OTÁZKA: * Co vás přivedlo k medicíně?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Narodil jsem se za Slovenského štátu v Prešově, ale ve 45. roce jsme se přestěhovali, protože náš dům byl kompletně vybombardován a po odsunu Maďarů nám byl přidělen náhradní byt v Košicích. Tam jsem také maturoval. Moje matka za svobodna žila nějaký čas v Praze a k Čechám si vytvořila nesmírně silný vztah. Měla pocit, že v Čechách je úroveň vzdělání vyšší, a že tedy musím odejít studovat do Prahy. Karlova univerzita, to pro ni bylo něco posvátného. Říkala mi: „A až vystuduješ, musíš emigrovat.“ Promoval jsem v roce 1969, krátce po srpnové okupaci. Tuto mimořádnou a neopakovatelnou dobu jsem prožíval velmi intenzivně. A řada mých spolužáků tehdy skutečně emigrovala do ciziny.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Vy jste však přání své maminky nesplnil a zůstal v republice. Nelitoval jste toho?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Myslím, že ne. Se spoustou kolegů ze studií jsem byl v kontaktu, znám tedy jejich osudy. Většinou na tom byli ekonomicky dobře, ale prakticky celou tu dobu nesmírně strádali lidsky, protože se odtrhli od své rodné země. Do ciziny jsem jezdil, také jsem tam pracoval, na emigraci jsem se však necítil.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Jak dnes vzpomínáte na své první kroky v praxi?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Nastoupil jsem na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice ve Slaném, které vedl primář Seifert. Na oddělení jsem v té době byl jediný mladý sekundář, měl jsem na starosti porodnici a oddělení šestinedělek. Chodil jsem ke všem porodům v pracovní době, prováděl malé gynekologické výkony, hodně jsem sloužil a denně dojížděl z Prahy do Slaného. Po roce jsem dostal nabídku přejít na chirurgii, kterou vedl primář Zdeněk Doubek. Vždycky jsem si ho velmi vážil, byl to vynikající chirurg, který mě významnou měrou ovlivnil, a byl to také mimořádně čestný člověk, na něhož vzpomínám s úctou. Pod jeho vedením jsem získal zkušenosti v břišní chirurgii, traumatologii, urologii i v anesteziologii (v té době jsme dávali narkózy u všech druhů operací). Spektrum zákroků bylo velmi široké, resekovaly se žaludky, tlusté střevo, prováděly se revize žlučových cest, nefrektomie, prostatektomie, ascendentní pyelografie, cystoskopie, rozjížděla se nová AO metoda léčby zlomenin, ošetřovali jsme těžká polytraumata při motocyklových i automobilových nehodách na volné silnici, často přivezli i několik zraněných. A to jsme neměli ani JIP! Navíc jsem ještě další dva roky pomáhal ve službách na gynekologii nebo mě povolali zpátky, kdykoli byla gynekologie v personální tísni. Tenkrát jsem s tím měl trochu problém, ale dnes toto období hodnotím jako přínos. Získal jsem tím ohromné zkušenosti.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Od těchto prvních krůčků jste se vypracoval až na přednostu kliniky. Jak probíhal a pokračoval váš odborný růst, kde byly jeho důležité milníky?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Můj chirurgický vývoj byl silně ovlivněn hlavně primáři Doubkem ve Slaném a Gottwaldem v Thomayerově nemocnici a také tím, že jsem měl možnost navštívit několik významných světových chirurgických pracovišť a působit tam. V srpnu 1976 jsem nastoupil jako sekundární lékař na chirurgické oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice (FTN) v Praze, které vedl primář Zdeněk Vítkovský. Po jeho smrti v roce 1977 se primářem stal Zdeněk Gottwald, opět velmi zodpovědný a schopný chirurg, jenž bohužel předčasně zemřel v roce 1981. V té době