Co je to vděčnost? Podle definice je vděčnost pocitem radosti a díků v odpovědi za přijetí daru - ať je ten dar malý nebo veliký, zasloužený nebo nezasloužený, očekávaný nebo neočekávaný, konkrétní nebo abstraktní.
Takováto vděčnost může být bezděčná či vědomá, záměrně pěstovaná, krátkodobá (dočasná) nebo dlouhodobá (když se radujeme ze života vzdor všemu).
Jak jsem uvedl, vděčnost je „pocitem radosti a díků v odpovědi za přijetí daru“, a co je to nevděčnost? Lépe nežli z definice to známe z praxe.
Člověk, kterému jste něco dobrého udělali, jde kolem vás, a ani si vás nevšimne. Neřekne ani slovo, nepoděkuje a chová se k vám v lepším případě, jako kdybyste neexistovali. V horším případě vám dává najevo, že jste pro něho „vzduch“ nebo vám naznačuje, že jste pod jeho úroveň. A nejsou řídké případy, že vám ještě místo díků vyhubuje.
Ve zdravotnictví jsme zvyklí ptát se: „A co to s člověkem udělá?“ V současně prováděných psychologických studiích se ukazuje, že vděčnost a nevděčnost se výrazně projevují ve zdravotním stavu jak toho, kdo takovýto signál vysílá, tak i toho, kdo je adresátem. Nejen to. Projev i příjem vděčnosti či nevděčnosti se „podepisuje“ dokonce na osobnosti účastníka takovéto sociální komunikace.
Není marné podívat se v přehledu na to, co se v současné době o působení vděčnosti a nevděčnosti v psychologických laboratořích poznalo.
Vliv vděčnosti na celkový fyzický (tělesný) i psychický stav lidí (wellbeing)
* Je prokázáno, že ti lidé, kteří si vedli pravidelně deník, v němž si po dva měsíce každý týden pečlivě zaznamenávali to, za co mohou být vděční, měli méně příznaků fyzických potíží, celkově se lépe cítili, pravidelněji cvičili (pro zdraví) a byli optimističtější v pohledu na to, co budou v příštím týdnu dělat - v porovnání s lidmi (jinými skupinami pokusných osob), kteří obdobným způsobem zaznamenávali neutrální události nebo věci, které je uváděly do úzkých (životní problémy, těžkosti).
* Obdobnou tendenci bylo možno zjistit tam, kde šlo o dosahování cílů vlastního snažení. Lidé, kteří si vedli řádně deník, v němž po dva měsíce každý týden pravidelně zaznamenávali to, za co mohou být vděční, spěli s vyšší mírou úspěchu k realizaci svých důležitých životních cílů - ať tímto cílem bylo zlepšování zdravotního stavu, úspěšnost studia nebo vylepšování mezilidských vztahů.
* V pokusech, kde mladí lidé každý den večer prováděli systematicky řízené cvičení v diagnostice toho, zda by mohli či měli být ten den vděční, se ukázalo, že dosahovali vyšší úrovně pozornosti, zaměřenosti, soustředění na cíl svého snažení (determinace), bdělosti, nadšení a životní energie v porovnání s lidmi (jinými skupinami pokusných osob), kteří se v obdobném každodenním cvičení zaměřovali na to, v čem byli ten den lepší nežli druzí, nebo prostě jen zaznamenávali věci, které je uváděly do úzkých (své životní problémy, těžkosti).
* V těchto pokusech s každodenním cvičením ve „vidění“ toho, za co by daný jedinec mohl či měl být vděčný, se též zjistilo, že ti, kteří toto cvičení prováděli, prokazovali vyšší míru sociální opory druhým lidem v jejich problémech - v porovnání s lidmi (jinými skupinami pokusných osob), kteří se v obdobném každodenním cvičení zaměřovali na to, v čem byli ten den lepší nežli druzí lidé, nebo prostě jen zaznamenávali věci, které je uvádějí do úzkých (životní problémy, těžkosti).
* Tam, kde pokusnými osobami byli pacienti s neuromuskulárním onemocněním, se po třítýdenním cvičení obdobného druhu jako v předcházejícím případě zjistilo, že tito dosahovali vyšší míry pozitivních nálad a životní energie, vyšších hodnot pocitu sociální sounáležitosti s druhými lidmi, delší průměrné doby spánku i kvality spánku a vyšších hodnot ve zvažování svého optimistického pohledu na život - v porovnání s těmi, kteří měli obdobné alternativní úkoly jako v předešlém pokusu.
S ohledem na kladný vliv vděčnosti na celkový psychofyzický stav se v poslední době objevují různé formy výcviku vděčnosti, avšak stejně důležité je bránit se a nedat si nevděčností ničit život.
Osobní pohoda je kriticky důležitým faktorem kvality života a dobrého fungování člověka. Pro sestry to platí dvojnásob - díky tomu, že přicházejí do styku s lidmi, kterým není dobře.
Přednáška prof. PhDr. Jara Křivohlavého, CSc. - „O vděčnosti a nevděčnosti v životě zdravotní sestry“ - byla v rámci II. mosteckých dnů sester(3.-4. 5. 2007) vyhodnocena jako 1. nejlepší.
O autorovi: Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. Fakulta sociálních studí Univerzity Karlovy, Praha (J. Krivohlavy@volny.cz)