Incidence však výrazně stoupá s věkem, kdy se oproti dřívějším předpokladům odhaduje výskyt srdečního selhání při stárnoucí populaci až na dvojnásobek. Mezi hlavní příčiny srdečního selhání patří až v 70 % ischemická choroba srdeční. Na druhém místě je přes výrazně zlepšenou kontrolu vysokého krevního tlaku hypertenze, dále pak různé formy kardiomyopatií, zejména dilatační, a postižení srdečního svalu při cukrovce.
Prognóza srdečního selhání je zpravidla velmi špatná, proto představuje velkou výzvu v oblasti prevence, časné diagnostiky a účinné léčby. Současně je významnou společenskou i ekonomickou zátěží jak pro nemocného, tak i pro jeho rodinu. Je paradoxem, že zlepšení kontroly krevního tlaku u hypertoniků, moderní léčba akutních koronárních syndromů a stále větší úspěšnost kardiochirurgických zákroků vedou k významnému zvýšení počtu nemocných se srdeční nedostatečností. Srdeční selhání se tak stává hrozbou tohoto století: již výše zmíněná Framinghamská studie prokázala, že po vzniku klinických příznaků srdeční nedostatečnosti umírá do pěti let 62 % mužů a 48 % žen. Úmrtnost nemocných s těžkými formami postižení funkce levé komory je sedmkrát vyšší než úmrtnost v běžné populaci stejných věkových skupin.
Závažnost problematiky chronického srdečního selhání a pokroky v diagnostice a léčbě nás vedly k rozhodnutí podat stručný přehled současných poznatků z této problematiky. Zaměřili jsme se přitom na levostranné i pravostranné srdeční selhání. Vzhledem k tomu, že soubor článků věnovaných těmto dvěma oblastem nemá stejnou strukturu, spojili jsme je do jednoho celku, kde se obě formy srdečního selhání prolínají.
V diagnostice se v široké míře uplatňují neurohumorální působky, které jsou námětem článku Lenky Špinarové. Problematika kardiomyopatií i s moderními postupy léčby je zevrubně podána v článku Hany Pavelčíkové a spol. Farmakologická a nefarmakologická léčba, hlavně z pohledu praktického internisty a kardiologa, jsou námětem sdělení Jiřího Vítovce a Jindřicha Špinara. Moderní postupy v rehabilitaci nemocných se srdečním selháním představují Pavla Balcárková a spol. Na závěr této části Jiří Kettner se spolupracovníky seznamují čtenáře se současným stavem použití mechanických srdečních podpor. Problematice srdečních transplantací se věnuje Mariana Podzimková a spol. Autoři shrnují otázky indikací a kontraindikací transplantací srdce a zmiňují také péči o nemocné po transplantaci.
V části věnované pravostrannému srdečnímu selhání je podán souhrn patofyziologie, navazuje sdělení Pavla Jansy věnované klinické manifestaci a diagnostice tohoto stavu. Tomáš Paleček a Aleš Linhart probírají podrobněji echokardiografické nálezy u nemocných s onemocněními, která vedou k pravostrannému srdečnímu selhání, a při selhání samotném. Jan Bělohlávek se spolupracovníky pak uvádějí zkušenosti s léčbou akutního pravostranného srdečního selhání. Je velkým přáním všech autorů, aby uvedené přehledy přispěly ke zlepšení orientace čtenářů v této stále častější a závažné kardiovaskulární problematice.
Za kolektiv autorů
Michael Aschermann, Jiří Vítovec