Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

máte před sebou první letošní číslo Zdravotnictví a medicína, které v novém layoutu přináší zároveň i novou koncepci časopisu. Na úvod by tedy mělo zaznít něco slavnostního, co by nás inspirovalo k většímu semknutí s ostatními odborníky ve zdravotnictví a naladilo ke společnému cíli. A co by mělo být tím společným cílem zdravotnických profesionálů? Zvýšení mezd a lepší odměňování zdravotníků?
Snížení administrativní zátěže lékařů?
Přijatelná úprava úhradové vyhlášky? Větší transparence v nákupu zdravotnických prostředků? Je to jen pár příkladů z mnoha politických a legislativních cílů, jejichž realizaci bude jistě opět provázet odborná i veřejná diskuse. Zdravotnický resort je dlouhodobě resortem neklidným. Citelněji než jinde se v něm střetávají různé protichůdné tendence: empatie a solidarita s tržními principy, politické a manažerské ambice s odevzdaností nemocných. Požadavky kladené na soudobého zdravotníka, zdravotnického manažera i pacienta jsou často až neúměrné. Pacientovi přibylo právo spolurozhodovat o svém zdraví, léčebných postupech a osudu, zdravotníkovi zase povinnost pacienta detailně informovat a zároveň vyvracet dezinformace spojené s přístupem k bezbřehým informačním zdrojům nesourodé kvality. Pacient má ústavní právo být léčen lege artis v souladu s nejnovějšími poznatky vědy, zdravotnický manažer naráží na limity finančních zdrojů. Lékař má povinnost léčit na podkladě medicíny založené na důkazech, pacient se dožad