Podle ortopeda a sportovního traumatologa z pražského ORP Centra Františka Picka popisovaná metoda není úplnou novinkou.
Zmíněný proces zahrnuje růst lidských buněk v inkubátoru a jejich následné smíchání s kapalinou. Poté se tato směs vytiskne pomocí 3D tiskárny do potřebného rosolovitého tvaru. Pak následuje opětný růst v inkubátoru až do dokončení.
Výzkumníci ze Swansea na jihu Walesu doufají, že jako jedni z prvních na světě začnou tento postup používat na lidech během tří let. „Stručně řečeno, snažíme se vypěstovat novou tkáň za použití lidských buněk,“ říká profesor Iain Whitaker, který je konzultantem v oblasti plastické chirurgie ve Waleském centru pro popáleniny a plastickou chirurgii Morristonské nemocnice.
„Zkoušíme využít 3D tiskárny, které jsou velice vzrušující potenciální metodou vytváření těchto relativně složitých struktur. Většina lidí už toho slyšela hodně o 3D tiskárnách a ví, že se začalo s použitím plastů a kovů. To se nyní už rozvinulo a my teď můžeme uvažovat o tištění biologických tkání, což je něco velmi odlišného,“ vysvětluje vědec.
„Snažíme se tisknout biologické struktury s použitím lidských buněk a poskytnutím správného prostředí a správného načasování, aby mohly vrůst do tkáně, kterou nakonec voperujeme do člověka. Půjde o rekonstrukce ztracených částí těla, jako jsou části nosu nebo ucha, ale nakonec i velkých částí, včetně kostí, svalů a cév,“ dodává Whitaker.
Český ortoped Picek ČTK sdělil, že budoucí využití 3D tiskáren v rekonstrukční chirurgii je v poslední době perspektivní téma, o kterém se živě diskutovalo například na květnovém sjezdu Mezinárodní společnosti pro výzkum chrupavky (ICRS) v Chicagu. „Metody v současné době zkoušené jsou postavené na šetrném odběru chrupavčité tkáně z dostupného místa (například z nosní přepážky), její kultivaci v laboratořích a v následném využití pro 3D modelaci různých orgánů nebo jejich částí,“ popsal.
Úkolem dalších klinických studií je podle Picka především to, aby kultivované tkáně měly vlastnosti originálních lidských a zároveň byly využitelné pro prostorový tisk. „V případě úspěchu této nové metody budeme moci v ortopedii nahrazovat části poškozených kloubních ploch vlastní chrupavkou v ideálním tvaru,“ dodal.
Projekt podle Whitakera začal v roce 2012, ale výzkum na tomto poli už běží více než 20 let. Výsledky práce musejí být před použitím na lidech nejprve testovány na zvířatech a následně projít etickým procesem. „Dobrou zprávou do budoucna je, že pokud bude náš výzkum úspěšný, budete schopni do dvou měsíců obnovit chybějící část těla, aniž byste ji museli odebrat z jiného místa na těle, což by způsobilo další defekt nebo jizvu,“ říká Whitaker.