Studie hlavního vojenského hygienika vylučující negativní vliv radaru na lidské zdraví je zřejmě úplný paskvil.
Tvrdí to alespoň Ústav radioelektroniky na Vysokém učení technickém v Brně. Dokonce i jeho ředitel Zbyněk Raida podepsal výrok, že by u zkoušky neuspěl student, který by přinesl tak špatnou závěrečnou práci.
Pro přesnost dodejme, že lidé z brněnské techniky netvrdí, že by radar na Brdech lidské zdraví ohrožoval, pouze upozorňují, že nekvalitní studie vojenského hygienika zdravotní rizika nemůže vyloučit.
V internetové diskusi, která se na téma „vliv radaru na zdravotní stav občanů“ rozpoutala, byl ředitel Raida varován, že možná přijde o místo, protože jeho posudek musí rozzlobit především premiéra a jeho ministry.
Politici ovšem nemohou odvážnému profesorovi ohrozit kariéru, protože pracuje na škole, která je na vládě nezávislá. Varování se ozvalo jako připomínka případu profesora Pavla Klenera.
Uznávaný onkolog byl propuštěn z ředitelského místa v Ústavu pro hematologii a krevní transfuzi. Dostal se totiž do sporu s ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem. Ten se rozhodl sloučit hematologický ústav se Všeobecnou fakultní nemocnicí. Obě instituce sdílejí stejný areál, tak opatření má jistou logiku.
Klener neprotestoval, navrhl však pouze administrativní spojení. Po odborné stránce by zůstal Ústav hematologie nezávislý, dokonce by se mu podřídilo hematologické oddělení fakultní nemocnice. Z odborného pohledu je to správně. Ústav hematologie a krevní transfuze je nejlepším zařízením svého druhu v republice, naopak hematologie Všeobecné fakultní nemocnice do špičky nepatří.
Julínek však Klenera odmítl a zřejmě dával přednost opačnému postupu, že se ústav hematologie podřídí se vším všudy fakultní nemocnici. V plánu navrženém ředitelem nemocnice se počítalo i s tím, že jednotlivá oddělení hematologického ústavu se podřídí oddělením fakultní nemocnice.
Klener proti takovým vyhlídkám protestoval a byl ministrem propuštěn. Následovaly ovšem protesty lékařů a pacientů a ministr kvůli uklidnění situace oznámil, že přistupuje na Klenerův plán.
Oba případy mají leccos společného. Tuzemští politici se očividně nezajímají o výsledky odborných studií, které by jim mohly jednak usnadnit rozhodování, jednak pro něj narýsovat mantinely. Daleko spíš dávají přednost pseudoodborným studiím, které pouze podporují jejich úmysly.
Příkladů je v poslední době k dispozici celá řada.
Další jsou snadno k nalezení při stavbách dálnic. Zpravidla jde o megalomanské projekty, které pohlcují hodně peněz, ale zůstávají rozestavěné, protože se jich začalo příliš mnoho. Ještě Paroubkova vláda objednala u poradenské společnosti Mott&McDonald studii, která by podle jasných kritérií stanovila nejdůležitější stavby. Do nich by se mělo investovat.
Studie byla hotova na jaře 2006, ministr dopravy Šimonovský ji však schoval do šuplíku. Našla se, když Šimonovského nahradil Řebíček, ten ji však také ignoruje a udržuje dosavadní zvyklosti, kdy jde především o to, utratit co nejvíc peněz.
Podivná praxe dopravních investic narazila až v Bruselu, kde bylo úředníkům divné, proč na severní části okruhu kolem Prahy a na dálnici Brno-Vídeň česká strana žádá tvrdošíjně dotaci na trasy, které nejen víc škodí životnímu prostředí, které nejen jsou z dopravního hlediska méně výhodné, ale také jsou o miliardy dražší.
Až Brusel donutil Čechy, aby se neřídili rozhodnutím politiků, ale vypracovali srovnávací studii navržených možností.
Mezinárodní výsměch si ostatně Česká republika vysloužila i v souvislosti s radarem. Za diletantský byl označen způsob, jak se snaží vyvrátit obavy před zdravotními riziky, které může radar způsobit.
Příkladů, kdy politici ignorují hlas odborníků, by se dalo najít ještě mnohem víc, zřejmě nejvážnější je otálení nad termínem, kdy přijmout euro. Většina ekonomů doporučuje stanovit termín a vstoupit co nejdříve, může existovat i opačný názor. Politici se ovšem nerozhodují tak ani tak, jen otálejí, protože je to pro ně zřejmě nejvíc pohodlné.
Z pohledu občanů jsou takové zvyky a způsoby na pováženou. Platí za veřejné služby a přirozeně požadují, aby byly kvalitní. To znamená, že politická rozhodnutí mají být rozmyšlená a odborně podložená.
Stát prostě nepatří politikům, kteří sledují své zájmy, ideologická schémata, anebo prostě náhodné hnutí mysli, patří lidem.
Jen je otázka, kdy se občané lepších poměrů dočkají.
Petr Holub, ČRo