Vážené kolegyně, vážení kolegové,

moderní medicína s sebou přináší jak nové poznatky a objevy, tak nové výzvy. Populace stárne, polymorbidní pacienti se díky úspěchům akutní medicíny dožívají podstatně vyššího věku. Čelíme narůstajícímu počtu zhoubných nádorů, vzrůstá počet pacientů s neurodegenerativními onemocněními, jako je Alzheimerova demence, potýkáme se s důsledky polypragmazie, iatrogenních poškození, infekčních epidemií či antibiotické rezistence. A jako by to nebylo málo, pacienti začínají zpochybňovat ověřené léčebné postupy a utíkají od lékařů k léčitelům. Pokroky i rezervy medicíny založené na důkazech jsou v superspecializaci oborů, která s sebou bohužel nese nedostatečně celostní pohled na pacienta a nedostatečnou komunikaci ve vztahu lékař – pacient. Avšak zatímco léčitelé mají často zaručený recept na zdraví, ale žádnou právní odpovědnost, lékaři jsou nuceni kromě běžné administrativy nadměrně papírovat i za účelem ochrany vlastní osobnosti před případnou pacientskou žalobou. Mnoho práce je za námi, ale stejně tak před námi. Věřím však, že současná a nastupující generace lékařů uchopí tyto výzvy se zanícením a ctí a naváže tak na stavovskou tradici svých předků.