Vzájemný závazek mlčenlivosti byl součástí smlouvy o společném postupu ve sporu o náhradu škody z roku 2001.
Na jeho počátku stál krach obchodu Josefa Šťávy s krevní plazmou z českých transfúzních stanic. Štáva již vysoudil na státu 327 milionů korun a chce ještě další miliardy korun odškodného. Spolu s úroky může částka dosáhnout až 13 miliard korun.
Ministr Julínek po jednání vlády novinářům řekl, že všechny doklady ke kauze má Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).
Podle mluvčí ÚZSVM Izabely Noveské se ale zrušení mlčenlivosti netýká tohoto úřadu, protože se ho netýkala ani původní dohoda o mlčenlivosti mezi firmou Diag Human a ministerstvem.
Podle Noveské je ÚZSVM povinen zachovávat nadále mlčenlivost přímo ze zákona o ÚZSVM.
Podle publicisty Jana Urbana, který v knize Tunel plný krve, aneb kauza Diag Human mapuje vývoj a pozadí sporu, ale ÚZSVM zneužívá závazku mlčenlivosti k utajování dokumentů, které by podle názoru úřadu mohly poškodit pozici státu v tomto sporu.
Ministr uvedl, že lze postupovat podle zákona 106 o sdělování informací, ale je potřeba mít na paměti, že spor ještě trvá a stát se nemůže znevýhodnit.
„Neznamená to, že by měl stát něco tajit, ale některé věci jsou taktického charakteru, protože se snažíme uhájit čisté konto, abychom už vůbec nic neplatili, což je pozice státu, jak ji máme nastavenou,“ vysvětlil.
Kabinet se případem zabýval loni v březnu. Na návrh tehdejšího ministra zdravotnictví Davida Ratha (ČSSD) přijal usnesení, že mlčenlivost je třeba zrušit. Splnit tento úkol trvalo více než rok.
Právní zástupce společnosti Diag Human Jan Kalvoda uvedl, že společnost usilovala o zrušení mlčenlivosti od dubna 2003.
Obě strany se k ní zavázaly před šesti lety smlouvou o společném postupu ve sporu o náhradu škody. Stát nyní zastupuje ÚZSVM, ministerstvo do případu nezasahuje.
Před čtyřmi lety se pokusila tehdejší ministryně zdravotnictví Marie Součková (ČSSD) dosáhnout toho, aby firma vyplacených 327 milionů státu vrátila.
Podle Urbana to ale byly jen politické proklamace. Součková současně připravovala pro vládu materiál, aby v lednu 2003 stihla v termínu vyplatit první část náhrady škody, o níž už rozhodl rozhodčí senát, sdělil ČTK Urban.
Okolnostmi sporu se zabývala také parlamentní vyšetřovací komise. Hledala souvislosti mezi nepříznivým vyjádřením ministra zdravotnictví Martina Bojara z roku 1992 a krachem obchodu.
Podle Urbana ale už v letech 1997 a 1998 potvrdily vinu státu a poškození společnosti výroky dvou rozhodčích senátů. Nyní je spor výhradně už jen o výši škody.
Parlamentní vyšetřovací komise odhalila, že dánská firma Novo Nordisk, zahraniční partner Diagu, odmítla spolupráci nikoli kvůli Bojarovým slovům, ale protože Diag Nordisku dlužil peníze.
Právník Diagu Jan Kalvoda to popřel.
Předložil k tomu výrok švýcarských auditorů o bezdlužnosti společnosti z té doby a písemné potvrzení právních zástupců Novo Nordisk, že všechny vzájemné pohledávky byly v dohodnuté době vyrovnány, upřesnil Urban.
ČTK