Nejzásadnějším problémem českého zdravotnictví je nedostatek personálu. Jak s tím bojovat?
Nedostatek pracovních sil ve zdravotnictví má několik příčin. Tou primární je, že většina absolventů zdravotnických oborů se po ukončení střední či vyšší odborné školy rozhodne pracovat ve zcela jiném oboru. Práce ve zdravotnictví ztratila v očích mladých lidí prestiž, navíc je to obor náročný psychicky i fyzicky. Bohužel, nepomáhá tomu ani současná doba hledání mediálních senzací, kdy namísto konstruktivních řešení se volají televizní štáby a novináři, kteří mají tendenci realitu prezentovat spíše negativně. Proto jsme si dali za úkol ukazovat, a to především mladším generacím, že ve zdravotnictví světlé stránky převažují nad těmi stinnými. V roce 2017 otevřela společnost AGEL vlastní střední zdravotnickou školu a aktivně působíme také na školáky a středoškoláky, a to formou přednášek, workshopů či účastí na veletrzích.
Práci ve zdravotnictví si vybírají převážně ženy, podle statistik tvoří téměř čtyři pětiny všech zaměstnanců.
Ano, ženy v tomto oboru převládají, a to jak mezi nelékařskými odbornými pracovníky a farmaceuty, tak i mezi lékaři. Příčinou budou i vžité stereotypy, kdy zdravotní sestra či ošetřovatelka je pro mnoho lidí výhradně ženské povolání. Problémem ale je, že tato statistika platí s výjimkou nejvyšších pozic. Čím výše se podíváme, tím nižší zastoupení žen je. Sanitářky, ošetřovatelky, sestry, vrchní a staniční sestry jsou ženy. Primářem oddělení už je ale obvykle muž. A kolik znáte ředitelek nemocnic? Bohužel, stejně jako v jakémkoliv jiném oboru, svět managementu pořád patří mužům.
Jak si to vysvětlujete? V dnešní době se společnost tváří, že rovnoprávnost je samozřejmá věc.
Roli hraje více faktorů. Na ženy jsou kladeny vysoké nároky ze strany rodiny a domácnosti, proto se dobrovolně rozhodnou, že nechtějí být pod tlakem i v práci. Není to o jejich kvalitách a schopnostech, ale jde o dobrovolné zřeknutí se ambic se v práci prosadit. Ženy si raději zvolí jednodušší životní cestu, což je velká škoda, protože pro každý manažerský tým je diverzita obrovským přínosem. Každý z týmu může nahlížet na problematiku svou optikou a následná společná řešení bývají ta nejlepší.
Jaké jsou další příčiny?
Dalším důvodem může být obecně nižší sebevědomí a přílišná sebekritika žen. Již několik měsíců v naší skupině běží program ManAGEL, kde si vedoucí zaměstnanci prohlubují manažerské schopnosti a dovednosti. Ukázalo se, že zatímco muži své výkony hodnotí excelentně, ženy si věří málo a hodnotí se naopak velmi kriticky. Manažerky byly velmi překvapeny, jak pozitivně je hodnotí okolí, když samy sebe viděly v horším světle.
A nakonec, musíme si přiznat, že mezi ženami funguje spíše ženská rivalita, než spolupráce.
Jsem přesvědčena, že zapojení žen do řídících struktur jakékoliv společnosti napomáhá ke komplexnímu řešení většiny firemních cílů. Muž i žena se na věci mohou dívat odlišně, ale skloubením jejich pohledů na problematiku se dá najít řešení vyhovující většině. Osobně vnímám to, že jsem nastoupila na pozici ve vrcholovém vedení, jako „blýskání na lepší časy.“
Sama působíte jako vrcholová manažerka. Je možné skloubit manažerské povinnosti s rodinným životem?
Ano, je to možné. Mám dvě děti ve věku 11 a 10 let a osobní život je pro mne velmi důležitý. Klíčovou roli pro skloubení kariéry a osobního života hraje sebedisciplína a také dostatečná regenerace. Proto když přijdu domů z práce, věnuji se dětem, domácnosti i sobě. Ráda běhám, s dcerou jezdím na kole, syn se mnou občas vyběhne. Načerpám tak novou energii a nadhled pro řešení pracovních problémů.
Jaké problémy v personální oblasti aktuálně řešíte?
Na zdánlivá negativa se vždy snažím dívat se z různých úhlů pohledu, aby bylo naopak možné z nich vytěžit maximum ve prospěch skupiny. Například mezigenerační střet. Čerství absolventi mívají jiný přístup k práci než jejich zkušenější kolegové a obě skupiny se navzájem kritizují. Na toto téma jsme se zaměřili a na podzim spouštíme projekt s názvem Mezigenerační setkání. Zdravotníci napříč obory a zařízeními budou mít možnost absolvovat workshop, kde se obě skupiny obohatí navzájem. Chceme, aby každá skupina předala té druhé zkušenosti, které postrádá.
Na co dalšího je třeba ve zdravotnické personalistice nezapomínat?
Kromě náboru nových zaměstnanců je důležité myslet na ty stávající. Je třeba s nimi komunikovat, vzdělávat je a předávat jim informace tak, aby nejen neodcházeli, ale zároveň aby byla jejich chuť zůstat co nejvyšší. I v této oblasti se snažíme neusnout na vavřínech. Využíváme také velikosti naší skupiny, ve které je v Česku a na Slovensku 22 nemocnic, síť poliklinik, 30 lékáren a další společnosti, a aktivně spolupracujeme a společně hledáme řešení různých problémů, která mezi sebou následně sdílíme.
A myšlenka na závěr?
Žijeme v době, která se vyznačuje zvýšeným časovým tlakem na plnění úkolů a efektivitu. To nás často nutí chovat se rychle a někdy i bezohledně. Život není tak krátký, abychom si nenašli čas jednat s respektem a pozitivním nadhledem.