Pokud se ještě něco nezmění, nenastoupí šestačtyřicet lékařů liberecké nemocnice 1.března do práce. I když nenosí trička s nápisem Odcházíme, jejich odhodlání je veliké. Nejradikálnější jsou anesteziologové.
Proč právě anesteziologové? Někdo by si mohl říct, jak to na tom oddělení musí vypadat.
Morman (primář oddělení): Nesouvisí to s konkrétním stavem oddělení. Ve všech nemocnicích patří anesteziologové k těm nejradikálnějším. Je to tím, že si nemůžeme otevřít praxi. Alespoň u nás ne. Jsme vazalové nemocnice. Nemůžeme existovat bez operačního sálu. Proto ten tlak na to, aby se situace změnila.
Krejzar: A nemocnice nemůže existovat bez nás. Stále slyšíme, že se v podstatě nic neděje a že hrstka odcházejících chod nemocnice neovlivní. Zároveň se ale setkáváme s nepřiměřenými reakcemi na naše odchody. Takže asi se něco děje.
A co se stane, když odejdou anesteziologové ve výpovědi?
Krejzar: Nemocnice by musela zastavit plánované operace a bude řešit jen urgentní situace. To ale bude znamenat velkou ekonomickou ztrátu.
Morman: Zůstanou spíše mladší, méně zkušení kolegové a ti těžko pokryjí služby. Už dnes patří anesteziologové k nejvytíženějším v nemocnici. To by se asi ještě zhoršilo.
Proto zůstáváte?
Morman: To je složitější. Jsem v nemocnici už jedenatřicet let, takže je to moje srdeční záležitost. Vypracoval jsem se k nějakému postu s odpovídajícím platem. Mám v Liberci rodinu. A také mám představu toho, kam by se měla nemocnice ubírat a nechci to vzdát. A ani nahrávat náladám proti liberecké nemocnici a managementu.
Vám nevadí, že se situace zhorší, když odejdete?
Krejzar: Jedno mi to není a dlouho jsme váhali, než jsme se rozhodli k výpovědi, protože liberecká nemocnice je relativně v pořádku. Ale změnila se politická situace. Nejdřív na kraji, pak na radnici a cítíme snahu politiků ovlivnit její chod. Zdravotnictví je věc odborníků. Vadí mi i to, jak ministerstvo zdravotnictví přistupuje k naší výzvě. Zlehčuje ji a redukuje pouze na boj o platy. Snaží se z nás udělat vyděrače.
Chce odejít tři a půl tisíce doktorů. Myslíte, že najdou práci?
Krejzar: Někteří by odešli stejně. Byli rozhodnutí už dříve a mají vyjednaná místa. Jiní budou práci hledat nebo přejdou do jiných nemocnic. V zásadě ale odcházejí ti odvážnější, kteří se o sebe dokážou postarat.
A vy osobně?
Krejzar: Mám plnou kvalifikaci, umím anglicky, takže bych mířil do anglicky mluvící země. Nabídky jsou.
A co rodina?
Krejzar: To je trochu problém. Dětem by ale prospělo, kdyby se pořádně naučili cizí jazyk. A netvrdím, že by to bylo na věky.
Morman: Není na škodu, když lékař odejde na zkušenou do ciziny. Pozná, že existuje jiná kultura chování a získá odbornost. Pak ji přinese zpátky do Česka. Jde o to, aby se chtěl vrátit. Ale pokud si srovnáme platy lékařů v Česku a v západní Evropě, proč by měli chtít zpátky?
V liberecké nemocnici jsou ale obecně vyšší platy. Alespoň podle statistiky.
Morman: Statistiky zkreslují. Počítají se do nich platy manažerů a primářů. Mzdy lékařů se řídí stanovenými tabulkami. Nástupní plat patnáct tisíc, po kolečku sedmnáct a půl a s odborností nejvýš dvacet tisíc. Hrubého. Aby se uživil, musí brát služby navíc.
Krejzar: Vedení nemocnice se nám snaží přilepšit mimořádnými odměnami. Vloni je vyplatilo třikrát. Ale to neřeší podstatu problému.
A jak by to podle vás mělo být?
Morman: Vyšší základní plat a služby by odváděl jako bonus, jako samozřejmost.
Ale kde na to vzít?
Morman: Všichni vědí, kudy tečou peníze. Je špatně stanovená cena léků, nákup přístrojů a služeb. A to naše nemocnice nakupuje se slevou ve velkém, snížila dobu splatnosti, a tím léky a služby zlevnila. A pak přijde zřizovatel, kraj, a chce, aby odebírala energii za cenu, kterou dohodl. Přestože nemocnice je schopná ji pořídit levněji. A výsledek? Dvacet milionů navíc. To je jen jeden příklad za všechny.