vůči zdravotnickému personálu

Na agresivitu nahlížíme jako na něco negativního, nepatřičného. V minulosti však tato vlastnost hrála velmi důležitou roli. Umožnila lidskému rodu přežít, bojovat, utíkat a hájit si svá práva. Určitou roli hraje agresivita i dnes. Vede nás k touze soupeřit, prosadit se, chránit se, určuje hierarchii a pomáhá formovat vzájemné vztahy. Agresi definujeme jako destruktivní chování, které směřuje k fyzickému, slovnímu nebo symbolickému útoku vůči jinému jedinci či předmětu. Cílem agrese je druhého zastrašit, zmocnit se objektu nebo ho odstranit, jinému zmařit a sobě zajistit společenské výhody. S agresivitou se setkáváme téměř denně, třeba při sledování televize, hraní akčních počítačových her, u dětských interakcí a her, v dopravě, při partnerských neshodách, rodinných konfrontacích a mnohdy i v zaměstnání. Napadáni jsou policisté, řidiči veřejné dopravy, revizoři, prodavači, barmani i zdravotničtí pracovníci. Agresivní útoky mohou vycházet od klientů a pacientů, někdy však také přímo od kolegů a nadřízených. Právě agresivita od nadřízených je do jisté míry vysvětlitelná – většina z nich tíhne k cholerickému temperamentu. A právě cholerici mají horší schopnost ovládat se a snáze „vybuchnou“, vykazují vyšší míru agresivního chování bez ohledu například na výši intelektu. Agresivita je fenomén, o kterém se hovoří a píše již celá staletí. Jed