Norma poslanců z takřka všech sněmovních stran ponechává pojištění na soukromé sféře, aby se nezatěžovalo všeobecné zdravotní pojištění. Jeho rozsah by měl být takový, aby kryl veškerá běžně hrazená rizika a aby se co nejvíce omezily nevymahatelné dluhy cizinců vůči zdravotnickým zařízením.
Kabinet ale patrně podotkne, že v rozporu s unijním právem volného pohybu služeb by byla ustanovení, podle nichž by pojištění mohly poskytovat jen pojišťovny s oprávněním pro Česko. Vedle dalších výtek předběžné stanovisko uvádí, že norma není provázána s novou úpravou cizineckého práva.
V současnosti je pojištění zakotveno v zákonu o pobytu cizinců. Podle autorů návrhu nového zákona není úprava týkající se pobytů delších 90 dnů dostatečná. Komerční pojišťovny nemají dostatečnou síť poskytovatelů zdravotních služeb, z pojištění existuje řada výjimek.
Pokud by nový zákon platil, „cizincům ze třetích zemí se po dlouhé době dostane kvalitního rozsahu zdravotní péče srovnatelné s veřejným zdravotním pojištěním a současně nedojde k ohrožení veřejných financí,“ uvedla v důvodové zprávě skupina poslanců.
Cizinci ze třetích zemí by podle normy museli pojištění pro pobyty nad 90 dnů uzavřít; stejně je to i nyní. Pokud by je sjednávali v zahraničí, limit na jednu pojistnou událost by činil nejméně 1,5 milionu korun. Smlouvu by si tito lidé museli nechat přeložit co češtiny.
V Česku by cizinci museli sjednat smlouvu jen s pojišťovnou, která může v tuzemsku provozovat zdravotní pojištění. Limit na pojistnou událost by musel činit nejméně tři miliony korun. Pojišťovna by musela mít smlouvu nejméně s desetinou poskytovatelů zdravotnických služeb, nyní asi třemi tisícovkami zařízení. Další ustanovení podle autorů směřují například k tomu, aby se Česko nestalo „levnou nemocnicí Evropy“ a cílem takzvané zdravotní turistiky.
O pobytech do 90 dnů předloha pojednává krátce. Uvádí, že cizinci ze třetích zemí by museli být pojištěni v rozsahu, jak stanoví unijní vízový kodex.