VŽDYCKY JSEM CHTĚLA UČIT
ČESTNOU CENU ZA CELOŽIVOTNÍ DÍLO V OŠETŘOVATELSTVÍ ZÍSKALA PHDR. ALENA MELLANOVÁ, CSC., Z ÚSTAVU TEORIE A PRAXE V OŠETŘOVATELSTVÍ 1. LF UK V PRAZE.
* Kudy vede cesta z praxe v nemocnici ke vzdělávání?
Já jsem vždycky chtěla učit. Bohužel jsem se však po maturitě v 50. letech nedostala na pedagogickou fakultu, tak jsem šla na pomaturitní studium ošetřovatelství. To se mi tak zalíbilo, že jsem pak pět let pracovala u lůžka a rok v ambulanci. Teprve potom jsem se orientovala na výuku. Vystudovala jsem vysokou školu s pedagogickopsychologickým zaměřením a po dokončení studia jsem začala učit.
* Jde někdo ze studentů ve vašich stopách?
Řada mých studentů učí na SZŠ a VZŠ a mnoho bakalářek pracuje jako staniční či vrchní sestry. Jedním z cílů studia bylo připravit studenty na trochu jiné pojetí ošetřovatelství a jiný způsob práce.
* Nelitujete toho, že jste opustila praxi a začala se věnovat vzdělávání? Nestýská se vám?
Nikdy jsem nad tím takto neuvažovala. Je pravda, že ta léta u lůžka považuji za šťastné období svého života, kdy jsem opravdu cítila naplnění a velkou pracovní spokojenost. Pedagogická práce mi nikdy takový pocit spokojenosti nepřinesla, protože pedagog nemá bezprostřední zpětnou vazbu. Teprve až po deseti či dvaceti letech mám pocit, že jsem studenty nějak poznamenala.
* Co pro vás znamená ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství?
Člověk si někdy není jistý, jestli se mu podařilo dobře naplnit cíle, které měl. Jestli všechno, co kdy udělal, bylo to nejsprávnější. Považuji toto ocenění za dobrou zpětnou vazbou, že to převážně bylo v pořádku.
PŘIHLÁSILI MĚ PACIENTI
SESTROU ROKU V NEMOCNIČNÍ A AMBULANTNÍ PÉČI SE STALA VĚRA HRADILOVÁ Z PŘEROVSKÉ NEMOCNICE.
* Z jakého důvodu jste se rozhodla stát se stomickou sestrou?
To rozhodnutí nebylo úplně na mně. Naše původní stomická sestra odešla na mateřskou dovolenou a vrchní sestře se zdálo vhodné, abych dělala stomickou sestru já, protože jsem v té době, jakožto staniční sestra, pracovala na ranní směny. Podstoupila jsem školení firmy ConvaTec a nyní, kromě práce na ambulanci, vedu stoma poradnu. Edukuji pacienty i jejich rodinné příslušníky v ošetřování stomie, pomáhám jim, když se jim něco nedaří a řešíme různé problémy, například špatné stravování. Pacienti se mi svěřují se svými starostmi i radostmi. Jsem ráda, že jsem stomická sestra, ráda chodím na kluby stomiků a na rekondice. Tato práce mě naplňuje a už bych se jí nechtěla vzdát.
* Vědí vaši pacienti, že jste byla nominována na Sestru roku? Co řeknou tomu, až se dozvědí, že jste vyhrála?
Moji pacienti mě přihlásili. Předseda klubu stomiků pan Matoušek přišel s přáním, abych byla nominovaná do této soutěže. Takže slavit budu s celým klubem.
* Čím je zvláštní stomický břišní pás, na jehož vzniku jste se podílela ?
Po operaci, kdy je vyvedena stomie na stěnu břišní, může vzniknout různě velká parastomální kýla. Vždycky je lepší řešit problémy v začátku, a k tomu právě slouží stomický pás, který zpevní stěnu břišní. Měla jsem představu, jak by pás měl vypadat a jako vhodný materiál se ukázala pružná textilie firmy Ortika. Pacienti mi pomáhali vybrat nejvhodnější tvar a pozvala jsem na konzultaci také výrobce a vytvořili jsme návrh pásu. Nyní patří stomický pás mezi pomůcky hrazené zdravotní pojišťovnou.
MOJE PRÁCE JE KREATIVNÍ A MÁ SMYSL
V KATEGORII SESTRA V SOCIÁLNÍ PÉČI ZVÍTĚZILA RADOMÍRA PEČEŇOVÁ Z CENTRA ZDRAVOTNÍ A SOCIÁLNÍ POMOCI DOTEK VE VIZOVICÍCH.
* Jaký impulz vás vedl k tomu, že jste vytvořila centrum zdravotní a sociální péče?
