Leoš Heger se nikdy necítil jako politik, dokonce ani jako ministr zdravotnictví, ale spíš jako reprezentant nemocničních lékařů v Praze. Jako první předsevzetí si v létě 2010 dal snížit některé zdravotnické poplatky, takže vládní poslanci a ministři téměř upadali do mdlob a Miroslava Kalouska se ptali, odkud toho chlapa vzal.
Následně se natolik sblížil se skupinou lékařských odborářů a opozičních poslanců, že měl člověk pocit, že ho do funkce nominovali nejspíš sociální demokraté. Na dotvrzení toho svým náměstkem jmenoval dlouholetého odboráře Schlangera.
I krajští hejtmani byli nadšeni, že mají v čele resortu svého člověka.
DVĚ CHYBY
Kdyby byli nemocniční odboráři v čele s Kubkem a Engelem jen trochu zdrženliví, mohli dosáhnout všech svých cílů, a ještě si uchovat morální kredit.Bohužel, při přípravě státního rozpočtu se neuvěřitelným způsobem zradikalizovali, najali si profesionální agenturu Jiřího Hrabovského a rozjeli nejnátlakovější akci od roku 1997, kdy druhou Klausovu vládu vydíral železničářský odborář Dušek.
U Hegra tehdy vznikl dubčekovský pocit: To dělají oni, mně, který jim nejvíce rozumí a chce jejich problémy řešit? A protože je gentleman ze staré školy, nikoli politik, tomuto tlaku ve stylu hesla „Náš exodus, váš exitus“ se vzepřel.
Odboráři ještě více přitlačili, on se ještě více vzepřel, takže vznikl dojem, že s nimi chce snad bojovat, což se vzpíralo jeho přirozenosti. V té době udělala vláda dvě základní chyby.
Neměla v tom nechat Hegra sama, protože z protestu části nemocničních lékařů se stal politický problém a Heger najednou začal být malou figurkou na velké šachovnici. Příznačné je, jak se mu nedostávalo veřejné podpory od TOP 09, která jako by vyčkávala, jak to dopadne.
Druhou věcí bylo, že Heger i vláda si nechali od krajů, jež spravují dvě třetiny nemocnic, vnutit optiku: Tak co s tím budete dělat? Tyto otázky paradoxně kladli lidé typu hejtmanů Haška a Běhounka, kteří ve svých krajích (zvláště na Vysočině) celou akci proti vládě inspirovali, pak jim přerostla přes hlavu, oni se začali obávat rozpadu zdravotní sítě, a tak hledali, na koho hodit odpovědnost. Nečasův kabinet se tomu překvapivě nebránil.
VĚTŠINOVÁ PODPORA
Žádná vláda už nikdy nebude mít osmdesátiprocentní a vyšší podporu veřejnosti pro své kroky jako Nečasův kabinet ve věci neustupování lékařským odborářům. Navzdory tomu u Hegra i špiček vládních stran převládl pocit, že lepší nemít problémy s krizovým řízením nemocnic než se opřít o veřejnost, odmítnout vydírání a provést rychlou restrukturalizaci nemocnic.
V této atmosféře víceméně osamocený Heger kývl na devadesát procent odborářských požadavků, které jen rozfázoval do dvou let. Prohrál tak vyhraný zápas a oklikou se vrátil na počátek svého ministerského působení. Dohoda s odboráři však bude mít své důsledky.
Předně došlo k posunutí vyjednávacích norem, což je signál pro všechny zájmové skupiny v zemi. Od této chvíle platí, že agresívnější vyhrává.
Naprosto nepochopitelné je, proč vláda i Heger nezískali výměnou za zvýšení lékařských platů souhlas odborářů s provedením zdravotnických reforem, především snížením některých nadbytečných kapacit. Titíž lidé v čele s Kubkem a Engelem budou stát v první řadě protestů, když bude VZP nebo stát chtít omezit množství poskytované péče. Vláda tak zaplatila všechno a nedostala nic.
ZTRÁTA KREDITU
Možná ještě více prohráli vítězové, tedy lékařští odboráři. Kdo krátkodobě „vyhraje“ nevybíravými prostředky, ale poštve si proti sobě tak velkou část veřejnosti i vlivných společenských skupin, vlastně dlouhodobě prohrál. Navíc pohrdavý postoj Kubka s Engelem ke zdravotním sestrám vytvořil těžko překonatelné bariéry uvnitř nemocnic.
Přesně to charakterizoval jistý lékař z jižní Moravy, jenž před několika dny do Reflexu napsal: „Každý lékař, který podal výpověď, musel počítat s tím, že přijat nebude. Líbí se mi postoj ředitele v Uherském Hradišti. Pana Engela, kdybych byl ředitelem, bych nepřijal. Za chyby se platí. Rozpoutal negativno.
Ředitele nemocnic postavil do nelehké situace, dalo se vyjednávat, ale ne vydírat a šikanovat. Narušil vztah pacient - zdravotnický personál, nevole je i mezi lékaři a lékaři a sestrami.“ Dost velká daň za jednu nátlakovou akci.