klinický obor radiologie se zrodil na přelomu 19. a 20. století v návaznosti na objev rtg záření a přirozené radioaktivity. Umožnil především studium kalcifikovaných tkání in vivo.
Zdokonalením techniky zobrazování a zavedením rtg kontrastních látek již v prvé polovině minulého století rozšířil aplikační pole i do oblasti měkkých tkání a orgánů lidského těla.
foto Vladimír Brada
Ve druhé polovině 20. století se na rozvoji radiologických zobrazovacích metod podílely na jedné straně technický pokrok elektroniky, fyziky polovodičů, mikroprocesory s rozvojem počítačových technik a nástup informatiky, na straně druhé využití dalších druhů energie v technologii zobrazování, jmenovitě ultrazvuku, infračerveného záření, magnetického pole a vysokofrekvenčního záření.
A tak v současné době máme v radiologii k dispozici pestrou škálu technik využívajících rentgenova záření, ultrasonografii, magnetickou rezonanci a okrajově termovizi. Na počátku 21. století je radiologie základním oborem komplementu a zahrnuje kromě technik diagnostického zobrazování i metody intervenční, které ji přibližují stále více k vlastním klinickým oborům.
Mezi specifika radiologie patří: - Multidisciplinární vazby, nezbytné pro efektivní využití radiologických metod ve stále rostoucím počtu aplikací i klinických oborů.
- Vysoká ekonomická náročnost, podmíněná cenou špičkové lékařské techniky, nezbytných informačních technologií spojených s přenosem, zpracováním a uchováváním obrazových dat i potřebného instrumentária u sofistikovaných intervenčních výkonů. To s sebou přináší snahu po maximální efektivitě radiologické práce i zvláštní režim při rozhodování o přístrojových investicích, spadajících do tzv. vybrané zdravotnické techniky.
- Riziko, spojené s aplikací ionizujícího záření (pro pacienty i personál ) i s pobytem v silném magnetickém poli, v menší míře pak související s aplikací kontrastních látek, především rentgenových.
Při naší práci je proto třeba stále co nejobjektivněji hodnotit reálný přínos našich výkonů pro diagnostiku i léčbu pacientů na straně jedné proti vynaloženým investičním a provozním nákladům a míře rizika, spojeného s provedením radiologického výkonu, na straně druhé.
Je pochopitelné, že hnací silou výzkumu i pokroku v našem oboru je snaha po co největší výpovědní hodnotě, senzitivitě a specificitě radiologických výkonů, po technologickém pokroku, který je podmiňuje, a po omezení existujících rizik, spojených s našimi výkony.
Rozvoj radiologie, v těsné souvislosti se základním i aplikovaným výzkumem na poli biotechnologií, je možno dnes, na prahu 21. století, charakterizovat těmito trendy:
- Po technické stránce přechod od analogových technik zobrazení k digitálním. Výhody digitálního zpracování obrazového signálu jsou evidentní - pružnější detekce, širší možnosti zpracování obrazu a postprocessing, možnost přenosu obrazu v síti, praktičtější archivace na magnetických nosičích, fúze dat z různých zobrazovacích modalit aj. Optimalizace prostorového, kontrastního i časového rozlišení u jednotlivých metodik. Na poli CT rozvoj objemového skenování a 3D metodik.
- Po metodické stránce přechod od morfologických zobrazovacích metod k funkčním. Patří sem jak sledování hemodynamických parametrů dopplerovskými metodami, tak studium orgánové perfúze (CT, MR) nebo difúze (MR), i topická diagnostika senzorických a motorických funkcí mozkových - funkční MR.
- Přechod od kvalitativních metod hodnocení ke kvantitativním - digitální metodiky měření denzity v CT, signálové intenzity v MR, počítačové zpracování funkčních dat v reálném čase.
- Na poli ochrany před zářením přechod od technik používajících ionizující záření k technikám bez stochastických a deterministických rizik - ultrasonografie, magnetická rezonance. Zpřísnění technických a organizačních opatření v zájmu účinnější radiační ochrany pacientů i obsluhujícího personálu.
- U intervenčních postupů rozvoj miniinvazívních technik a perkutánních výkonů pod skiaskopickou a ultrasonografickou kontrolou či s CT nebo MR navigací.
- Nástup molekulární úrovně zobrazování a komplementárních technik (fúze CT s PET).
- S využitím pokroku, docíleného výše zmíněnými postupy, širší uplatnění zobrazovacích metod ve vyhledávání klinicky němých nádorových onemocnění v počátečním stadiu (screening karcinomu prsu, tlustého střeva, případně dalších).
Moderní medicína se již dnes bez radiologie neobejde. Do budoucna je připravena stále více využívat pokrok, který v duchu zmíněných trendů radiologie nabízí a dále ještě rozvine. Je jistě žádoucí, abychom v rámci ekonomických možností našeho zdravotnického systému zaměřili rozvoj radiologie i v ČR zmíněným směrem.
Doc. MUDr. Jan Šprindrich, CSc.
předseda Radiologické společnosti ČLS JEP