OTÁZKA: Co stálo za vaším rozhodnutím věnovat se cytologické hematologii a vůbec teoretické medicíně?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Hned po příchodu na lékařskou fakultu mne zaujal mikroskop a mikroskopická technika. Měl jsem štěstí, že na Ústavu pro histologii a embryologii LF UK v Praze, který tehdy vedl profesor Jan Wolf, byly i „staré“ přístroje a mikroskopy, jež jsme všelijak sestavovali a pak je zprovozňovali. Jisté „kutilství“ a smysl pro improvizaci, charakteristické pro Čechy, přivádělo o mnoho let později v úžas některé mé kolegy na zahraničních pracovištích. Ti když neměli připravený přístroj a reagencie, čekali na servis. Ale ještě k těm začátkům – nejvhodnějším předmětem pozorování i nejsnáze dostupným byla vlastní krev. Pod mikroskopem byl obraz krvinek fascinující a na krevních buňkách bylo možné sledovat jejich vývoj od nezralých až po zralé buňky se specifickými znaky a funkcemi.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Jak vzpomínáte na začátky své vědecké práce a kdo byl vaším vzorem? Pamětníci vzpomínají na 60. léta jako na konečně uvolněnější a vědě zaslíbené…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Hraní s různými metodami pro pozorování krevních buněk, včetně jejich vývoje, začalo přinášet nové poznatky nejen o krevních buňkách, ale i o buňkách obecně. Měl jsem opět štěstí, že ústav vedla vědecká osobnost profesora Wolfa. Měl pro metodiky velké pochopení a nechal mne hrát si podle mého. Další štěstí bylo, že mne hlava tehdejší hematologie, profesor Miloš Netoušek, svedla dohromady s klinicky zaměřeným hematologem a pozdějším přednostou pražské I. interní kliniky profesorem Františkem Heřmanským. Profesor Netoušek byl tak laskav, že přednesl mou vědeckou prvotinu na mezinárodní hematologické konferenci v Berlíně, kam jsem nemohl jet, protože v té době jsem skládal státní zkoušku z chirurgie. Tím jsem se také ocitl v kruhu vynikajících hematologů, se kterými mne pojilo velké přátelství. Bohužel daní za to, že pobýváte déle na světě, je, že přečkáte i většinu svých přátel. Scházejí mi.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Kdy jste začal sám vyjíždět do zahraničí?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Ještě na fakultě jsem byl zařazen do skupiny studentů, kteří byli vysláni na vědeckou výpravu do Polska. Pro mne to byla velká příležitost seznámit se s vynikajícím cytologem a histologem profesorem Juliuszem Zweibaumem a jednou z vedoucích evropských hematologických autorit, profesorem Wlodzimierzem Lawkowiczem. Ve Varšavě jsem vždy polovinu dne pobýval na ústavu u Zweibauma a druhou polovinu u Lawkowicze. Strašně rád vzpomínám na profesora Zweibauma, který mne „zavíral“ do knihovny se zásobami tehdy u nás vzácných potravin, hlavně šunky a másla, a dával mi za úkol seznamovat se s jednotlivými buněčnými orgány v bohatě zásobené knihovně. Z uložené látky mne pak „zkoušel“. Při té příležitosti mi také dal za úkol seznámit se s literaturou o jadérku a zaspekulovat si o jeho funkci. To mne tak zaujalo, že jsem si zvolil jadérko jako hlavní předmět svého zájmu.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Pracoval jste i v Houstonu, to asi ani v liberálních 60. letech nebylo běžné…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Od návratu z Varšavy jsem si hrál s jadérkem a metodami k jeho vizualizaci. Dalším šťastným řízením osudu přijel na pozvání profesorky Heleny Raškové profesor William Krivoy, který tehdy působil u profesora Harrise Busche – tehdejšího přednosty biochemického a farmakologického ústavu s klinickým oddělením na Baylor College of Medicine v Houstonu. Profesor Krivoy navštívil náš ústav, seznámil se s našimi metodami a přivezl mi pozvání profesora Busche k účasti na výzkumu jadérka. Ten právě vytvořil pracovní skupinu ke studiu jadérka se zaměřením na nádorové buňky, chyběl mu ale morfolog. My v Praze shodou okolností publikovali jednoduchou metodu k vizualizaci jadérka v krevních buňkách včetně těch, kde předtím jadérka nebyla s jistotou prokazována. Ptal se mě, kdy přijedu, a já žertem odpověděl „na apríla“. Oficiální pozvání k příjezdu do Houstonu a nástupu do laboratoře pak přišlo opravdu k prvnímu dubnu. Po řadě těžkostí a komplikací jsem se tam dostal a rychle se zapojil do týmu. Svěřili mi samostatný úsek a překvapivě rychle se začaly kumulovat výsledky. V rámci tohoto týmu byly vypracovány metody k izolaci funkčních jadérek z buněk a postupně také byly objasňovány funkční a strukturální charakteristiky jadérkových komponent v nenádorových i odpovídajících nádorových buňkách včetně krevních – leukemických – buněk. Díky tomu jsem také byl jmenován nejprve mimořádným a později řádným profesorem na Baylor College of Medicine. S profesorem Buschem mne pojila nejen komplementarita biochemika a morfologa, ale i velmi úzké přátelství. Máme společně mnoho publikací a dohromady jsme také napsali dodnes populární první obsáhlou monografii o jadérku. V Praze jsem pak v práci na jadérku pokračoval. Vytvořili jsme s mými spolupracovníky, nynějšími profesory Raškou a Hozákem, školu, která si získala velký mezinárodní respekt, v Praze se konaly a konají mezinárodní konference o buněčném jádru a jadérku. Já se zaměřil hlavně na krevní buňky nemocných s různými poruchami krvetvorby a na to konto jsem přešel do Ústavu hematologie a krevní transfuze.