Je potřeba opakovaně připomínat, že i u postmenopauzální osteoporózy stále vidíme jen špičku ledovce jak v diagnostice, tak i v léčbě. Mnohdy si však dostatečně neuvědomujeme, že velmi značná část příčin vzniku osteoporózy není jen postmenopauzální (nebo postandropauzální) pokles produkce gonadálních steroidů, ale že jde často o sekundární metabolická onemocnění kostí. Zvláště podceňovaný je nedostatek vitamínu D, který se může projevit v dětství křivicí (dnes poměrně vzácně se vyskytující a způsobenou obvykle opomenutím podání dávky vitamínu D či absencí přístupu slunečních paprsků).
Ještě před 50–100 lety to však byla nejčastější choroba útlého dětství a nejčastější příčina dětské hospitalizace. Nedostatek vitamínu D v dospělosti sledujeme daleko méně – pokud vůbec. Údaje o jeho deficitu jsou přitom snadno zjistitelné (jak v literárních podkladech, tak i měřením koncentrace 25-OH-vitamínu D3). Většina pacientů s osteomalacií se přitom skrývá pod diagnózou osteoporózy a může být neadekvátně léčena.
Sekundární osteoporóza je velmi častá u osob s chorobami trávicího ústrojí a diskuse o důvodech jejího vzniku a o potřebnosti či nepotřebnosti aktivního screeningu některých onemocnění GIT u pacientů s osteoporózou a naopak probíhají i na stránkách českého odborného tisku. Rovněž rozhodující většina chronických zánětlivých systémových onemocnění negativně ovlivňuje metabolismus kostní tkáně; prozatím si jej ze značné části vysvětlujeme zásahem do paraa autokrinního systému RANKL-RANK-OPG.
Nelze však opomíjet ani naše léčebné zásahy a iatrogenní sekundární osteoporózu, které jsme se v tomto čísle Postgraduální medicíny věnovali především u podávání glukokortikoidů. Nejen poruchy činnosti příštítných tělísek, ale i jiné endokrinopatie ovlivňují sekundárně metabolismus kostní tkáně. Zatímco u tyreopatií je terén již zmapován (i když možná jen zdánlivě), u ostatních endokrinopatií je situace daleko méně jasná.
Nepochybně se budeme muset v budoucnu věnovat i vazbám mezi dvěma metabolickými chorobami, které patří k nejčastějším – diabetem a osteoporózou. Léčba osteoporózy, ať již primární či sekundární, je záležitostí nejen dlouholetou, ale i ekonomicky závažnou. Patří navíc do skupiny s velmi malou compliance a adherencí. To nesnižuje její význam, spíše naopak. Děkuji vám za pozornost, kterou budete věnovat nejen tomuto FOCUSu, ale především metabolickým onemocněním kostí u vašich pacientů.
Vladimír Palička