovází ji podobné pocity a příznaky, které mohou pacienti mnohdy v popisu toho, co prožívají, zaměňovat.
Někdy stačí pavouk
Pocítit strach, úzkost a neklid ve vypjaté situaci považujeme za přirozenou reakci těla. Co je však vypjatá situace pro každého z nás? Někoho vyděsí pavouk v rohu místnosti, jiný se věnuje adrenalinovým sportům, které ho nechávají v naprosté tělesné i duševní pohodě a užívá si jich. V dnešní době, jež je hodně zaměřená na výkon, čas, na uznání a touhu umístit se vysoko na žebříčku společenských hodnot, jsou úzkostí často provázeny běžné stresové situace všedního dne (jízda autem v přeplněném provozu, termínované zakázky či úkoly, interpersonální konflikty, udržení pracovní pozice, strach ze zajištění rodiny včetně často letitých závazků v podobě hypoték apod.). Úzkost se však může vyskytovat jako sekundární příznak některých somatických onemocnění (kardiovaskulární, respirační, hematologické nebo metabolické poruchy), současně se vyskytuje u většiny psychických poruch (neurotické poruchy, deprese, schizofrenní poruchy, závislosti a organické psychické poruchy).
Příčiny a diagnostika úzkosti
Proč úzkostné stavy vznikají, jaké mají příčiny? Svůj vliv na jejich vznik mají genetické, výchovné, biologické a existenční faktory. Příčiny jsou leckdy připisovány konfliktům v raném dětství, kde svoji roli hrály přísná, omezující výchova a špatné rodinné zázemí, jež mohlo zapůsobit na osobnost dítěte a rozvoj úzkostných stavů v dospělém věku. Intenzita úzkosti je různá, od mírného neklidu až po stav paniky. Podle toho, jak se úzkost vyvíjí, rozlišujeme spontánní úzkost, která se rozvíjí nečekaně, fobickou, vznikající za určitých okolností a jejíž vznik můžeme předvídat. Rozvine-li se úzkost při pouhé myšlence na určitou situaci, mluvíme o anticipační úzkosti. Úzkost obrovské intenzity se označuje jako panika a může mít všechny tři výše zmíněné podoby.
Diagnostika úzkosti vychází ze somatických a psychických příznaků. Mezi somatické příznaky patří například třes, rozechvělost, bolesti v zádech, hlavy, svalové napětí, hypoventilace, rudnutí, tachykardie, pocení, průjem, obtíže s polykáním. Pocit ohrožení, potíže s koncentrací, nespavost, snížené libido patří mezí příznaky psychické. Při úzkosti se také může měnit naše chování – objevuje se neklid, popocházení, okusování nehtů, kouření, pití alkoholu, uklidňování se jídlem, vyhýbání se určitým situacím.
Změnit pohled na svět
Léčba úzkostných stavů je založena na kombinaci farmakologické medikace a psychoterapie.
V rámci psychologické terapie se snažíme o získání náhledu, a to formou kognitivně-behaviorální terapie a skupinové terapie. Kognitivně-behaviorální terapie je založena na změně chování pomocí změny myšlení. Cílem je změnit pohled dotyčného člověka na svět pomocí změny jeho myšlenkových postupů, názorů a postojů. Tím se snaží o zmírňování negativních psychických i tělesných (vegetativních) projevů úzkosti. Dále se v rámci terapie snažíme omezit vyhýbavé chování, které úzkostný člověk používá, aby rozvoji úzkosti v dané situaci zamezil. Nemocný se učí zvládat úzkost např. technikou správného dýchání, přesunutím pozornosti, relaxačními technikami. U každé techniky zvládání úzkosti platí, že je nejúčinnější, když ji začneme používat v okamžiku, kdy se úzkost začíná teprve projevovat. Jestliže se nedaří úzkost zmírnit změnou chování, je vždy na místě vyhledat pomoc odborníka, který bude léčbu vést. Lidé trpící výraznou úzkostí jsou častými návštěvníky ordinací praktických lékařů. Jejich úzkostná porucha bývá skryta za neurčitými tělesnými potížemi nebo různými onemocněními. Mnohdy se stává, že nemocní jsou kvůli příznakům úzkosti vyšetřováni nebo hospitalizováni pro interní, neurologické a jiné nemoci, u nichž se nakonec neprokáže organický původ.