jsem rok pracoval jako starší asistent na chirurgii na Maltě a poté se v roce 1982 stal zástupcem primáře v Thomayerově nemocnici. Oddělení tehdy vedl primář Jaromír Sváček, který byl jedním z průkopníků bariatrické chirurgie u nás. V letech 1991–1992 jsem pro změnu působil jako zastupující přednosta chirurgie v McCord Hospital v jihoafrickém Durbanu, kde jsem získal velké zkušenosti hlavně v traumatologii (bodná, střelná a jiná poranění), včetně thorakochirurgických výkonů z úrazové indikace. Součástí mých povinností byla i výuka mladých lékařů. Po návratu jsem se stal zástupcem primáře chirurgického oddělení FTN, od roku 1996 jsem je
j vedl, a když bylo naše pracoviště v roce 2001 povýšeno na kliniku 1. lékařské fakulty UK, byl jsem jmenován zastupujícím přednostou. Po obhájení dizertační práce a po habilitaci jsem se v roce 2007 mohl stát jejím řádným přednostou.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Jako přednosta kliniky máte obrovskou zodpovědnost. Jaký jste typ šéfa – direktivní, nebo liberální, klidný, či impulsivní?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Nevztekám se. Při operacích jsou stanoveny určité zásady, které se musejí respektovat a jejichž dodržování docela tvrdě vyžaduji. Velká věc mě z rovnováhy nevyvede. Jestliže máme problém s krvácením, s nehodou při operaci, to všechno se může stát. Provádíme čtyři a půl tisíce výkonů ročně, děláme chirurgii v obrovském rozsahu, může se stát ledacos. To mě nevykolejí. Vykolejí mě ovšem, když něco selže organizačně, zejména když jsem byl přesvědčen, že se to absolutně nemůže stát. Jsem přísný, ale zřejmě jsem snesitelný šéf. Jako příklad může sloužit i fakt, že nikdo z mých lékařů nedal výpověď. Byli za mnou a říkali, že nikdo nechce odejít.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Jsou podle vás chirurgové tím neustálým stresem poznamenaní, nebo si zkrátka po čase zvyknou?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Je pravda, že jste pod trvalým stresem, vlastně si na něj zakládáte před každou operací. Na rozdíl od jiných oborů se toho v chirurgii nedá moc „okecat“. Jestliže chirurg udělá špatné rozhodnutí, po dvaceti minutách výkonu už ví, že se nerozhodl správně, že indikace byla jiná. Anebo když se rozhodl dobře, ale nález v břiše je pokročilejší, než se čekalo, stojí opět před rozhodnutím, zda je schopen jej radikálně řešit; necítí-li se na to, volá o pomoc, což je správné. Součástí mentality chirurga musí být schopnost vyhodnotit své schopností v danou chvíli a umět se správně rozhodnout. Při operaci mohou vzniknout stresové situace, zejména krvácení, jež mohou být v rozsahu chirurgie, kterou provádíme, i velice závažné. Problémy překonáte, výkon úspěšně dokončíte, ale zase víte, jaké komplikace mohou přijít, takže napjatě čekáte, co přinesou příští dny, jak se stav pacienta vyvine, jak bude reagovat a hojit se. Šest sedm dní ho máte stále v podvědomí. Není u mě nic neobvyklého, že se ve čtyři ráno vzbudím s myšlenkou na nějaký případ. Pak jdete na další operaci a tak pořád dokola. Ale je to standardní stres, na který jsme zvyklí.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Chirurgové si od stresu nejčastěji odpočinou při sportování. Jaký způsob relaxace preferujete vy?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Zkoušel jsem hrát tenis, ale velmi amatérsky. Trochu jsem si pak zmrzačil rameno, natrhl nějaké šlachy, a tak jsem s tím raději skončil. Chvíli jsem jezdil na rotopedu, ale teď už nesportuji vůbec. Odpočívám raději jinak. Celým mým životem mě provází chalupa v jižních Čechách a fyzická práce. Sekám, řežu, brousím...
