Na jednoho zubaře připadá stále více pacientů, ve Středočeském kraji je to více než 2000. Jak takový výhov hodnotíte?
V současné době registruje Česká stomatologická komora asi 8500 zubních lékařů, aktivně však pracuje asi 6000 zubních lékařů, odhadem lze tedy uvést, že na 1 zubního lékaře připadá 1700 pacientů. Takto uvedená čísla ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy obstojí, problém však vidím jinde. Vývoj v posledních letech se jeví jako nepříznivý, především s ohledem na místa s různou hustotou aglomerace obyvatelstva, větší města problémy nemají. Výuková pracoviště v ČR (celkem 5 fakult – Praha, Brno, Plzeň, Hradec Králové, Olomouc) navýšila počty studentů přijímaných ke studiu a domnívám se proto, že v průběhu 5ti roků by v ČR mohlo dojít k naplnění stávajícího deficitu zubních lékařů.
Co negativně na stomatologickou péči dále působí?
Přetrvávajícím problémem je věkové rozložení zubních lékařů a značná feminizace oboru. Jenom asi 2500 zubních lékařů je mladších 45ti let, dvě třetiny zubních lékařů je ženského pohlaví. Negativní skutečností je, že ženy odcházejí do důchodu dříve než muži, je u nich větší fluktuace v zaměstnání v důsledku těhotenství, nemocí dětí, je u nich i větší nemocnost v důsledku chorob pohybového a vaskulárního aparátu. Na tomto místě je třeba si uvědomit, že povolání zubního lékaře je fyzicky i psychicky náročným povoláním. Abych nebyl obviněn z mužského šovinismu tak uvádím, že ženy které toto povolání vykonávají, obdivuji a vážím si jejich schopností a obětavosti.
Fakulty ale mají také řadu svých problémů. Jaké jsou podle Vás klíčové?
Tak rozhodně je to přetrvávající deformace financování studijních programů českých vysokých škol včetně výuky zubního lékařství. Změnou odborného kurikula na program Praktické zubní lékařství v roce 2004-2005 v souvislosti se vstupem ČR do EU a snahou o harmonizaci výuky zubního lékařství v členských státech EU. Změnil se podíl výuky teoretické a praktické, podíl praktické výuky musí činit minimálně 50 % z celkového počtu výukových hodin. Což se samozřejmě odrazilo na ceně. V současné době dostávají fakulty na 1 studenta a 1 rok asi 120 tisíc korun, kalkulace však činí 200 až 220 tisíc korun.
Jaké je podle Vás řešení? Tolik peněz vláda v současné situaci jen těžko přidá.
Řešení ekonomické situace je otázkou pro ekonomy na ministerstvech – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo zdravotnictví. Problém je třeba řešit koncepčně a rychle, mělo by dojít k navýšení indexu, kterým se zhodnocuje dotace poskytnutá na výchovu studenta, finanční zdroje by se asi měly hledat uvnitř systému. Touto úvahou jsem se snažil naznačit, že s výchovou absolventů a s jejich možnostmi uplatnění na trhu práce je třeba pracovat s určitou predikací.
Na těchto stránkách jsme již zmínili, že rostoucí problém způsobuje fakultám také nedostatek zkušených učitelů. Vnímáte jej?
Ano, jistě. Problémem je skutečnost, že u nastupující mladé generace odborníků převládá snaha uplatnit se především v privátním sektoru než usilovat o univerzitní kariéru. Také odchody mladých lékařů z fakult do privátního sektoru, který jim přináší několikanásobné navýšení mzdy za odvedenou práci a klidnější pracovní prostředí, není dobrým signálem současnosti a je negativním faktorem budoucnosti. Je smutným konstatováním, že působení většiny mladých odborníků na univerzitním pracovišti je zpravidla jenom dočasné anebo zůstávají na klinikách působit jenom ve zlomkovém pracovním úvazku. Na všech lékařských fakultách v ČR tak dochází v některých oborech ke kritickému nedostatku pedagogů a postupně bude zákonitě docházet k větším problémům v zajišťování kvalitní výuky.
Další informace o stomatologické péči čtěte v pondělí v tištěných Mladá fronta Zdravotnictví a medicínaZdraví.Euro.cz