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: K jakému zásadnímu poznatku o nukleolu jste ve své vědecké práci dospěl?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Svůj význam mají jednoduché, ale citlivé cytochemické metody pro vizualizaci nukleových kyselin a klíčových proteinů strukturálních komponent jádra a jadérka. Význam jistě má také námi navržená morfologická a funkční klasifikace jadérek. Ta byla využita k vypracování nukleolárního testu i pro stanovení aktivity lymfocytů. Tato stále upřesňovaná klasifikace nukleolů mimo jiné umožňuje hodnocení klidového nebo proliferativního stavu buněk na úrovni jednotlivé buňky a pomáhá rovněž sledovat efekt zevního prostředí na buňku včetně účinku různých terapeutických zásahů. Některé další studie přispěly k objasňování abnormalit krevních buněk včetně buněk leukemických. Svého času jsme na základě přítomnosti reverzibilně klidových a neaktivních jadérek zpochybnili představu o zvýšené proliferační aktivitě myeloblastů u akutních leukemií. U abnormálních nezralých červených krvinek jsme ukázali, že při anemii u myelodysplastického syndromu dochází k předčasné ztrátě biosyntetické aktivity jadérek. Ta pak přispívá k předčasnému vyzrávání, a dokonce k předčasné smrti těchto nezralých červených krvinek s následnou refrakterností anemie. U tohoto syndromu v jeho časné fázi bylo dále prokázáno, že některé z progenitorů bílých krvinek obsahují jadérka stejného charakteru, jako mají leukemické buňky v pozdních stadiích tohoto syndromu, který přechází do akutní leukemie.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Na čem ve své laboratoři v Ústavu hematologie a krevní transfuze pracujete nyní?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Hraji si s nukleolární asynchronií, pochopitelně s pomocí klinických lékařů. V jednom jádře leukemické buňky jsou přítomna aktivní a spící jadérka. Tento fenomén by mohl přispívat k odolnosti leukemických buněk vůči našim terapeutickým zásahům. Výsledky spolu s dalším typem asynchronie ve vyzrávání jadérka a jádra leukemických buněk budou právě nyní v srpnu předneseny v Lotyšsku na mezinárodní konferenci o buněčném jádru. Podle mého názoru je zkrátka jadérko ústředním řídicím orgánem buňky, který se účastní všech základních procesů a stavů buňky. Odpovídá rovněž za proliferační i klidový stav buňky, délku jejího života a nakonec i za její smrt.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Musel jste se kvůli práci něčeho významného v životě vzdát?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Trochu se stydím za zanedbávání své rodiny, veškerou tíhu a starost o ni nesla na svých bedrech moje manželka. Někdy to byly zapeklité situace včetně velmi skromných podmínek. Svého času jsme dokonce vykonávali i domovnictví. Na syna jsem nemíval moc času. Jsem proto velice šťastný, když vidím jeho úspěchy. Mám také radost, že jeho – byť základní – výzkum je orientován k využití výsledků v klinické medicíně. Měl podobně jako já štěstí na dobré učitele, našel si však svoji vlastní cestu včetně tématu svého bádání. Musím přiznat, že každou jeho publikaci čtu s velkou pozorností a mnohdy mě stimuluje i pro mou práci, vzdor odlišnosti řešené problematiky. Zaujala mne například kvantifikace hodnocení výsledku cytochemických metod pomocí počítačové analýzy obrazu. Tu jsem pak využil i já. Kdybych byl mladší a stále si nehrál s krevními buňkami a jinými metodickými přístupy, docela by mne bavila práce v jeho laboratoři. Syn dohání čas pro vlastní práci časně ráno, přichází do práce kolem šesté. Já pracuji ve stejné ulici o pár budov níž. Přicházím později a cestou se strašně rád dívám na svítící nebo v létě otevřená okna jeho pracovny.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Jak rád trávíte svůj volný čas?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Mým koníčkem byl a je mikroskop a cytologie a většinu času – i volného – jsem trávil v ústavu. Po letech jsme se zmohli na malou dřevěnou chatu, tak k tomu přistoupilo drobné kutilství a houbaření. Na chatu jsme ale jezdili a jezdíme velmi málo. Teď je mým koníčkem také můj vnuk, věnuji mu více času než kdysi synovi.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Vypadá to, že i třetí generace Smetanů zasvětí svůj život medicíně?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Vnukovi – Karlovu synovi – je devět. Původně chtěl být hematologem a zkoumat krevní buňky, ale moc ho zajímá i osobní hromadná doprava včetně jízdních řádů. Poměrně dost toho ví jak o krvinkách, tak o té dopravě, čerpá ale z jiných zdrojů, než jsou rodiče nebo prarodiče.
13.9.2011 11:00:44
OTÁZKA: Máte nějaké své osobní krédo?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., st.
Bylo vyjádřeno v úvodu jedné z mých obecných přednášek a v překladu z angličtiny zní asi takto: „Trpícím lidem v nemoci by mělo být pomoženo, a to i s přispěním základního výzkumu.“ S profesorem Buschem jsme se shodli na mottu naší monografie o nukleolu („The Nucleolus“): „The book is dedicated to the concept that there is Order in the Universe.“ Všechno má zkrátka svůj řád.
13.9.2011 11:00:44