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Mezi vašimi zahraničními pracovními zkušenostmi je dokonce i několikaměsíční pobyt v Japonsku, které je svým hektickým a stresujícím tempem charakteristické. Jak jste se na tuto stáž dostal?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Prakticky v celém svém životě jsem bojoval proti zavedeným a v té době platným normám, a tak jsem je začal postupně překračovat. Jednoduché to nebylo, nebyl jsem ve funkci a ne vždy jsem respektoval názor primáře oddělení; třeba místo kolostomie jsem udělal resekci střeva. Zkrátka jsem to chtěl dělat jinak a tak také vznikla moje cesta do Tokia. Z literatury, především z článků japonských chirurgů, jsem věděl, že práce tam je o něčem jiném než u nás. Publikované články mě úplně uchvátily, a proto jsem napsal do japonského Národního onkologického centra v Tokiu (NCC). Odepsali mi, že budu vítán a že tam budu moci bezplatně pracovat, jak dlouho budu chtít, ale jinak že mi nejsou schopni v ničem pomoct. Začal jsem tedy shánět sponzory a podařilo se mi sehnat v té době poměrně slušné peníze. Snažil jsem se pobýt v Tokiu co nejdéle, takže jsem se třeba dvakrát stěhoval za levnějším ubytováním, což japonští kolegové hodnotili jako něco úžasného. Nakonec jsem tam vydržel čtyři měsíce.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Čemu jste se tam věnoval?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Nebyl jsem tam za žádnou japonskou nadaci, ale za své peníze, mohl jsem tedy volně přecházet z týmu do týmu. Chovali se ke mně velice přátelsky. Dostal jsem se ke kolorektální chirurgii, hepatopankreatobiliární chirurgii, na ORL, gynekologii, urologii, kostní chirurgii. Měl jsem možnost sledovat i asistovat při extenzivních výkonech pro malignity orgánů dutiny břišní, hlavně v oblastech, kterým jsem se chtěl i nadále věnovat. Jsou to malignity tlustého střeva a konečníku včetně řešení jaterních metastáz a hepatopankreatobiliární chirurgie. NCC je opravdu špičkové centrum pro pacienty s karcinomem.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Jak na vás působili Japonci?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Především jsou mimořádní ve své loajalitě k zaměstnavateli a v přístupu k práci. Pracovník totiž ví, na jakém místě bude v podniku pracovat za pět či deset let, kolik za to bude mít peněz, a když je ta firma dobrá, dokonce ví, jakou bude mít penzi při odchodu do důchodu. Loajalita se projevuje různě, například tím, že jsou v práci místo do čtyř do šesti, i když třeba nepracují a jen si povídají. Lékaři pracují opravdu hodně a je samozřejmé, že všichni navštěvují večerní semináře po pracovní době. Vezměme si třeba sekci gastrochirurgie. Tam jsou lékaři, kteří celý život operují jen žaludky. Operatér ráno vstane, jde do práce, odoperuje pacienta s karcinomem žaludku s neuvěřitelně elegantní rozsáhlou lymfadenektomií, hodinu a půl v klidu obědvá, pak se převlékne a udělá druhý žaludek. Pochopitelně jejich výsledky jsou úplně o něčem jiném než u nás. Spoustu času denně stráví cestováním. Ráno jedou vlakem do práce hodinu a půl, večer totéž. Pracovní nasazení je tam úžasné. Mají zkrátka jinou mentalitu.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Profiloval jste se tedy v gastroenterologické problematice. Čím vás zaujala?