Provoz úřady nechtějí více dotovat ani přesto, že se každý rok utopí kolem 200 lidí.
Zatímco například horští záchranáři jsou profesionálové, bezpečnost lidí, kteří se rekreují u přehradních nádrží, hlídají dobrovolníci, kteří nedostávají plat a na práci u vody si musí brát dovolenou. „To většina rekreantů ani netuší,“ poznamenal záchranář Marek Šedivec.
Práce vodních záchranářů přitom obvykle vyžaduje schopného zdravotníka. „Na Slapské přehradě se setkáváme hlavně s úrazy spojenými s dováděním kolem vody,“ uvedl záchranář Michal Motyčka.
Pracovat u přehrad bez nároku na mzdu a jen díky příspěvkům sponzorů musí vodní záchranáři zejména proto, že stát za službu neplatí dost peněz. Dostávají milion a půl, potřeba by bylo dvacet milionů ročně. „Jsme závislí na grantech vyhlášených jednotlivými ministerstvy, sponzorech, nadacích – kdo si vzpomene,“ shrnul prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže David Smejkal.
Že vodní záchranáři potřeba jsou, přitom dokazují statistiky. Každý rok v Česku utone na 200 lidí, v poslední době se přitom číslo zvyšuje. Jenom o minulém víkendu se utopili tři lidé – čtyřletá dívka s otcem na pražském rybníku Šeberák a třiadvacetiletý mladík na Šumpersku.
Vodní záchranáři navíc upozorňují, že kdyby jejich služba na přehradách měla skončit, zhorší se dostupnost zdravotní péče i v jejich okolí, protože se člun snadno dostane na některá místa, kam sanitka vůbec nedojede.
Částečným řešením by mohla být nová pravidla, která připravuje ministerstvo vnitra a přikazují koupalištím mít plavčíky. Vodní záchranáři by si takto mohli přivydělávat. Samotnou záchrankou se ale stát nechce zabývat. „Systémy financování jsou nastaveny a určitým způsobem fungují,“ prohlásil náměstek ministerstva zdravotnictví Ferdinand Polák.