Brno - pouze na moravskoslovenských hranicích se prosazuje „českoslovenština.“
Ředitel brněnské Úrazové nemocnice Miloš Janeček považuje češtinu u slovenských lékařů v Brně za samozřejmost. „Kdybych šel pracovat na Slovensko, budu se také snažit mluvit slovensky,“ řekl. Lidé, kteří pamatují dvojjazyčné Československo, by podle něj sice slovenštině rozuměli, ale mladší generace by s některými slovy mohla mít problémy.
Nedávno prý synek jeho kolegy v nemocnici uslyšel slovenštinu a ptal se, zda cizinec mluví anglicky. „Byl to sice předškolák, ale i to o něčem svědčí. Pro něj to byla naprosto cizí řeč,“ podotkl Janeček. Podle ředitelky břeclavské nemocnice Janky Bambasové je navíc člověk v nemocnici většinou ve stresu, a je tak lepší, když slyší od lékaře svou mateřštinu.
Jiná situace je v Hodoníně ležícím na hranici se Slovenskem. Slovenština je podle ředitele tamní nemocnice Pavla Baláše slyšet i v ulicích a obchodech, takže není nic divného, když se s ní pacienti potkávají i v nemocnici. Lékaři-Slováci tak prý na češtinu nikdy zcela nepřejdou, ale „snaží se mluvit československy“. V Hodoníně pracuje Slováků několik desítek, často prý do hraničního města dojíždějí dlouhá léta.
Ředitelé jihomoravských nemocnic nedělají rozdíly v tom, jestli zdravotník, kterého chtějí přijmout, má český nebo slovenský pas. Hlavním kritériem pro přijetí bývá odborná zdatnost, uchazeč kromě toho musí být schopen komunikovat v češtině. Když se přihlásí do výběrového řízení Slovák a prokáže lepší schopnost než jeho český kolega, je přijat. Deset jich pracuje i v prestižním Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Ve Fakultní nemocnici Brno mají k dispozici i internát.
Zato v okresních nemocnicích na okraji kraje je někdy přijetí Slováka jedinou šancí, jak volné místo zaplnit. „Tam, kde máme problém sehnat zaměstnance, sáhneme po Slovákovi,“ uvedla Janka Bambasová z Nemocnice Břeclav. Dodala, že cizinci musejí prokázat patřičnou kvalifikaci.
ČTK