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Zalíbil se mi nejen karcinom tlustého střeva, ale začal jsem se věnovat všem karcinomům zažívacího traktu – slinivky, žlučníku a žlučových cest. Dnes na klinice resekujeme játra, děláme tlustá střeva, žaludek, sarkomy a multiorgánové resekce ve velmi širokém rozsahu. Zavádění nových chirurgických postupů mě bavilo. Každou příležitost jsem bral jako výzvu, do které jsem šel, i když ne vždy s plnou podporou svého okolí. Šel jsem do toho s vědomím, že když budu mít problém, nikdo mě nepodrží. Nebylo to vždy snadné, mnohé operace jsou značně rozsáhlé, často ani nepanuje shoda mezi chirurgy ve světě či u nás doma. Souhlasím s názorem, že existuje „východní“ a „západní“ medicína. Západní medicína dohání takovou tu chirurgickou radikalitu chemoterapií nebo komplexní léčbou nádorů, zatímco třeba Japonci donedávna velmi tvrdě odmítali komplexnější přístup, včetně chemoterapie a radioterapie, a všechno táhli přes chirurgii. Já se kloním spíše k té „východní“. Například u pokročilých nebo recidivujících karcinomů konečníku provádíme totální pelvické exenetarace pánevních orgánů, v indikovaných případech rozšířené o současnou resekci vnitřních ilických cév. Tyto rozšířené exenterace provádí v Česku pouze naše klinika. Dnes už je mezi chirurgy větší shoda například na rozsah lymfadenektomie u kolorektálního karcinomu nebo u rakoviny slinivky břišní. Byly vypracované metodické pokyny k řešení různých nemocí podpořené objektivními hodnoceními dle zásad medicíny založené na důkazech, ale i nadále jsou některé oblasti sporné. V kolorektální chirurgii na našem pracovišti provádíme extenzivní pánevní exenterace u pokročilých nebo recidivních karcinomů rekta, dle lokálního nálezu rozšířené o resekce vnitřních ilických cév a laterální disekci uzlin. U vybraných nemocných provádíme jednodobé resekce primárního tumoru s resekcí jaterních metastáz nebo multiorgánové resekce pro pokročilé nádory tlustého střeva. V jaterní chirurgii jsme jako první provedli a publikovali technicky velmi náročnou resekci centrálních jaterních segmentů pro metastázu kolorektálního karcinomu.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Čím je způsobeno, že kolorektální karcinom tak často metastazuje do jater?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Jaterní metastázy jsou v době stanovení diagnózy KRCa skutečně přítomny až u 20 procent nemocných. Jsou to synchronní metastázy a u dalších až 40 procent nemocných vzniknou (zpravidla v průběhu 2 let od operace) metachronní metastázy, opět nejčastěji v játrech nebo v plicích. Jejich vznik je výsledkem biologických vlastností nádoru a jeho schopnosti metastazovat. Výskyt metastáz v játrech je dán tím, že žilní krev z orgánů dutiny břišní je drénovaná cestou portální žíly do jater, kde se nádorové buňky usadí.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Češi dlouhodobě zaujímají smutné čelné místo ve výskytu tohoto onemocnění. Daří se v poslední době alespoň trochu pozitivně ovlivnit nepříznivé statistiky?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Je všeobecně známo, že naději na dobrý výsledek léčby a na dlouhodobé přežití výrazně zvyšuje záchyt onkologického onemocnění v méně pokročilém klinickém stadiu (nejlépe ve fázi prekancerózy). Dostupná populační data o kolorektálním karcinomu vystavují v tomto ohledu českému zdravotnictví nelichotivý účet. V Česku je více než 50 procent nových pacientů s KRCa diagnostikováno v klinickém stadiu III nebo vyšším. To významně zhoršuje dosažitelné výsledky léčby, nemluvě o souvisejících nákladech. Situace se nelepší a ani poslední dostupná data z roku 2006 nenaznačují pozitivní trend. Spolu s Maďarskem jsme tedy na předním místě ve výskytu a úmrtnosti na kolorektální karcinom. KRCa je v Česku jedním z nejčastějších nádorových onemocnění a v celoevropském měřítku jsme ve výskytu této diagnózy u mužů na prvním a u žen na druhém místě. Podle etiopatogeneze můžeme rozdělit výskyt KRCa na sporadický, familiární a hereditární. Sporadický výskyt je nejčastější a tvoří až 70 procent všech případů. Těch je ročně v naší republice nově zachyceno zhruba 7450 a na tuto diagnózu zemře 4400 pacientů. Incidence nádorů kolorekta za posledních 20 let stoupla o 190 procent.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Přitom kolorektální karcinom patří k nádorům nejlépe ovlivnitelným prevencí...