Byla to vlastně shoda náhod. Profesní život jsem začala jako instrumentářka na operačním sále a byla jsem nesmírně šťastná, že tuto práci mohu vykonávat. K tomu jsem pracovala pro mezinárodní organizaci EORNA (Pozn. red.: Evropská asociace operačních instrumentářek) a zastupovala jsem ČR v zahraničí, ale stále jsem měla pocit, že to není úplně to „pravé ořechové“. Nakonec jsem odjela do Dublinu, kde jsem se starala o nemocné a postižené lidi. Trávila jsem s nimi hodně času, povídala jsem si s nimi a zjistila jsem, že mám v sobě „kousek empatie“ a že těm lidem dokážu pomáhat. Tento lidský přístup v ČR ještě nebyl zcela běžný, tak jsem se rozhodla, že se jej pokusíme praktikovat i u nás ve Vizovicích.
* Kde dobíjíte energii?
Líbí se mi, že je moje práce kreativní, že se mohu seberealizovat nejen v ošetřovatelství, ale ve všech oblastech, které tato práce obnáší. Je to práce, která má smysl. Energii mi také dodávají naši klienti, kteří jsou velmi vděční za to, když se k nim někdo chová hezky, pohladí je, když žijí v příjemném a milém prostředí. A samozřejmě také moje kolegyně, které jsou stejně nadšené jako já a jsou skvělé. Moc jim za to děkuji.
* Kamenem úrazu bývají peníze, jak je získáváte?
To je vždycky velmi složité. Společnost Dotek je zaregistrována jako sociální služba, takže využíváme možnosti požádat o dotační tituly, které přináší Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Na letošní rok jsme zatím neobdrželi rozhodnutí. Máme sice už předběžný příslib financí, ale přesto stále ještě nevíme, jestli ty peníze skutečně dostaneme. Je to dost stresující situace, protože vlastně pořád nevíme, co bude dál, jestli si můžeme dovolit zaměstnávat všechen personál a jestli se zařízení udrží. Ale je to placená služba, takže si vyděláváme také svojí činností. A samozřejmě se dále se snažíme shánět sponzory a získávat peníze z Evropské unie.
* Myslíte, že vám ocenění může pomoci v získávání financí?
Pevně věřím, že ano.
ZDÁLO SE MI FÉR NOMINACI NA SESTRU ROKU PŘIJMOUT
V KATEGORII SESTRA VE VÝZKUMU A VZDĚLÁVÁNÍ VYHRÁLA DOC. PHDR. JANA MAREČKOVÁ, PH. D., PRODĚKANKA LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI A ČLENKA ÚSTAVU OŠETŘOVATELSTVÍ A PORODNÍ ASISTENCE.
* Na Sestru roku vás nominovali studenti - jaký je to pocit?
Když za mnou studenti přišli s tím, že mě chtějí nominovat, byl to zvláštní pocit. Nejdříve jsem váhala, ale pak jsem si řekla, že nemohu reagovat negativně, když deklarovali důvody. Zdálo se mi fér nominaci přijmout. Za oceněním stojí mnoho lidí kolem mě. Moji studenti mi dávají impulz pracovat na řadě věcí a také zpětnou vazbu. Budou rádi, že jsem vyhrála. Toto ocenění pro mě znamená, že dělám něco, co má hodnotu a smysl, jako například nová fakulta zdravotnických věd.
* Proč v České republice chyběla vysoká škola pro sestry?
Donedávna představovaly tradiční vzdělávání sester v ČR střední zdravotnické školy. Odpovídalo to kompetencím daným legislativou. Jednalo se zejména o kooperativní - asistenční - roli sester spolupracujících s lékaři a dalšími vysokoškolsky vzdělanými pracovníky. V souvislosti s rozvojem Evropy jako celku i s naším členstvím v EU se začalo více hovořit o posílení kompetencí sester a o jejich rozvrstvení do různých kategorií včetně bakalářek, magister a absolventek doktorských studijních programů. Je nutno podotknout, že ale nebudeme první samostatnou fakultou, která vysokoškolsky vzdělává sestry. Jedna je například v Pardubicích.
* Nepovede to k tomu, že bude nadbytek sestervysokoškolaček, a budou chybět nižší úrovně?
Tento názor také slýchávám. Naše legislativa říká, že všeobecnou sestrou - prvním stupněm v rámci terciálního vzdělávání - absolventkou iniciálního vzdělávání v oboru ošetřovatelství se stává bakalářka nebo absolventka VZŠ. Osobně si myslím, že je ale potřeba lépe využít zdravotnických asistentů, což jsou absolventi SZŠ. Považuji za klíčové najít dobré kompetence pro obě úrovně a naučit je týmově pracovat.
* Myslíte si, že je dostatečně doceněno vzdělávání na seminářích?
Registrace sester je nová věc, na kterou jsme nebyli zvyklí. Obor ošetřovatelství by měl pracovat integrovaně a spolupracovat s dalšími odbornostmi a dalšími disciplínami, jako je psychologie, sociologie, management, lékařské vědy atd. Nejdůležitější je, aby to v konečné rovině přinášelo to nejlepší a nejrozumnější pro pacienta.
