V péči o pacienty se stáváme spíše rozvojovou zemí

9. 1. 2013 8:08
přidejte názor
Autor: Redakce
Reformní zákony zdravotnictví vlády Leoše Hegera považuje za krok zpět v úrovni českého zdravotnického systému. „Na přelomu třetího tisíciletí to není srovnatelné s vyspělými systémy Evropské unie,“ říká. Prezident Svazu pacientů České republiky Luboš Olejár kritizuje mimo jiné i nařízení o časové a místní dostupnosti lékařské péče.


Jak dlouho jste o zkrácení času dojezdových dob usilovali?

Celý proces s vládním nařízením začal v loňském březnu a skončil po nesouhlasných protestech Svazu pacientů, Národní rady osob se zdravotním postižením a Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče v říjnu, vydáním tohoto nařízení.

Jak probíhala jednání s ministerstvem?

Pokud jde o jednání o dostupnosti zdravotní péče a zdravotního zařízení, tak to byla spíše válka než jednání. Ministr Heger odmítal projednávat své návrhy s pacientskými organizacemi, jako je Svaz pacientů České republiky. Národní rada osob se zdravotním postižením, které jsou jediné významné organizace pacientů v Česku. V jednom případě jsme museli v květnu 2012 protestovat okupací ministerstva, abychom si vynutili jednání s ministrem o změně časů, které vedení rezortu navrhovalo.

Jestli jste s loňskými novelami a změnami spokojený se zřejmě ptát nemusím…

Rozhodně musíme trvat na tom, že došlo k výraznému zhoršení podmínek pro pacienty oproti době minulé, hlavně z doby před nástupem k moci pravicové vlády v roce 2008. Je třeba připomenout, že ministr Heger zhoršil dostupnost zdravotní péče i při dojezdu rychlé záchranné služby z patnácti minut na dvacet. A to je už úroveň zcela mimo rámec Evropské unie.

Protože tiskový odbor ministerstva zdravotnictví Pražskému deníku neodpověděl ani telefonicky, ani písemně, nemohu vám nyní argumentovat jejich aktuálním postojem. V každém případě ministr Leoš Heger nařízení nazval přelomovým z toho důvodu, že nás přibližuje právě evropským měřítkům, v oblasti zdravotnictví.

Přelomovým je jen v tom, že jsou stanovené maximální dojezdové časy, které jsou pak vymahatelné třeba u soudu, ale už ne zachování stávající úrovně v dostupnosti.

Pojďme tedy k samotnému obsahu nařízení.

Původní návrh ministra Hegera obsahoval návrh čtyřiceti pětiminutové dojezdové doby osobním autem například k praktickému lékaři, 90 minut k určitému specialistovi nebo 180 minut třeba do psychiatrické léčebny.

Nakonec je ze zákona daná nepřekročitelná hranice dopravy k praktickému lékaři pro děti i dospělé ale 35 minut, tedy o deset minut méně…

My jsme chtěli 20 minut dojezdu, měřeno jízdou autem, což by zachovalo současný stav v dojezdu veřejnou dopravou do jedné hodiny, která znamená maximálně šedesátikilometrovou vzdálenost, jak tomu bylo do konce roku 2012.

Jak se ale měří doprava automobilem? Berou se v potaz zácpy, stání na červenou, zimní námrazy a jiné faktory, které jízdu mohou komplikovat?

Bohužel samotné nastavení na jízdu vlastním autem je nespravedlivé měření. Protože nezohledňuje pro mnohé občany jízdu autobusem nebo vlakem, což je vždy časově náročnější doprava. Senioři, kteří jsou bez aut, nebo kteří ze zdravotních důvodů už své vozidlo řídit nemohou, jsou proto často v Česku diskriminovaní v dostupnosti nejen lékařské péče.

O jaké další změny a reformy usilujete do budoucna?

Pokud zvítězí v příštím parlamentních volbách dnešní opozice, určitě dojde ke změně zákonů tak, aby se úroveň péče vrátila pacientům na kulturní evropskou úroveň. Dokonce mám příslib od vedení ČSSD na zrušení poplatků u lékařů a za recepty. Jednat budeme ještě o zrušení poplatků v nemocnicích, po vzoru Německa, kde k tomu došlo začátkem prosince 2012.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?