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Ke snížení incidence výskytu KRCa byly vytvořeny preventivní a screeningové programy. Primární prevence zahrnuje edukační programy, úkolem sekundární prevence je záchyt rizikových rodin, kontinuální sledování rizikových jedinců, genetické testování a regionální preventivní programy. Dále existuje screeningový celostátní program s možností výběru sigmoideoskopie, kolonoskopie včetně virtuální CT kolonoskopie, videokapsle, hemokult, imunodetekce… Vymyšlené je to dobře, ale není snadné získat veřejnost pro spolupráci. Motivovat populaci k prevenci nádorů není jednoduché. Je nezbytná edukace již od dětství a dále by bylo dobré zvýhodnit například snížením zdravotního pojištění ty, kteří se preventivním prohlídkám pravidelně podrobují.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Stále platí, že u kolorektálního karcinomu hraje klíčovou roli životní styl a věk?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Věk se v incidenci kolorektálního karcinomu projevuje nejvíce ze všech demografických faktorů. Sporadický výskyt onemocnění u mladších ročníků poté skokově dramaticky narůstá po 45.–50. roce věku. Na vzniku KRCa se podílejí komplexní, multifaktoriální vlivy, zevní prostředí i životospráva, působí zde genetika. Významnou roli hrají výživové zvyklosti. Bylo prokázáno, že obezita u mužů je spojena s dvojnásobným zvýšením rizika vzniku karcinomu střeva, ale nikoli rekta. Nezávislým rizikovým faktorem je konzumace červeného masa. Smažené a grilované maso zvyšuje obzvláště riziko vzniku karcinomu rekta. Naopak jistý protektivní vliv byl zaznamenán u konzumace rybího masa. Velmi rizikové jsou v každém případě živočišné tuky, neboť jejich metabolizace bakteriální flórou, zejména patogenním kmenem Escherichia coli, vede k tvorbě kancerogenů. Řadu let se tvrdí, že vysoký příjem vlákniny, zvláště z obilovin, ovoce a zeleniny, hraje roli v ochraně před vznikem adenomatózních polypů nebo karcinomů. Antioxidanty z ovoce a zeleniny sice mohou mít určitý protektivní význam, nicméně je třeba toto působení blíže objasnit a prokázat. Dalšími faktory zvyšujícími riziko vzniku KRCa mohou být sedavý způsob života a kouření cigaret. Studie prokazují, že sedavý způsob života podporuje spíše vznik karcinomu střeva než rekta, ale mechanismus není dostatečně objasněn.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Co se vám na dnešní medicíně líbí nejvíc a co naopak vůbec?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Na medicíně se mi líbí a zároveň nelíbí stejná věc. Úžasný je ten technický rozvoj, který umožňuje stále dokonalejší diagnostické metody a operační postupy, jež by chirurgovi měly usnadnit práci. Na druhé straně se mi však nelíbí, že dnes lidé ztrácejí vlastní názor. Přestávají používat klinickou rozvahu, prostě selský rozum. Často alibisticky doplňují již provedená vyšetření o řadu dalších, aniž by se sami v klidu zamysleli. Ztrácejí jistotu a potvrzují si něco, co už stejně vědí. Zdravou úvahu nahrazují technikou. Na jedné straně je tedy ten obrovský pokrok přínosem, ale zároveň lékaře zbavuje určitého individuálního přístupu, samostatného myšlení a nastavení určitých vyšetřovacích návyků, které ho dovedou k diagnóze.
17.2.2011 10:18:12
OTÁZKA: * Máte v rodině nástupce, který by převzal vaše řemeslo?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph. D.
Dcera nechtěla o medicíně ani slyšet, natož o chirurgii. Zdůvodňovala to historkami z našich rodinných cest. Třeba jednou se jí kdesi v Římě udělalo špatně, úplně kolabovala. Prohlédl jsem ji, měla angínu, a tak jsem ji utěšil, že to nic není. Nějak se jí ale moje diagnóza nelíbila, protože plačtivě reagovala slovy: „No jo, podle vás, když člověk nemá rakovinu, tak mu nic není, že jo?“ Absolvovala psychologii na velmi prestižní soukromé škole v Paříži. Sama se rozhodla, že tam chce jít, udělala zkoušky a pět let tam studovala. Odpustili jí školné, takže jsme jí platili „jen“ ubytování a běžný život. Po návratu nějaký čas pracovala jako headhunter a teď se zabývá psychoterapií v kombinaci s jógou. Je spokojená, že dělá klinickou praxi a nemusí lovit mozky.
17.2.2011 10:18:12