Stávka velkodistributorů léčiv se koná v příhodné době, kdy podle krizového štábu soukromých lékařů, lékárníků a menších nemocnic vzplála poslední bitva s Davidem Rathem.
Největší důvod být na ministra nabroušeni mají lékárníci, podle jejichž prezidenta Lubomíra Chudoby je snížení obchodní přirážky na devětadvacet procent ekonomický omyl.
Nejenergičtějším členem protirathovské koalice je ale prezident stomatologické komory Jiří Pekárek, ačkoliv zubaři mají s ministerstvem nejméně společného a například tolik kritizovaná vyhláška o úhradách zdravotní péče se jich vůbec netýká. Velkodistributoři léků mají logicky nejblíže k lékárníkům. Sdílejí s nimi obavu z ekonomických důsledků nižší přirážky.
A společně mají i hrůzu z údajného dalšího návrhu Davida Ratha, který podle předsedy Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL) Petra Příhody už leží na ministerstvu financí - zavést sestupnou obchodní přirážku začínající na úrovni 22,5 procenta.
To by prý bylo likvidační jak pro lékárny, tak pro distributory, kterým by u zkrachovalých lékárníků zamrzly stamilionové pohledávky (více strany 43 a 4445). To jsou vážné argumenty, a nejdeli je vyvrátit, nelze se proti nim bránit tvrzením, že takových nářků už tady bylo a vždycky to nějak dopadlo. Teď to začíná dopadat na fakultní nemocnice a jejich lékárny, konkrétně na tři nejzadluženější.
To, že dluží velkodistributorům za léky 400 milionů korun, přičemž mají závazky nesplácené mnoho měsíců, ba i více než rok, je fakt, který nikdo nezpochybňuje. A i kdyby mělo ministerstvo zdravotnictví stokrát dojem, že si distributoři zastavení dodávek dobře načasovali, vzhledem ke stavu závazků a pohledávek je to zástupný problém.
Dluh je dluh a byznys je byznys. Nazvat někoho, kdo po letech dospěl k závěru, že se už necítí dostatečně silný na to, aby poskytoval lékárnám stamilionové, ba miliardové úvěry, vyděračem nebo gangsterem není troufalost, ale drzost.
Bohuslav Sobotka, jeden ze spoluautorů drzých slov, se z konfliktu potichu vytratil, David Rath, druhý spoluautor, zaujal postoj v duchu: jsme lidi, nějak se domluvíme. Veřejně to zatím vztáhl na tu zatracenou úhradovou vyhlášku, která, jak to teď vypadá, by mohla být od dubna zmírněná, protože se Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP) začíná lépe dařit.
Vstřícnější postoj byl ale kuloárně zaujat i vůči požadavku velkodistributorů na čtyři sta milionů cash. Není to koneckonců tak velká suma, uvážímeli, že lepší ekonomická kondice VZP byla prvořadě zajištěna několikamiliardovými injekcemi ze státních prostředků.
Úhradu dluhu bude možné bez diskuse označit za pozitivní důsledek jednotného a důrazného postoje velkodistributorů, pokud to nezkalí “ zrada“ jednoho ze členů asociace.
Už v minulosti pokusy velkodistributorů vymoci si na státu lepší zacházení troskotaly na nejednotnosti účastníků trhu. Zpráva o tom, že se ve velké distributorské čtyřce našla firma, která je ochotná jít s ministerstvem na separátní jednání, nemusí být nutně bluf (ale klidně může).
Distributoři si berou určitý díl z koláče, jehož hodnota sice už dnes překročila padesát miliard korun ročně, je ale pořád příliš nízká na počet lidí u stolu. Boj o místo na slunci je tuhý, úskoky možné.
Ministerstvem zdravotnictví ohlášený záměr vypsat tendr na generálního dodavatele léků a zdravotnického materiálu pro přímo řízená lůžková zařízení sice postrádá intenzitu křiku o gangsterech, zato má velkou ekonomickou sílu. A lze si ho koneckonců vyložit i tak, že proces koncentrace na distributorském trhu bude pokračovat a menší hráči nemusí být ohroženi jen údajnou nízkou prosperitou lékáren.
Čtyřiadvacátého února, až Staroměstské náměstí podle očekávání zaplní tisíce bílých plášťů, by pro ministerstvo zdravotnictví bylo vítané mít z krku alespoň konflikt s velkodistributory. Ať už formou prosté kapitulace, nebo s nějakou přidanou hodnotou.
Označit požadavek obchodníků s léčivy za nehoráznost bylo ukvapené. Ve skutečnosti se vůči vládě chovají podstatně vstřícněji než koalice soukromých lékařů, kterou už loni fakticky nabídl Jiří Pekárek k dispozici ODS. Ono totiž není jasné, jak dopadnou volby. A zatímco v případě doktorů jde víceméně o drobné, byznysmeni počítají ve vysokých řádech.
Josef Michl, Euro