Léčba úzkostí pomocí farmak
K farmakologické léčbě úzkosti používáme tzv. anxiolytika. Jsou to psychofarmaka rozvolňující úzkost, napětí, působí svalovou relaxaci, mají antikonvulzivní, hypnotický a tlumivý účinek na CNS (zejména benzodiazepiny). Anxiolytika dělíme na nebenzodiazepinová a benzodiazepinová. Mezi nebenzodiazepinová patří např. meprobamat (Meprobamat), guaifenesin (Guajacuran), který má především myorelaxační účinek, proto je indikován u zvýšeného svalového napětí, jako jsou algické svalové potíže, cefalgie, u úzkosti, strachu, při trémě, neurotických obtížích (srdeční palpitace, pocit nedostatku vzduchu), a buspiron (Buspiron-EGIS, Anxiron), jenž se používá ke snížení úzkosti bez ovlivnění pozornosti, bdělosti, kognitivních funkcí a psychomotorického výkonu. Při léčbě střední i závažné úzkosti je srovnatelný s benzodiazepiny, přičemž zmírňuje i příznaky deprese. Příznivé účinky má také při léčbě závislosti na alkoholu, zlepšuje spolupráci při terapii. Je bezpečný při podávání i starším pacientům, nevyvolává závislost. Dalším lékem je hydroxyzin (Atarax), anxiolytikum nezpůsobující závislost. Snižuje psychické i somatické příznaky úzkosti, zlepšuje kognitivní funkce, vhodný je i u pacientů s přidruženou depresí. Má rychlý nástup účinku.
Benzodiazepinová anxiolytika jsou velmi často používanou skupinou léků pro rychlý nástup účinku. Jsou to však zároveň léky velmi často nadužívané až zneužívané. Benzodiazepiny nejsou vhodné k dlouhodobé léčbě, protože asi po 4 měsících na ně vzniká tolerance, čímž klesá jejich účinek. Při delším užívání mohou narušit prostorovou představivost, schopnost učit se a vyjadřovat emoce nebo poškodit paměť. Současně způsobují vznik závislosti.
Mezi nejčastěji používané benzodiazepiny patří alprazolam (Xanax, Xanax SR, Neurol), který má vysoce specifický účinek s minimálním sedativním účinkem, ve vyšších dávkách je účinný i při léčbě depresí. Používá se u úzkostných poruch s depresí, panických poruch nebo ke krátkodobé terapii nespavosti neurotického typu. Bromazepam (Lexaurin) je jedno z nejčastěji předepisovaných anxiolytik, které je dobře snášeno a má i dobrý antidepresivní účinek. Diazepam (Diazepam tbl., Apaurin inj.) má silný anxiolytický účinek, ale i hypnotický, antikonvulzivní a myorelaxační. Podává se u úzkostných stavů, poruch spánku, agitovanosti s psychomotorickým neklidem i u psychóz. Oxazepam (Oxazepam) je velmi vhodné anxiolytikum u ambulantních pacientů různého stáří. Má slabé hypnotické a minimální vedlejší účinky.
Pravidla pro podávání anxiolytik
Indikací k předpisu anxiolytik je např. strach, vnitřní neklid, svalové napětí, podrážděnost, poruchy spánku. Délka jejich podávání by neměla být delší než 4–6 týdnů. Mezi důležité zásady užívání benzodiazepinů patří nepodávat je dlouhodobě, nikdy rychle nevysazovat, neužívat velké dávky a nepodávat je u drogových nebo alkoholových závislostí.
Při užívání benzodiazepinů se může vyvinout závislost a při náhlém vysazení se mohou objevit abstinenční příznaky. Riziko závislosti stoupá, užívají-li se vyšší dávky a berou-li se dlouhodobě. Abstinenční příznaky se mohou vyskytovat od lehčích (zvýšený strach, neklid, nespavost, třes, bolesti hlavy, pocení) po těžší (stavy zmatenosti, deliria, křeče). Aby nevznikl odvykací stav, je důležité snižovat dávky benzodiazepinů postupně. Antidepresivní účinek benzodiazepinů byl prokázán pouze u alprazolamu, bromazepamu a klonazepamu. Sestra by při podávání anxiolytik měla znát nejen zásady podávání, ale také jejich nežádoucí účinky. V rámci pozorování a rozhovoru s nemocným by měla zaměřit svoji pozornost na projevy, které mezi vedlejší, resp. nežádoucí účinky patří. U nebenzodiazepinových anxiolytik jsou to zejména únava, ospalost, nauzea, zvracení, kožní exantém, cefalgie; u benzodiazepinových anxiolytik se zaměřujeme na riziko vzniku fyzické i psychické závislosti, abstinenční syndrom po jejich vysazení, zmatenost, závratě, pády, zhoršení soustředění a učení.
Literatura u autorky
O autorovi| Bc. Jana Akrmannová, hlavní sestra Psychiatrické nemocnice Bohnice, Praha, Jana. Akrmannova@bohnice.cz